Adoptiané byli křesťanští sektáři ve Španělsku. Učili, že v Kristu jsou dvě přirozenosti, božská a lidská; dle svého božství že jest Kristus pravý, přirozený čili vlastní Syn Boží, avšak dle svého člověčenství že není pravý a přirozený, než toliko za vlastního přijatý, přisvojený čili adoptivní Syn Boží. Připisovali tedy synovství přirozenosti a nikoliv osobě. Z toho plynul jim druhý blud, totiž: Jednorozený Otcův jest pravý Bůh; Prvorozený z Panny Marie toliko »tak zvaný Bůh« (Deus nuncupativus). Ale táž osoba nemůže býti vzhledem k témuž otci synem přirozeným čili vlastním a spolu za vlastního přijatým čili adoptivním; z dvou synů musily jim nutně plynouti dvě osoby, ačkoli toho připustiti nechtěli, tudy dva Kristové vnitřně čili mravně spojení; a. nutně musili přijíti k nestorianství. Tento blud sluje adoptianismus a vznikl bez pochyby ze špatného pochopení některých výrazů, které se vyskytují v mozzarabské liturgii a u některých sv. Otců. Někteří Otcové a spisovatelé užívají výrazů: Filius Dei hominem assumpsit, indutus est homine, assumptus est homo etc. (Syn Boží přijal člověka, oblečen jest v člověka, přijat jest člověk), kde »homo« (člověk) znamená »naturam humanam« (člověčenství). A. užívajíce tohoto způsobu mluvení nahradili slovo »assumere« výrazem »adoptare«, který znali z mozzarabské liturgie a sv. Isidora Sevillského, a mluvili o »homo adoptatus« (o člověku adoptovaném) místo o »humana natura adoptata« (o člověčenství adoptovaném). A tu bylo to již svůdné, aby »hominem adoptatum« (člověka adoptovaného) nazvali synem (filium), kterýžto výraz »filius« pro natura adoptata se nehodil. Když však tomuto adoptovanému synu žádné osobnosti nepřipisovali, a proti tomu se ohražovali, nechtějíce pokládáni býti za nestoriany: připisovali synovství nikoliv osobě, ale přirozenosti, která přece sama o sobě není ani otcem ani synem. Původce tohoto bludu jest Elipandus, arcibiskup toledský, a vedlé něho Felix, biskup urgelský. Blud šířil se ze Španěl do Francie. jmenovitě Aquitanie. Proti bludu působili ve Španělsku Beatus, opat v Libaně, a učenník jeho, biskup uxamský Etherius. Papež Hadrián I. varoval snad r. 785 španělské biskupy před bludem adoptianským. Poněvadž Urgel nalézala se ve španělské marce, jež náležela k narbonnské metropoli a panství Karla Vel., kázal tento spor adoptianský vyšetřovati r. 792 na synodě řezenské, které sám předsedal, a k níž Felix se dostaviti musil. Synoda zavrhla blud. Felix se podrobil a byl poslán do Říma k papeži Hadriánovi, před nímž znova svého bludu se odpřisáhl. Ale dostav se do Urgely nazpět upadl opět do svého bludu a utekl do země Saracenů, snad k Elipandovi do Toleda. Roku 794 zavrhla znova veliká synoda frankfurtská adoptianismus, a papež Lev III. rovněž zavrhl učení Felixovo r. 799 na synodě římské. Znamenitý učenec Alkuin psal po rozkaze Karla Vel. svých sedm knih proti Felixovi a též čtyři proti Elipandovi. Karel Vel. poslal dva arcibiskupy Leidrada lyonského a Nefrida narbonnského s opatem anianským Benediktem do španělské marky obrátit Felixa a Adoptiany. V Urgele sešli se s Felixem a pohnuli jej, že ke Karlovi do Cách se odebral. Karel svolal na podzim r. 799 synodu do Cách, kdež Alkuin šest dní s Felixem disputoval, jenž konečně svůj blud znova uznal. Poněvadž Karel Felixovi více nevěřil, dal jej pod dozor lyonského arcibiskupa Leidrada, u něhož v Lyoně r. 816 zemřel, nevzdav se, jak se zdá, v srdci svém bludu. Tytéž tři jmenované missionáře poslal Karel Vel. roku 800 znova do Urgelska, kdež 20.000 a-nův obrátili. Elipandus náležeje pod panství saracenské vzdoroval úsilí Karlovu; odpřisáhl sice blud, zdali však přísaze věrným zůstal, nelze říci. Zemřel okolo r. 810. S oběma hlavami svými, Elipandem a Felixem, vymizel tento blud, který měl to dobré v zápětí. že frančtí theologové musili patristickou literaturu studovati, aby zbraněmi Otců zničili blud nestorianismu podobný. Dr. Frant. X. Kryštůfek.
PD old 70