Advocati imperii, provinciarum, civitatum č. urbium, villarum. Po příkladě církve užívalo se výrazu advocatus (turor, protector, defensor, vogt, fojt) od dob karolingských k označení vůbec těch, kdož měli právo nad jinými osobami držeti ochrannou ruku (mundium, mundoburdium). V tomto smysle byl dle názorů středověkých král advokátem neb ochráncem všech poddaných, jmenovitě těch, kdož potřebovali zvláštní ochrany anebo jimž ve vlastním zájmu zvláštní ochrany poskytoval, jako vdovám a sirotkům, duchovním a cizincům, jakož i těm, kdo ve zvláštním osobním svazku přikázanosti, věrnosti neb poddanosti k němu stáli. Podobně i světští a duchovní velmožové byli advokáty lidí jim podřízených a pod jejich ochranou (sub advocatia) stojících, kteří proto sluli též advocatitii homines (Vogteileute, pfleghafte Leute). Záhy však začalo se užívati slova advocatus též pro náhradníky takovýchto ochránců, kteří v zastoupení jejich bykonávali soudní moc a jiná práva vrchnostenská. Už v době Karla Velikého jmenují se zástupcové hrabat na soudech a. (též vicarii, vicedomini) a biskupům a opatům, kteří nabyli práv hraběcích, r. 813 přímo se nařizuje, aby v konání soudní moci dávali se zastupovati advokáty čili fojty. Později, kdy říše rozpadala se na uzavřená territoria, nad nimiž moc zeměpanská se vyvíjela, nazýváni soudcové vůbec advokáty neb fojty, a to jak ti soudcové, kterým soudní moc přímo císařem byla udělena, tak i ti, kteří ji vykonávali v zastoupení pána území, kterému byl císař udělil soudní pravomoc (bannus iudicialis). Tak nazývají se úředníci, kteří jménem císaře moc soudní v říšských územích, na korunních panstvích neb nad městy přímo říši poddanými vykonávají, a. i. čili říšští fojtové (Reichsvögte), na př. fojtové v Elsasku slují a. terrae Alsatiae; Fojtland za Krušnými horami nazývá se terra advocatorum, kterou říšští fojtové vládli. V territoriích pak vyskytují se vedlé jiných názvů soudců též: a provinciarum neb provinciales (Landrichter, Landvögte) jakožto soudcové zeměpanští, nad krajem neb územím ustanovení, a. civitatum neb urbium, soudcové to nad územím městským dosazení a konečně a. villarum čili rychtářové povesní, nad vesnicemi ustanovení. Výrazy tyto vyskytují se též v zemích slovanských, sousedících s Německem, v Čechách, na Moravě, ve Slezsku i Polsku, ač dosti zřídka. Nejčastěji užívá se tu výrazu a. pro rychtáře biskupských a klášterních měst i vesnic. J. Č.
PD old 70