Ottův slovník naučný/Aegidius
| Ottův slovník naučný | ||
| Aegidius (světec) | Aegidius | Aegidius z Viterba |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Aegidius |
| Autor: | neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 255–256. Dostupné online. |
| Licence: |  PD anon 70 |
 Související na Wikidatech: Aegidius |
|
Aegidius, vojevůdce římský, byl nejspíše kolem r. 456 po Kr. od řím. patricia Ricimera, který tehdy ve skutečnosti říší západořímskou vládl, jmenován nejvyšším velitelem vojenským (magister militum) v Gallii. Uznav r. 457 císaře Majoriana, Ricimerem dosazeného, hájil udatně území říšského proti Theodorichovi II., králi visigotskému, tak že ho donutil ke spolku s císařem. Ale když r. 461 Ricimer Majoriana sesadil a Libya Severa za nástupce jeho prohlásil, odepřel Ae. novému císaři poslušnost. Tu Ricimer poštval proti němu Gundiocha, krále burgundského, jmenovav jej nejvyšším velitelem, a Theodoricha II. Oba udeřili ihned na provincii gallskou a Theodorich zmocnil se i Narbonny, ale později poražen jest od Ae-ia tak, že musil odtáhnouti s nepořízenou. Ale Ae. nemohl užiti vítězství svého, neboť musil se ihned potom r. 462 obrátiti na sever proti Frankům. I zmocnili se Burgundi Genevy a Lyona, Visigoti pak ve spolku s Alany, osazenými kolem Aureliana (Orléansu), a námořními loupežníky britannskými a saskými loupili po Gallii. V této nebezpečné době smířil a spojil se Ae. mimo vše nadání nepřátel s Franky. Ponechav Frankům ripuárským Kolína nad Rýnem, jehož se byli zmocnili, a potvrdiv Childericha za krále Franků salických, usazených kolem Tournaye, objevil se náhle koncem r. 463 s četným vojskem římským a franckým v Orleansku a porazil tam spojené Visigoty a Alany na hlavu. Po tomto vítězství hodlal se obořiti na Ricimera a jeho císaře přímo v Italii. Za tou příčinou smířil se s Burgundy a vyjednával i s Vandaly o spolek, když uprostřed příprav r. 464 náhle byl zavražděn návodem Ricimerovým. V provincii počínal si Ae. hned od ustanovení svého téměř jako panovník neodvislý. a od roztržky s Ricimerem r. 461 ani dle jména vrchní moci jeho nad sebou neuznávaje, zůstavil po smrti své Gallii synu svému Syagriovi.