Ottův slovník naučný/Adrianus Romanus
| Ottův slovník naučný | ||
| Adrianov | Adrianus Romanus | Adriatické moře |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Adrianus Romanus |
| Autor: | Augustin Pánek |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 236–237. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Adriaan van Roomen |
|
Adrianus Romanus (Adriaen van Roomen), nizozem. mathem. a lékař z Lovaně u Brussela (* 1561 – † 1615), vzdělání nabyl v kolleji jesuitů v Kolíně n. R., byl professorem mathematiky a mediciny ve svém rodišti, později byl povolán za professora mathematiky na universitu vircpurskou, pak dlel v Polsku a zemřel v Mohuči. A. R. byl svého času velmi proslulý mathematik a projevuje bystrého ducha ve svém spise In Archimedis circul. dimensionum expositio et analysis. Apologia pro Archimede ad Cl. vir. Josephum Scaligerum. Exercitationes cyclicae, contra Jos. Scal. Orontium Finaeum, et Raymarum Vesum, in decem dialogos distinctae. Equite aurato, Matheseon Excellentissimo Professore in Academia Wurcenburgensi (Vircpurk 1597). O spise Ideae mathematicae pars prima, sive methodus polygonorum, qua laterum, perimetror. et arear. cuiuscunque polygoni investigandor. ratio exactissima et certissima una cum circuli quadratura continentur. Authore Adriano Romano Louaniensi, Medico et Mathematico (Antverpy 1593) sluší připomenouti, že v něm určuje poměr obvodu kruhu k průměru na 16 desetinných míst; na konec předkládá k řešení rovnici 45. stupně (viz na př. Klügel Mathematisches Wörterbuch. I. Theil pag. 46) všem mathematikům toho času, které dle abecedy jmény uvádí (viz na př. Kästner Geschichte der Mathematik, Bd. I. pag. 399). Úloha ta byla řešena slavným Vietou a byla původem, že se tito dva mathematikové seznámili. V dřívějších dobách stávalo se, že vynikající mathematikové předkládali si úlohy k řešení a že podobné úlohy přecházely od pokolení k pokolení. Z nich připomeneme jednu, předloženou od Viety, jez zní: Má se najíti kružnice, jež by se dotýkala tří jiných daných kružnic v jedné rovině ležících (Apollenův problém). A. R. řešil úlohu tu pomocí dvou hyperbol (viz na př. Chasles, Geschichte der Geometrie. Aus dem Französischen übertragen durch Sohncke, 1839), tak že jeho řešení nebylo úplně uspokojivé, jak Vieta ukázal. Ačkoli pak měl velikou úctu k Vietovi, A. R. patrně stavěl se výše nad slavného Francouze. Skutečně v předmluvě ku své pamětihodné trigonometrii Canon triangulorum sphaericorum (Mohuč 1609), přirovnávaje svůj způsob ke způsobu Vietovu připojuje: »Braxibus octo partim consimilibus partim excellentioribus Vietam superavimus.«. AP.