Ottův slovník naučný/Aedil
| Ottův slovník naučný | ||
| Aedifikace | Aedil | Aedilicium edictum |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Aedil |
| Autor: | Josef Miroslav Pražák |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. První díl. Praha : J. Otto, 1888. S. 250–252. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Aedil |
|
Aedil (aedilis). S úřadem tribunů lidu r. 494 př. Kr. byli ustanoveni dva ae-ové plebejští (aediles plebis, plebei, řecky άγορανόμοι). Byli to pomocníci a podřízení úředníci tribunův, od nichž bez pochyby také za nejstarších dob byli jmenováni. Původ jména není na jisto postaven. Někteří odvádějí jejich jméno od chrámu Cereřina (aedes Cereris), v němž ae-ové ukládali listiny pro plebs důležité. Že aedilis s aedes souvisí, zdá se býti jisto, avšak vysvětlení jest nesnadné. Záhy však (již roku 471 př. Kr.) ae-ové domohli se větší samostatnosti, že právo voliti ae-y vzneseno na shromáždění lidu (concilia plebis). Ae-ové byli jako tribunové nedotknutelni. Podmínkou k zastávání úřadu toho byl původ plebejský. Ae-ové jsouce pomocníky tribunův neměli s počátku určitě vykázaného oboru působnosti. Úkolem jejich za nejstarší doby bylo pomáhati tribunům na jejich rozkaz hlavně při žalobách hrdelních, zatýkati a exekvovati, mimo to opatrovali v chrámě Cereřině listiny pro plebs důležité, později od r. 449 př. Kr. i platná snesení senátu (senatus consulta). Pochybno však, zda již v této nejstarší době měli právo vésti žaloby samostatně. – Později (snad r. 454 př. Kr. lege Aternia Tarpeia) ae-ové obdrželi také právo uvalovati pokutu (ius multae dictionis) a zástavu bráti (ius pignoris capionis) a tím i právo samostatně žalovati. Roku 428 př. Kr. byl jim bezpochyby od konsulův a senátu přikázán úkol, aby žádná jiná než římská božstva ani jiným způsobem než obvyklým nebyla ctěna. Touto výsadou ae-ové stali se pravými úředníky obce římské, ovšem nižšími (magistratus minores). Zároveň však také odlučovali se ponenáhlu od tribunův a stávali se pomocným úřadem konsulů, ale pozbyli také práva nedotknutelnosti (sacrosanctitas). Roku 366 př. Kr. zvoleni byli noví dva ae-ové nazvaní kurulskými (aediles curules), tak že od té doby počítají se čtyři. Pro kurulskou aedilitu vyžadovalo se původně původu patricijského, ale již od r. 304 př. Kr. střídají se v kurulské aedilitě ob rok patriciové i plebejové. Později ani toho nebylo dbáno. Roku 44 př. Kr. Caesar přidal ke dvěma ae-ům plebejským nové dva, kteříž jsou nazváni aediles plebis Ceriales. Bylo tedy za doby císařské 6 ae-ův. Aedilita byla v pořadí úřadův (ordo honorum) mezi quaeaturou a praeturou. Plebejové zastávali ji po tribunátě a proto v officielní listině úředníků vykázáno aedilitě místo přednější než tribunátu. Augustus učinil zastávání tribunátu a aedility závazným, ale jen pro plebeje, kdežto patriciové od toho byli osvobozeni. Volba ae-ů plebejských konána vždy za předsednictví tribunů v plebejských tributních komiciích (concilia plebis), ae-ové kurulští pak voleni byli v patricijskoplebejských komiciích tributních téměř z pravidla za předsednictví konsulů. Ae-ové plebejští nastupovali na úřad i odstupovali prvotně zároveň s tribuny, t. j. 10. prosince, ae-ové kurulští a později i plebejští nastupovali zároveň s ostatními úředníky kurulskými (původně 15. března, od r. 153 1. ledna.). Odznakův úřední moci ae-ové plebejští neměli, neboť lavice (subsellia), na nichž seděli, nejsou úředním odznakem, naproti tomu ae-ům kurulským příslušela toga lemovaná (praetexta) a stolice kurulská (sella curulis). Zda určitého stáří se vyžadovalo ku zastávání aedility, je vzhledem k aedilitě plebejské nejisto (obyčejně ji zastávali mezi 28. neb 29. rokem věku svého); pro aedilitu kurulskou zdá se býti rok 37. rokem zákonným (aetas legitima). Aedilita plebejská i kurulská jsou dva úřady od sebe sice oddělené, jimž však téměř týž obor působnosti jest přikázán. – Přednost ae-ů kurulských mimo zmíněné odznaky jeví se v tom, že jen oni mají civilní soudnictví ve sporech trhových a obchodních. – Za úřadování zasedají všichni 4 ae-ové v senátě, po úřadě zůstávají tam jen ae-ové kurulští; plebejští ae-ové musili vystoupiti a čekati, až lekcí censorskou tam byli povoláni. Mimo to ae-ové kurulští mají ius imaginum, t. j. právo vystaviti v atriu ve zvláštní skříni voskovou masku předka, jenž zastával aedilitu kurulskou. Obor působnosti ae-ů doby pozdější jest ovšem ve mnohé příčině zcela jiný než za doby nejstarší, poněvadž žádný úřad republikánský neodcizil se tak velice svému prvotnímu určení jako aedilita. Z původní úplné podřízenosti tribunům ae-vé ponenáhlu se vymaňují, nabývají větší samostatnosti a stávají se pomocníky konsulů. To asi stalo se za tou příčinou, aby úřad původní revolucí lidu vymožený pozbyl svého revolučního znaku a v soulad byl uveden s ostatním zřízením obecním. Pozdější ae-ové jsou více úředníky administrativními, avšak přece původní jejich funkce všecky nejsou zcela zatemněny. Tak na př. i později mají dohled zároveň s quaestory na snesení senátu, také činnost jejich ve sporech hrdelních neustoupila zcela do pozadí. Kompetenci ae-ů doby pozdější můžeme shrnouti v tyto 3 hlavní oddíly. Ae-ové měli v Římě a v nejbližším okolí až k prvnímu milníku: 1. dozor na veřejný obchod, 2. dozor na veřejné cesty a vůbec veřejné místnosti, 3. vypravovali veřejné hry.
