Ottův slovník naučný/Adlerberg
| Ottův slovník naučný | ||
| Adlerberg (pohoří) | Adlerberg | Adlerbeth |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Adlerberg |
| Autor: | Karel Irenej Černý |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 211–212. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
Adlerberg, jméno hraběcího rodu ruského pův. švédského, pocházející od Olaa (Olafa) Georgia Svebilia (* 1624 – † 1700), arcib. a místokancléře univ. v Upsale, primasa švédského, jehož syn Samuel povýšen byl r. 1684 do stavu šlechtického s příjmením A. a usadil se v Estonsku. Z A-ů vynikl hlavně: 1) A. Vladimir Fedorovič, hrabě (* 1792 – † 1884), ruský generál a státník, rodilý ve Viborgu, kdež otec jeho Gustav Frederik byl velitelem pěšího rus. pluku. Matka jeho Julija Fedorovna (* 1760 – † 1839) brzy ovdověla a byla povolána r. 1797 do Petrohradu, kdež jmenována vychovatelkou velikých knížat Nikolaje a Michajla Pavlovičův; byla to dáma velmi nadaná a získala si jako představená ústavu šlechtičen v Petrohradě od r. 1803–35 velikých zásluh o vychování ruských šlechtičen. Vladimir Fed. byl vychován s oběma velkoknížaty a požíval jich přízně až do jejich smrti. Ze sboru pážat vstoupil do vojska, účastnil se války r. 1812 a pochodu na Paříž r. 1814, stal se pobočníkem velkoknížete (pozd. cara) Mikoláše (1817) a r. 1820 plukovníkem. R. 1825 za vzpoury dekabristův byl v čele gardy a zasedal v kommissi soudící vinníky, provázel cara ve válce ruskoturecké (1828) a ke schůzi císařů v Mnichově Hradišti r. 1833 jako gen. pobočník. R. 1842 svěřena mu správa poštovní s titulem ministra a r. 1843 jmenován gen. pěchoty. První z těchto úřadů vedl až do r. 1857, sjednal pošt. konvence s Rakouskem, Pruskem, Švédskem a Řeckem, zavedl taxu listovní atd. R. 1846 byv povýšen dědičně do stavu hraběcího řídil též ministerstvo vojenství a stal se r. 1852 nástupcem kn. Volkonského. Car Mikuláš byl mu velmi nakloněn a doporučil jej nástupci svému Alexandrovi II. za rádce a ministra. R. 1856 stal se kancléřem rus. řádů a ministrem apanáží, účastnil se všech schůzí carových s panovníky evrop. a teprv r. 1872 odešel do výslužby pozbyv zraku. Nástupcem jeho v ministerstvě cís. dvora byl syn jeho 2) A. Alexander Vladimirovič (* 1818), jenž zdědil po něm i veliký vliv na dvoře. Byv vychován s carem dlel vždy v jeho okolí, stal se gen. pobočníkem a gen. pěchoty, pozbyl však své moci po nastoupení cara Alexandra III. a žije vzdálen ode dvora jako bratr jeho 3) A. Nikolaj Vladimirovič (* 1819), gen. pobočník a gen. pěchoty, jenž bojoval na Kavkáze (1844) a v Uhrách (1849); byl gubernátorem v Taganrogu a r. 1855 účastnil se války krymské. Rok potom byl poslán do Berlína jako vojenský plnomocník, od r. 1866 pak spravoval Finsko. Jest znám též jako cestovatel po Řecku, Egyptě a Palestině (r. 1845); svůj cestopis Iz Rima v Ijerusalim vydal v Petrohr. r. 1853. Čý.