Ottův slovník naučný/Aequatoreál
| Ottův slovník naučný | ||
| Aequator | Aequatoreál | Aequatoriální |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Aequatoreál |
| Autor: | Gustav Gruss |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 267–270. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
Aequatoreál jest stroj hvězdářský, sloužící k určení rovníkových souřadnic (úhlu hodinového), z toho pak rektascense[red 1] a deklinace předmětů nebeských. Poněvadž ae. dovoluje jakýkoliv nebeský předmět, je-li nad horizontem, naříditi a v zorním poli dalekohledu podržeti, užívá se stroje toho dále k nejrozmanitějším účelům a studiím astrofysikálním (ke zkoumání topografie a meteorologie planet, k fotometrickému určování hvězd, k spektrálnímu rozboru světla předmětů nebeských, k fotografování krajin a předmětů nebeských atd.). Ae. skládá se z dalekohledu o dvě osy se otáčejícího, totiž o deklinační osu a o hodinovou osu neb polární. Osa deklinační opatřena jsouc kolmým kruhem (deklinačním), na němž se čítá deklinace neb pólová distance hvězd, připevněna jest kolmo na osu hodinovou, rovnoběžnou s osou světovou, tak, aby se okolo ní mohla otáčeti; velikost otočení čítá se na kruhu (hodinovém), jenž stoje kolmo k ose hodinové leží rovnoběžně k rovině nebeského rovníku. – Je-li ae. správně postaven (orientován), musí dalekohled, na bod rovníkový, v rovině poledníkové nařízený, na obou kruzích dáti čtení nullová. Nařídí-li se rektifikovaný ae. na libovolnou hvězdu, obdrží se ze čtení kruhů rovníkové souřadnice hvězdy: deklinace a rektascense pro hledaný okamžik (deklinaci dává přímé čtení kruhu deklinačního, rektascense obdrží se z rovnice: rektascense se rovná času hvězdnému [Sternzeit] méně úhlu hodinového [Stundenwinkel] hvězdy; úhel hodinový dává přímé čtení kruhu hodinového, čas hvězdný určuje pak okamžik hvězdy ve středu pole dalekohledu na hvězdných hodinách pozorovaný). Ae-y opatřené velikými, jemně dělenými kruhy, jež pomocí mikroskopů se čítají, slouživší hlavně v starších dobách k absolutnímu určování souřadnic rovníkových, nalézáme dosud na některých hvězdárnách (v Paříži, Ženevě, Brusselu atd.). Nyní upouští se od velikých. jemně dělených kruhů, poněvadž pozorování differenciální (differenční), jež pomocí různých mikrometrů snadno a přesně se provádějí, absolutní pozorování souřadnic již dávno předčila a zatlačila. Úprava (montování) strojů ae-ních jest velmi rozmanita řídíc se hlavně velikostí strojů těch. Hlavní druhy úpravy ae-ů tvoří a) typ německý, b) typ anglický, c) postavení vidlicové, d) kombinovaný způsob postavení, e) typ francouzský novější (l'aequatoreal coudé).
Typ německý (viz příl. č. III.). Tento způsob postavení zavedl hlavně Th. Cooke. Osa polární jest založena zde v železném neb kamenném pilíři celý stroj nesoucím. Kolmo k ose polární vede roura obsahující osu deklinační a nesoucí na jednom konci dalekohled a na druhém závaží k vyvážení rovnováhy. Polární osa nese na horní části veliký kruh hodinový, jenž mikroskopy se čítá, a na dolní části malý kruh hodinový. Roura nesoucí osu deklinační jest spojena s horní částí osy polární a drží na konci kruh deklinační, kdežto vnitřní osa, s dalekohledem spojená nese nonie. Stroj hodinový nachází se na straně pilíře. K osvětlení nitek mikrometru slouží lampa umístěná na blízku hledače. Veškeré pohyby k měnění polohy stroje může pozorovatel od okuláru pomocí klíčů Cardanových vykonávati. Málo odchylný jest způsob postavení ae-u How. Grubbem v Dublině zavedený. (Viz příl. č. IV.) Hlavní rozdíly od dřívějšího způsobu jsou tyto: horní čásť osy polární nepodpírá se bezprostředně, osa polární jest dutá a nese na konci lampu k osvětlení nitek mikrometrů a k odečtení kruhu hodinového. Vnitřek pilíře nese stroj hodinový, uvádějící pouze čásť kruhu v pohyb. – Některé jiné odchylky, řídící se hlavně neobyčejnou velikostí ae-u, poskytují Cookův ae. otvoru (objektivu) 25palcového pro Newalla a 26palcový ae. washingtonský, pracovaný Alvanem Clarkem. (Viz příl. č. II.) Není-li dalekohledem refraktor (z čoček), nýbrž reflektor (zrcadlový dalekohled), jest třeba způsob postavení přizpůsobiti okolnosti, že se pozoruje na horní části roury; proto jest nutno pilíř značně snížiti.
Při typu anglickém má dalekohled na obou stranách čepy spočívající v rámci nařízeném k pólu a pohybujícím se ve dvou čepech, z nichž jeden umístěn jest v ložisku blízko podlahy, druhý v ložisku, jež zvýšený pilíř chová. Příklad podává ae. v Greenwichi. Za příčinou malé stability upustilo se záhy od typu tohoto. Rozvětvuje-li se polární osa ae-u na horní části ve vidlici, v níž dalekohled se kolíbá, obdržíme typ vidlicový. Tímto způsobem se hlavně dřívější velké reflektory montovaly. Lassell užil postavení toho při svém 4stopém reflektoru newtonském v Maltě; při pozorování stál pozorovatel as 30 stop vysoko ve velikém stánku, opatřeném četnými otvory v různých výškách a otáčejícím se kolem dalekohledu na kolejích. Lord Rosse užil podobného způsobu postavení svého reflektoru.