1. Ae-ové starali se, aby dávána byla řádná míra i váha, aby zboží zakázané nebylo prodáváno, dohlíželi na obchod s dobytkem a otroky. K těm věcem vztahovaly se edikty ae-ů kurulských a pře odtud vzniklé podléhaly soudní pravomocnosti ae-ů kurulských, kteří ustanovili ve sporech těch porotce. – Ae-ové činili opatření proti zdražení, zvláště obilí, jednak starajíce se, aby hojné množství obilí na trh bylo dováženo, jednak zavádějíce pře proti obilním lichvářům; pod dohledem ae-ů prodáváno za snížené ceny aneb rozdáváno na rozkaz senátu neb sněmu národa chudému občanstvu obilí a olej. Stále se vzmáhající důležitost tohoto dozoru na ceny obilní vedla Caesara k tomu, že přidělil tuto funkci dvěma aediles plebis Ceriales. Ale již za Augusta svěřena tato péče jiným úředníkům, později zvláštnímu úředníku zvanému praefectus annonae, který byl jmenován od císaře.
2. Ae-ové starali se, aby ulice a cesty byly náležitě čištěny, kterýžto úkol později vykonávali pod jejich dohledem quattuorviri viis in urbe purgandis a duoviri viis extra urbem purgandis; dále aby chodníky byly náležitě dlážděny, aby veřejná kommunikace nebyla rušena, aby posvátné budovy a vodovody v dobrém stavu byly uchovány; měli policejní dohled na hostince, lázně, bordely a j. V některých případech, jak patrno, srovnává se tato funkce ae-ů s úkolem nynější stráže bezpečnosti, ale přece dozor policejní v našem slova smysle jim nepříslušel, na př. pátrati po ukradených věcech. – Aby úřad svůj platně mohli vykonávati, měli právo rušitele veřejného pořádku v jistých případech (na př. byl-li otrok neb herec) dát mrskati, bez rozdílu věci zabaviti a pokutu peněžitou uložiti. Jestliže uložená pokuta přesahovala nejvyšší míru (3020 těžkých assů), mohl se pokutovaný odvolati k národu a ae-ové vedli process proti němu ve shromáždění národa. Peněz osob pokutovaných ae-ové užívali na stavbu posvátných budov a na zakoupení posvátných darův. Za doby císařské odňato jim bylo právo pokutu zvyšovati nad maximální míru. První omezení stalo se za Nerona.
3. Výprava her (cura ludorum) náleží v pozdější době republiky k nejdůležitější činnosti ae-ů. Původně úkolu toho ae-ové neměli, teprve později přikázán jim od vrchních úředníků. Povinnost ae-ů záležela v tom, že místa veřejná věnčili, zřizovali místa pro diváky, a byly-li hry scénické, vyjednávali s řediteli divadelních společností a při hrách samých měli dozor. Na uhrazení výloh měli od státu vykázánu jistou sumu peněz, kteráž však za pozdější doby, kdy hry s velikou nádherou byly vypravovány, z pravidla nestačila. I obraceli se ae-ové na cizí státy a provincie o příspěvky. Když pak senát r. 182 př. Kr. toto vydírání zapověděl, ae-ové přidávali ze svého často veliké obnosy kojíce se nadějí, že si tím získají přízně lidu a tak se mu při ucházení se o vyšší úřady (praeturu, konsulát) odporučí. Z toho se také vysvětlí, že méně zámožným občanům bylo téměř nemožno aedilitu zastávati, kteráž takto stávala se výhradou bohaté třídy občanstva. – Ae-ové kurulští vypravovali hry Římské, též velikými zvané (ludi Romani, Magni, Maximi), a hry Megalenské (ludi Megalenses) na počest velké matky Idaejské, Kybely. – Hry plebejské (ludi plebei) připadly ae-ům plebejským. Hry Cerialské obstarávali s počátku též ae-ové plebejští, později ae-ové Cerialští. Augustus r. 22 přikázal výpravu her praetorům. Acdititu můžeme stopovati až do polovice III. stol. po Kr., do doby Alexandra Severa.
Literatura: O aedilite srv. mimo díla Th. Mommsena: Röm. Staatsrecht, L. Langeho: Röm. Alterhümer, N. Madviga: Verfasung und Verwaltung des röm. Staates, E. Herzoga: Geschichte und System der röm. Staatsverfassung, W. Willemsa: Le droit public Romain ou les institutions politiques de Rome... 5me édition (Louvain 1883), O. Karlowy: Röm. Rechtsgeschichte – ještě speciální rozpravy od Fr. Hofmanna: De aedilibus Rom. (Berlín 1842), V. Ohnesseit: Über den Ursprung der Aed. in den latin. Landstädten (Zeitschrift der Savigny-Stiftung für Rechtsgeschichte 1883), od V. Soltaua: Die ursprüngliche Bedeutung u. Competenz der aediles plebis. V Bonně 1882 (v histor. badáních věnovaných A. Schäferovi k 25letému jub.), od Ed. Molla: Über die röm. Aed. in ältester Zeit, ve »Philologu« 1886. Pk.