Ottův slovník naučný/Aemilius
| Ottův slovník naučný | ||
| Aemilius Pavel | Aemilius | Aemona |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Aemilius |
| Autor: | Eduard Šarša, Antonín Mikenda, Vladimír Pech |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 261–262. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
Aemilius: 1) Asper, grammatik římský (koncem 1. stol. po Kr.), učený a soudný vykladatel některých starších spisovatelů římských. Napsal výklad ke komédiím Terentiovým, k historickým spisům Sallustiovým a k básním Vergiliovým. Výklady tyto sice nezachovaly se, avšak citáty z nich shledáváme u grammatikův a vykladatelů pozdějších. Nejznámější byl jeho kommentář k básním Vergiliovým. (Srov. Ribbeck prolegom. str. 128 násl. Z četných ukázek zachovaných patrno, že si počínal v kritice textové konservativně a že dbal stejně stránky grammatické i věcné. (Teuffel, Röm. Lit., str. 751–752 4. vyd.) Ša.
2) Ae.: Epictetus viz Hedonius. – 3) Ae. Lepidus viz Lepidus. – 4) Ae. Macer viz Macer.
5) Ae. Mamercinus byl r. 438 př. Kr. tribunem militum consulari potestate a r. 437 jako diktátor pokořil Falerské, Vejenty a Fidenaty; za druhé diktatury své r. 434 snížil zvláštním zákonem (lex Ae-ia) trvání úřadu censorského z 5 let na 1½ roku, začež nejspíše ze msty od příštích censorů z tribue byl vyloučen. Nicméně r. 426 povolán po třetí k hodnosti diktátorské a dobyl Fiden.
6) Ae. Mamercus Scaurus, pravnuk M. Aemilia Scaura, řečník za doby Tiberiovy, byl muž velenadaný, ale lehkovážný v práci i ve mravech a nedbalý. V řečech jeho jednak obzvláštní půvabnost, jednak starobylá vážnost se chválí, též schopnost řízně a vtipně i bez přípravy mluviti. Byl consul suffectus, jak se zdá, v 1. polovici r. 21 po Kr. Zemřel r. 34, byv návodem Tiberia, jenž ode dávna již naň nevražil, morálně přinucen k sebevraždě, protože prý v tragédii Atreus tendenčně postavil císaře v osobě Agamemnonově na pranýř; z té příčiny byl pohnán jakýmsi žalobcem Tuskem z velezrády, odsouzen však (na oko) z cizoložství s prostopášnou Livií (Livillou), sestrou Germanikovou a snachou Tiberiovou, a z čarodějství (hvězdopravectví; Tac. Ann. 6, 29). Jeho statečná choť Sextia dobrovolně s ním smrť podstoupila. Mda.
7) Ae. Papus, konsul r. 282 př. Kr. s C. Fabriciem Luscinem pokořil Etrusky a porazil Boje v bitvě u Populonie. Roku 278 byl po druhé konsulem opět s Fabriciem a v bojích s Pyrrhem dobyl na tomto jižní Italie. – 8) Ae. L. Papus, konsul s G. Attiliem Regulem r. 225 př. Kr., bojoval s Kelty nejprve kolem Ariminia a spojiv se pak s kollégou svým porazil je v bitvě u Telamona při ústí řeky Umbrona, čímž síla Keltů v Italii na dobro byla zlomena.
9) A. Paulus (Paolo Emilio), dějepisec z konce XV. a počátku XVI. st. Pověsť, kterou si ve vlasti své Italii získal, přiměla kardinála z Bourbonu k tomu, že jej povolal do Francie, aby tu sepsal děje francouzských králů. Latinské dílo to, De rebus gestis Francorum, přeloženo bylo do jaz. franc., něm. a ital. Ae. stal se kanovníkem i zemřel r. 1529 v Paříži (nar. ve Veroně).
10) Ae. L. Paullus Macedonicus, vojevůdce římský, stal se r. 192 př. Kr. aedilem, 191 praetorem a obdržev potom zadní Hispanii ve správu vedl šťastné boje s odbojnými kmeny. a spravedlivou i nezištnou správou získal si náklonnost Hispanův, tak že r. 171 zvolili si jej za patrona v Římě. R. 182 stal se konsulem. V ten čas a po uplynutí roku úředního r. 181 a 180 bojoval s Ligury, kteří námořním loupežnictvím a stálými nájezdy do severní Etrurie Římany znepokojovali. Ae. poraziv je několikráte, usadil posléze značný počet jich v Apulii v okolí Beneventa. R. 168 povolán byl u vysokém již věku (asi 60letý) opět k úřadu konsulskému a svěřeno mu vedení války proti makedonskému králi Perseovi. Připraviv se do Řecka obnovil kázeň ve vojště a rozhodnou bitvou u Pydny r. 168 podvrátil na vždy moc makedonskou. Krále Persea z vlastní země vy. puzeného donutil vzdáti se a říši makedonskou rozdrobil na čtyři samostatné republiky. V Amfipoli konal přísný soud nad přívrženci královými a na zvláštní rozkaz senátu krutě naložil s Řeky, kteří Persea se přidrželi. Jenom v Epeiru bylo 70 měst vypleněno a 150.000 obyvatelův prodáno do otroctví. Kořisť, kterou pro pokladnu státní dovezl, páčila se pouze na zlatě a stříbře na 200,000.000 sesterciů; ale toto přísné zachovávání kořisti pro stát odvrátilo od něho přízeň vojska, které ne bez odporu triumfu jeho se účastnilo R. 164 byl censorem a † 160 př. Kr. zanechav jmění jen nepatrné. p.
11) Ae.: Probus viz Probus.
12) Ae. Regillus, praetor r. 190 př. Kr., stal se velitelem loďstva vypraveného proti Antiochovi lII., králi syrskému, a dobyl pomocí loďstva rhodského u Myonnésu v Malé Asii úplného vítězství nad loďstvem královým, začež mu po uplynutí doby úřední povolen »triumphus navalis«,
13) Ae. Scaurus (M. Aem. Scaurus), nar. asi r. 162 př. Kr., pocházel z rodu urozeného, ale schudlého; rázností a obratností svou stal se náčelníkem strany aristokratické, byl konsul a censor a dlouhou dobu princeps senatus, zemřel okolo roku 88 př. Kr. Složil autobiografii (Cic. Brut. 29, 112) a byl váženým řečníkem, jak ze svědectví Ciceronova seznati lze.