Ottův slovník naučný/Advaita
| Ottův slovník naučný | ||
| Ad usum | Advaita | Ad valorem |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Advaita |
| Autor: | Otakar Feistmantel |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 239. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
Advaita (ind. a = ne a dvaita = dvě, tedy: nedvojitost = nondualismus) jest určitější vyznačení filosofické školy u Hindů, zvané Vedanta, neboli Uttara-mímánsá; jest to šestá z filosofických soustav (darsan) Hindů, pocházející prý od Vijasy, avšak Sankaračarija (v VIII.. neb IX. stol.) byl hlavním šiřitelem a vykladatelem jejího učení, jež vrcholí v tom, ze duše lidská jest částí božské bytosti, tělo jest jen dočasná její schránka; po smrti splývá s božskou bytostí, podobně jako vzduch uzavřené nádoby, když tato se rozbije, splývá s ovzduším. Božskou touto bytostí vyrozumívá se zde vesmír (Brahm). Soustava tato jest tedy čistě pantheistická. Později popírala také jsoucnost hmoty neb hmotných tvarů, viditelné věci jsou prý jen klamné zjevy, májá (přelud – illuse). Srvn. Vedanta a Sankaračarija. H. H. Wilson, Religions of the Hindus, 1862. Vol. I. II.; H. T. Colebrooke, Miscll. essays 1873. Vol. II.; Shoshee Chunder Dutt, India past a. present 1880; Mónier Williams, Indian wisdom 1876. Fl.