Ottův slovník naučný/Adrasteia (mytologie)

Ottův slovník naučný
Adrasteia	Adrasteia (mytologie)	Adrastos

Údaje o textu
Titulek:	Adrasteia
Autor:	Albert Dohnal
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 232. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Adrasteia, lat. Adrastea: 1) Původně asi příjmí frygické bohyně Rhey Kybely. Jméno původu nejspíše asijského (srv. na př. jméno frygického héróa Adrasta). Řekové dvojím vysvětlovali si je způsobem, podkládajíce mu buď vztah na héróa Adrasta, domnělého zakladatele první svatyně A-iny při řece Aisépu, blíže Kyzika, buď vykládajíce si je etymologií na snadě ležící z ά + δράναι a představujíce si takto bohyni jakožto »nezniknutelnou«, tedy jakousi Nemesi (v. t.), se kterou A. pak skutečně stotožňována; tak již básník Aischylos, hlavně však filosof Platón, jenž A-ii dokonce povýšil na bohyni věčného řádu světového, kterážto představa její odtud takřka zobecněla. Dle jiných jest A. jméno původu řeckého, bohyně pak sama jest totožná původně s bohyní luny Artemidou; srov. Claus: De Dianae antiquissima natura, str. 87. nn. – 2) A., nymfa, dcera krétského krále Melissea; jí a sestře její Idě odevzdala dle pověsti Rhea ve sluji diktejské novorozeného Zeva na vychování. Zdá se, že nymfatato původně byla totožna s Rheou (v. 1.), jež pode jménem A-ie vyskýtá se v místní pověsti o narození Zevově, která kolovala v okolí trojské Idy. – Nymfa A. darovala prý malému Zevovi ve sluji hory Idy kouli na hraní, na které sedě Zeus představen jest na starých penízech krétských. Dnl.