Ottův slovník naučný/Aether
| Ottův slovník naučný | ||
| Aethan | Aether | Aetherické oleje |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Aether |
| Autor: | Jan Slavík, Ferdinand Pečírka, Bohuslav Raýman |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 302–303. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Ether |
|
Aether: 1) S fysikálního stanoviska. Aby vyložili zjevy na přetržitém slohu hmoty založené, jakož i úkazy světelné a tepelné, fysikové již ode dávna předpokládali zvláštní přejemnou látku, která má všecky vlastnosti hmoty mimo važitelnost. Vyplňuje tedy ae. prostor světový vůbec a mezery v hmotách zvlášť a jest složen jako hmota jen z lehčích ještě, avšak nad pomyšlení malých, již nedělitelných částeček, kteréž jsouce od sebe odděleny mohou své vzdálenosti a tím hustotu ae-u měniti. Hlavně blíže částeček hmot jiných, tedy i ve hmotách, a to v určitých směrech (osách pružnosti), stává se ae. buď hustším neb řidším, zůstávaje při tom absolutně pružným. Ve hmotách jest v pohybu stálém, mimo hmoty v relativním klidu, jenž ruší se pohybem vycházejícím ze svítivých neb teplo vyzařujících hmot. Při absolutní teplotě nullové (−273°C) jest také ve hmotách v klidu. Odpor, jejž způsobuje jako prostředí, v němž oběžnice a vlasatice s jinými světovými tělesy se pohybují, jest příčinou, že se dráhy jich krátí, jakož při Enckeově vlasatici skutečně bylo pozorováno.
Mallebreache, Bernoulli, Huyghens, Euler, Lesage, Kant, Boscovich, Cauchy, Fresnel, Briot a j. otázkou o ae-u se zabývali. Sk.
2) Ae. v chemii: a) slove obecně každá chemická sloučenina uhlíkatá, v které kyslík víže dva radikály, souvise v obou s uhlíkem. Podlé povahy radikálů těch rozeznáváme ae-y alkylnaté, jsou-li oba radikály alkoholické; pak ae-y složité čili esthery. Ae-y první kategorie jsou opět dvojí: buď jsou oba alkoholické radikály stejny, např. C2H5O . C2H5 (aethylaether), aneb jsou nestejny CH3 . O . C2H5 (methylaethylaether). Ae-y druhé kategorie jsou sloučeninami kyselin i alkoholů. Octan aethylnatý, na př. C2H3O . OC2H5, vzniká z kyseliny octové a aethylnatého alkoholu. Tato reakce náleží mezi reakce inversné čili zvratné. Tvoření se ae-ů složitých (aetherifikace) jest vyjádřeno rovnicí:
| X . CO . OH | + | X′ . OH | = | X . CO . OX′ | + | H2O |
| kyselina | alkohol | aether | voda |
Avšak rovnice ta platí jen do jistého momentu, kdy se utvoří určité množství vody; v momentu tom celá reakce se obrátí. Odtud počínajíc rozloží v jednici časové voda právě tolik ae-u v alkohol i kyselinu zpět, kolik se ho bylo ze složek těch utvořilo, i nastává rovnováha — limita (hranice) aetherifikace. Tato limita závisí na chemické konstituci alkoholu a jest při alkoholu aethylnatém a podobných 66%, t. j. utvoří se podlé rovnice svrchu položené jen 66% ae-u složitého; co nad to by vzniklo, rozloží voda v obě složky. Té hodnoty mezné docílí se v čase, který jest obráceně poměrný s temperaturou, při které reakce probíhá; při temperatuře obyčejné zjistil Berthelot limitu teprve po 16 létech, při 100°C po době dosti dlouhé, ale ovšem mnohem kratší, při 170°C po 42 hodinách, při 200°C po 24 hodinách. Poměry ty studoval nejdůkladněji ruský chemik Menčutkin. Srv. B. Raýman: Chemie theor. str. 212. I sloučeniny minerálných kyselin s alkoholy nazýváme ae-y čili esthery. Rn.
b) Ae. v nejužším smysle slova jest ae. aethylnatý C2H5 . O . C2H5.
