Ottův slovník naučný/Adstipulator

Ottův slovník naučný
Adspekce	Adstipulator	Adstringentia

Údaje o textu
Titulek:	Adstipulator
Autor:	František Kropsbauer
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha : J. Otto, 1888. S. 237. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Adstipulator (lat.), vedlejší věřitel. V řím. právu mohl věřitel dlužníkovi naříditi, aby to, co mu byl dlužen, jiné osobě zároveň ku placení přislíbil. Osoba tato, a., byla pravidelně zmocněncem věřitele původního, anebo jednala ve svém vlastním zájmu, davši na se takto pohledávku jiného převésti. V této poslední formě adstipulace dlužno spatřovati první počátek postupu pohledávek – cesse. Jednal-li a. pouze jako zmocněnec věřitele hlavního, vztahovalo se k němu ustanovení druhé hlavy zákona aquilského, dle které překročení plné moci, záležející ve svémocném propuštění dlužníka ze závazku prominutím dluhu, mělo v zápětí náhradu škody, kteráž se v případě popírání ve sporu stupňovala na míru dvojnásobnou. Adstipulace zakládající se na příkaze končila týmiž způsoby jako poměr mandátní, hlavně též smrtí přikazovatelovou. Za času Gaiova užíváno adstipulace pouze za tím účelem, aby zůstavitel zaručil komusi plnění na případ své smrti, t. zv. adstipulatio post mortem. V právu justiniánském pozbyla však praktického významu. Kr.