Typ kombinovaného postavení (z německého a anglického) podává Grubbův reflektor melbournský (viz příl. č. I.) a Eichensův ae. pařížský. (Viz vyobr. č. 72.) Při nich podpírá se osa polární na obou koncích. Aby hvězda nařízená vždy v poli dalekohledu zůstala, udílí se ose pólové pomocí stroje hodinového, obyčejně v podstavci (pilíři nosiči) dalekohledu umístěného, stejnoměrný a se zdánlivým pohybem nebe souhlasící pohyb. Při tom popisuje okulár dalekohledu s rovníkem rovnoběžný kruh, jehož poloměr ovšem s délkou dalekohledu roste. Větší ae-y mají délku větší 10 m: vídeňský ae. 10.2 m, Clarkův refraktor pulkovský 13 m, pařížský (otvoru 74 cm) 15 m, ae. v Nizze (76 cm) 18 m délky; pozorovatel musí proto při větších strojích těchto seděti na zvláštním, pohyblivém sedadle jezdícím na kolejích v kruhu kolem stroje upravených. Nad stroji těmi klene se kopula točivá s příslušnými otvory k pozorování.
Při typu francouzském spočívá oko pozorovatelovo vždy na témž místě, místo kopuly točivé zastupuje uzavřená místnost na konci okuláru a pohyblivý stánek, jenž objektiv se zrcadlem kryje a jenž se při pozorování odšine. Úprava ta, již při ae-ech poprvé Loewy navrhoval, byla již dříve zavedena při strojích azimutálních (universálních); užívá se při ní dalekohledu v pravém úhlu lomeného jehož dolní čásť spočívá v ose polární, jejíž jedna polovice jest dutá a na konci nese okulár. Oba konce osy polární mají čepy v pevných ložiskách se točící. Na ose polární jest připevněna druhá čásť dalekohledu chovající objektiv; zde též umístěno jest pod sklonem 45 stupňů malé zrcadélko odrážející světlo k okuláru. Před objektivem jest rovněž umístěno rovinné zrcadélko nakloněné pod 45 stupni k optické ose roury a otáčející se okolo této; úhel otočení zrcadélka odpovídá změně deklinace; s tímto zrcadélkem spojen jest proto kruh deklinační. Poněvadž osa polární zde na obou koncích se podpírá, a dalekohled pevně s osou polární souvisí, předčí systém tento vedlé předností dříve uvedených německý a anglický typ i svou značnou stabilitou. Ae. »coudé« tohoto systému vystavěli mechanikové Eichens a Gauthier pro hvězdárnu pařížskou (hvězdárny v Besançoně a Alžíru mají podobné ae-y). Hermite modifikoval princip Loewyho. Ae. Hermitův skládá se z části hybné a nehybné. Nehybnou čásť tvoří roura dalekohledu, s osou světovou rovnoběžná; pohyblivou čásť tvoří objektiv s dvojím pohybem. Objektiv rovnoběžný s rourou dalekohledu jest připevněn na jedné straně trojstranného pouzdra, jež na druhé k prvé kolmé stěně třením na rouře dalekohledu sedí a na třetí stěně 45 stupňů nakloněné zrcadlo nese, jež odráží z objektivu došlé paprsky dovnitř roury. Pozorovatel sedí na sedátku zřízeném v rovníkové rovině, otáčeje pouze pouzdro kolem roury dalekohledové. Otáčí-li se v kruhu kolem objektivu druhé pouzdro, nesoucí zrcadlo pod 45° k objektivu nakloněné, obdrží se druhý pohyb, odpovídající pohybu ae-u obyčejného kolem osy deklinační. Rouru dalekohledu lze na zděném podstavci zříditi a pak třeba pohyblivou čásť chrániti. Při hledačích vlasatic, jež se jako ae-y montují, navrhl Villarceau takové zařízení, aby okulár se nalézal na místě, kde obě osy se protínají, čímž se dosáhne, že pozorovatel se téměř ani s místa hnouti nemusí. Idea ta provedena se zdarem na hledači vídeňském průměru 6palcového.
Podrobnější vypsání obsahují spisy: J. N. Lockyer, v překladu něm.: Die Beobachtung der Sterne sonst u. jetzt (Braunschweig 1880); N. v. Konkoly, Praktische Anleitung zur Anstellung Astron. Beobachtungen (Braunschw. 1883); Brünnow, Lehrbuch der sphärischen Astronomie; Besset F-W., Theorie eines mit einem Heliometer versehenen Aequatorealinstrumentes; Hansen, P. A., Die Theorie des Aequatoreals; P. Carl, Principien der astr. Instrumentenkunde. Gs.
- AEQUATOREALY.
-
Čís. I. Grubbův reflektor melbournský -
Čís. II. Velký aequatoreal hvězdárny washingtonské. -
Čís. III. Cookův refraktor. -
Čís. IV. Grubbův tvar reflektorů newtonských.
Redakční poznámky
Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.
- ↑ Podle Oprav na konci I. dílu: 267 str., 2. sl., 32 řád. zdola, závorka patří za slovo rektascense. (dostupné online)