Ottův slovník naučný/Advokát poddanský
| Ottův slovník naučný | ||
| Advokáti sv. Petra | Advokát poddanský | Advokátní komory |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Advokát poddanský |
| Autor: | Bohuslav Rieger |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 246–247. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
Advokát poddanský byl zástupce právní, kterého stát bezplatně přidával poddaným, když byli v soudních sporech se svými vlastními vrchnostmi. Takovými advokáty byli u nás od polovice XVIII. století adjunkti fiskálního úřadu. Potřeba takovéto právní ochrany poddaných byla uznávána již v XVII. století. Tak dle moravského soudního řádu z r. 1659 zemské hejtmanství mělo v podobných sporech z úřední povinnosti zakročiti, poddané dáti poučiti o jejich právu, pokusiti se o narovnání s vrchností a konečně, jestliže se to nezdařilo, dáti jim k rokům zemského soudu advokáta ex officio, který měl je hájiti, ale spolu také naváděti je ku poslušnosti k vrchnostem. Také v Čechách poddaní obraceli se podobně o pomoc k zemským místodržícím, kteří byli oprávněni zakročiti v poddanských přích, když krajští hejtmané nestačili urovnati věc po dobrém Podlé robotního patentu pro Čechy a Moravu z 27. led. 1737 šel rekurs poddaného od vrchnosti ke krajskému úřadu a dále ke guberniu, které však dodávalo stížnost zvláštní poddanské kommissi, aby ji stručně projednala a dobré zdání podala; tato poddanská kommisse přidávala poddaným právního přítele ex officio, jestliže věc byla spletitou (§. 3).
Za Marie Teresie přestala r. 1748 soudní moc místodržících v poddanských záležitostech a počaly se lišiti pře, které padaly vlastně do veřejné správy kontribuční a byly vyřizovány zemskou deputací, potom representací, od stížností na civilní a trestní útisky poddaných (praegravace), které přikazovaly se zvláštnímu delegovanému soudu poddanskému (iudicium deleg. in causis subditorum). Tehdá také Marie Teresie poručila zříditi při tomto novém soudě 2 zvláštní, státem placené a-y p-ké (reskriptem ze 24. led. 1749), avšak potom reskriptem ze 17. květ. 1749 uložila a vyhradila právní zastupování poddaných adjunktům fisku pod dohledem samého fisku, t. komorního prokurátora. Odtud náleželo k povinnostem úřadu fiskálního zastupovati poddané proti jejich vrchnostem, i když na místě delegovaného soudu převzaly poddanské pře úřady jiné, nejprve konsess nejvyšších úředníků zemských (reskr. 28. pros. 1751), potom král. soud komorní (reskr. 26. srp. 1752) a konečně consessus in causis summi principis et commissorum (pat. 18. pros. 1753), kterýž je podržel až do svého zrušení josefinskou soudní organisací r. 1783. Současně byl pro české země vydán r. 1753: modus procedendi in causis subditorum contra dominos. Podlé něho žaloba poddaného musila býti prve zkoumána a podepsána adjunkty fisku, než ji konsess připustil k jednání; oni také, po písemné odpovědi vrchnosti na žalobu, zastupovali poddaného ve stručném ústním řízení před konsessem; musili tak činiti bezplatně a poddaný byl prost také soudních tax. Nicméně po selském povstání v Čechách a po vydání robotního patentu z r. 1775 adjunkti fisku nezdáli se snad býti dostatečnými; aspoň r. 1776 měli býti zřízeni 2 zvláštní advokáti, kteří by nesloužili jiným stranám, nýbrž za služné od státu zastávali jenom poddané ve právních sporech s vrchnostmi. Avšak nezdá se, že k tomu vůbec došlo.
Za císaře Josefa II. poddanský patent ze dne 1. září 1781 znova upravil řízení ve sporech poddaných s vrchnostmi a současně vydána instrukce a-ů Advokát p-ch; zastupování takové pak přikázáno zase král. fisku. Podlé toho a. p. vystupoval pouze tehdy, když pře nepocházela z vlastního poměru mezi pánem a poddaným jako takovými, anebo když – třeba že pře pocházela ex nexu subditelae – aspoň nebylo sporné pouhé faktum, nýbrž právo, a kdy tedy rozhodnutí náleželo soudům podlé soudního řádu z 1781 (§. 32. pat. podd.). Naopak ale, když pře týkala se veřejných dávek nebo poddanských povinností, byla rozhodována úřady politickými, jimž příslušelo ex officio hleděti k ochraně poddaného; tu býval fiskus pouze v důležitých, spletených případech tázán guberniem o radu, co by snad ve faktické příčině mohlo sloužiti k podpoře poddaného (§. 23. a 26.). A. p. měl poddaným býti radou, pečovati o řádné vyšetření věci, sepisovati, podpisovati a zadávati soudní podání, ve skutečném řízení poddané poctivě zastupovati, o výsledku je zpravovati a třeba dále rekurrovati jejich jménem; o všem vedl svůj protokol. Shledal-li žalobu bezdůvodnou, oznámil to guberniu, a toto, jestliže se fiskus s tím shodoval, zpravilo o tom poddaného, aby mohl si stěžovati u nejvyšší instance; také a. p. sám byl povinen poddanému k jeho žádosti vydati písemný výměr, když by mu odpíral své pomoci. Bezdůvodné odmítnutí a přijetí odměny neb úplatku bylo přísně trestáno. S tímto zastupováním poddaných sou viselo také jisté osvobození od soudních nákladů a poštovného.
Při josefinské soudní organisaci z r. 1783, kdy zanikl konsess in C. S. P. et C., ponecháno fiskálním úřadům instrukcí z 10. břez. 1783 (§. 7.) vésti a-y p-ké a dohlížeti, aby se řídili poddanským patentem z r. 1781; tito naopak, pokud nebyli zaměstnáni poddanskými záležitostmi, měli vypomáhati také v jiných záležitostech fiskálních, ač tak, že nikdy nesměli vystoupiti proti poddaným, ani zastupovati statky zeměpanské nebo fondovní. V Praze vedlé komorního prokurátora byli zřízeni 3 adjunkti, z nichž prvý byl a-em p-m. Na těchto josefinských základech spočívalo potom zřízení a-ů p-ch v podstatě své až do zrušení poddanství r. 1848. BR.