Obyčejný ae. (též sírný ae., Schwefelaether) poprvé vyrobil Val. Cordus r. 1540 destillovav silný alkohol s olejem vitriolovým a kyselinou sírovou (oleum vitrioli dulce). Frobenius nazval jej podlé přípravy ae-em sírným mysle, že síru v sobě tají, až teprv Rose ukázal, že látka ta jest síry prosta. My dosud technicky dobýváme ae-u podlé téže původní methody zahřívajíce kyselinu sírovou povlovně s velikým množstvím alkoholu. Kyseliny sírové stačí poměrně malé množství. Ae. jest tekutina při 35°C těkající, kteráž tuhne krystallicky teprv při −129°. Pára její jest velmi těžka, stéká dolů po stěnách nádob a plíží se po zemi míchajíc se se vzduchem. Směsi páry ae-u a vzduchu jsou velmi nebezpečně explosivní. V laboratoři chemické užíváme ae-u jakožto výborného rozpustidla pro tuky, alkaloidy, vůbec látky organické. Rn.
Ae. aethylnatý v lékařství má různé účinky farmakologické. Místně, je-li vypařování jeho zamezeno, dráždí, kůže se zardí a i puchýře se objevují. Činnost dráždivá však se nejeví, když ae. volně vypařiti se může, následkem značné prchavosti odnímá okolí svému v tomto případě veškeré teplo a tkaň mrzne. V stavu tom bolest se necítí a proto místní zmrznutí vlivem ae-u slouží za anaestheticum v chirurgii. Aby snáze tekutina se vypařovala, applikuje se rozprašovačem Richardsonovým co jemná sprcha. Vnitřně požit zbuzuje ae. v žaludku i střevě podráždění katarrhem se jevící. Následkem tělesného tepla mění se ae. snadno v páru a rozepne vnitřnosti tou měrou, že u zvířat někdy i ruptura žaludku nastává. Rozepjetím tímto bývá i dýchání následkem vytísnění bránice obtíženo. Páry ae-ové se vstřebávají snadno i sliznicí traktu zažívacího i plícemi, a tímto způsobem vzniká nejprve stav podráždění, pak bezcitnost a konečně úplné bezvědomí. Stavy tyto vznikají postupným podrážděním a následující obrnou mozku, míchy i prodloužené míchy. Obrnou dýchání může i smrť vzniknouti. Dráždivé i anaesthesující moci ae-u velmi často v lékařství se užívá. Při mdlobách, při ochabení akce srdečné a pod. spoléháno na prvou. Druhá slouží při narkose za příčinou zkonejšení bolestí. První operace v narkose ae-em provedena byla zubním lékařem Mortonem 30. září 1846. R. 1847 se aetherisace rozšířila po Evropě zejména vlivem Dieffenbachovým, avšak byla brzy potom chloroformem téměř úplně vypuzena. Rakouská farmakopoea rozeznává ae. crudus spec. váhy 0,73 a lehčí ae. depuratus 0,725–0,728 vážící; mimo to v ní obsažen jest ae. octový. Směs 3 dílů líhu s 1 d. ae-u nazývá se kapkami Hoffmanskými (Liquor anodynus Hoffmanni) a má v lékařství domácím dobrou pověst. Peč.
3) Ae. octový (ae. aceticus): a) v chemii viz Octan aethylnatý. b) V lékařství ae. octový má vůni osvěžující, protož se při mdlobách dává k němu přiváněti. Vnitřně užívá se ho pořídku, zevně natírán dráždí kůži. Peč.
4) Ae. anaestheticus. Mezi prostředky, kterých lékaři dříve potřebovali ku způsobení místné bezcitnosti (anaesthesi), bylo zvláště užíváno na krátko látek, které vznikají vlivem chloru ve chloraethyl C2H5Cl. Byly to chemické sloučeniny C2H2Cl4 a C2HCl5. Směs ta vřela mezi 110–130°. Látka ta jest vytísněna látkami jinými. Rn.
5) Ae. nitrosus v lékařství. Vdechováním výparů tohoto ae-u (C2H5O . NO) vzniká cyanosa, bolest hlavy a osláblost. Pokusy dokázáno, že se dusíková kyselina v těle z něho štěpí a jedovatě působí. Vnitřně působí prý zvýšené vyměšování moči i potu, proto přidává se nejčastěji k lékům močopudným; zevně se ho mnoho neužívá. V rakouské farmakopoei není obsažen. Peč.