Ottův slovník naučný/Afanius
| Ottův slovník naučný | ||
| Afranio | Afanius | Afrasie |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Afanius |
| Autor: | Robert Novák, neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 343. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
Afanius: 1) Lucius (* ok. r. 130 př. Kr.), nejlepší skladatel římských veseloher vážících látku z národního života římského (comoedia togata). Odvětví to zušlechtil nemálo napodobuje – a to obratně a důmyslně – slavného řeckého básníka komického Menandra. Dle počtu zachovaných titulů komédií jeho – jest jich více než 40, mezi nimi jména: Divortium, Epistula, Fratriae, Privignus, Vopiscus – byl básníkem velmi plodným. Ze zlomků, ač jen skrovných, patrno, že líčil scény života rodinného se týkající prostě sice, ale živě; dle zprávy Ciceronovy byl nemálo vtipný a v mluvě samé obratný. Proto těšily se jeho veselohry značné přízni obecenstva římského a udržely se na jevišti déle než plody komiků jiných; ještě za doby Neronovy byly provozovány. Zlomky u Ribbeka Com. rom.2 pag. 160 nn. (Teuffel, Gesch. d. röm. Lit.4 str. 228). RNk.
2) A. Lucius, vojevůdce římský a jeden z nejhorlivějších stoupenců Pompeiových, byl již ve válce se Sertoriem 77–72 př. Kr. a s Mithridatem r. 66 legátem jeho. R. 60 stal se s Mettellem Celerem po velkých obětech se strany Pompeiovy konsulem, ale neosvědčil se jako státník. Nicméně požíval i na dále úplné důvěry Pompeiovy, který jej r. 54 poslal za správce do Hispanie sám zůstávaje v Římě. Když vypukla válka občanská mezi Caesarem a Pompeiem r. 49, přidal se s ostatními legáty hispanskými Petreiem a Varronem rozhodně k Pompeiovi, alte byl od Caesara u Ilerdy poražen, zajat a zase na svobodu propuštěn. Odebral se potom do tábora Pompeiova, účastnil se vítězné bitvy u Dyrrhachia a radil, aby Pompeius nejprve záp. provincií se zmocnil a potom znova na Caesara udeřil, ale oslyšán jest. Po nešťastné bitvě u Farsalu uprchl do Dyrrhachia a odtud do Afriky, kdež strana Pompeiova k novému odporu se chystala, ale ve vražedné bitvě u Thapsu r. 47 úplně byla poražena. A. s Faustem Sullou a některou částí jízdy chtěl přes Utiku a Mauretanii uniknouti do Hispanie, byl však zajat a Caesarovi vydán. Několik dní potom byl prý od vojáků Caesarových zabit, dle jiných zpráv z rozkazu Caesarova popraven.
3) A. Burrus, státník římský, jmenován za cís. Claudia k žádosti císařovny Agrippiny r. 51 praefectus praetorio. Spolu s Annaeem Senekou měl dozor na vychování mladého Nerona, jemuž po smrti Claudiově r. 54 pomohl ku vládě. Maje značný vliv na mladého císaře opíral se popravám, prováděným matkou jeho Agrippinou; když pak Nero chtěl se jí úkladnou vraždou zbaviti, odepřel mu A. k tomu všeliké pomoci své a rovněž později při podobných úkladech proti císařovně Oktavii. Tím stal se Neronovi nepohodlným a byl nejspíše k rozkazu jeho r. 62 po Kr. otráven. Smrť jeho způsobila v Římě všeobecný zármutek.