Ottův slovník naučný/Adams
| Ottův slovník naučný | ||
| Adams (sídla) | Adams | Adam-Salomon |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Adams |
| Autor: | Karel Tůma, red., Emerich Maixner, Jindřich Šercl, Gustav Gruss |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 174–178. Dostupné online. |
| Licence: |  PD anon 70 |
 Heslo ve Wikipedii: John Adams |
|
| Související články ve Wikipedii: John Quincy Adams, Samuel Adams, John Couch Adams |
|
Adams [èdems]: 1) John (* 1735 – † 1826), druhý president Spoj. Obcí severoamer., pocházel z Braintree (nyní Quincy) v Massachusettsku ze zámožné rodiny puritánské, jejíž předkové roku 1640 přišli z Anglie. Oddav se na kolleji Harwardově studiu práv, proslul nejen v Bostoně jako bystrý a svědomitý advokát, ale též svými politickými úvahami o sporné otázce angloamerické, jichž soubor vyšel v Londýně o názvu: Essay on the Canon and feudal laws (1768). Přese všechnu hloubku smýšlení vlasteneckého byl mladý A. ve věcech politických velmi zdrženlivým a rozvážlivým, »rozený to diplomat revoluce«, jejímž drsným zápasům tak dlouho se vyhýbal, až jej zavolal hlas ohrožené vlasti. Na jaře r. 1770 vzbouřil se lid bostonský proti vojsku anglickému, kteréž bylo mu z tvrze Williamské za trest položeno do samého města, házel po něm kamením, až týrané vojsko vystřelilo a 3 občany zabilo, 8 jich zranilo. Pro toto prolití krve občanské byl setník vojska Preston pohnán před soud; žádný advokát bostonský netroufal si ho vůči rozhořčenému lidu hájiti. Jediný A. odhodlal se k tomu a vymohl toho, že Preston uznán byl nevinným. Zmužilost ta zalíbila se lidu, A. zvolen poslancem do sněmu massachusettského a r. 1774 vyslán odtud do prvního národního kongressu osad amerických, kdež do poslední chvíle zrazoval od války s Anglií. Ale když parlament londýnský stížnostem Američanů nedopřál sluchu a jen k násilnému podlomení svobody jejich pracoval, když na ztrestání »rebellův« do Ameriky poslána značná anglická výprava vojenská, tehdy A. byl z prvních, kdož naléhali na prohlášení národní neodvislosti. »Neboť k boji proti Anglii potřebujeme pomoci cizích mocí,« pravil, »této však nedosáhneme jinak, než povedeme-li válku jako neodvislý stát. Nechať svět zví, že jsme národem.« Společně s T. Jeffersonem, Franklinem, Shermanem a Livingstonem sestavil A. památné prohlášení neodvislosti americké ze dne 4. čce 1776, načež vyslán jako parlamentář válčící Ameriky vstříc anglickému vojsku, které v síle 50.000 mužů pod generálem Howem udeřilo na povstalé osady. Bystře položil A. anglickému vojevůdci hned na počátku jednání otázku: »Uznává-li jej za vyslance neodvislého národa čili nic?« Howe dal ovšem odpověď zápornou, čímž byly kostky vrženy. Za nastalé války konal A. svým nadáním státnickým, svou obratností, rozvahou a zkušeností věci americké velmi platné služby i jako zákonodárce i jako administrátor. Uvésti řád ve chvatné sbírání veškerých branných sil a prostředků národa nezvyklého válce, udržovati pořádek v poštovnictví a financích státních a veřejné správě bylo hlavní péčí A-ovou, při čemž se tou měrou osvědčil, že kongress r. 1778 svěřil mu poslání největší důležitosti, vypraviv jej s Franklinem do Evropy, aby u tamních sokův Anglie zjednali pomoc revoluci americké. Zřetel kongressu byl obrácen hlavně k Francii a naděje Američanův nebyla zklamána. Vrátiv se s dobrými zprávami do vlasti vypracoval A. ústavu pro rodný svůj stát Massachusetts, načež r. 1779 znovu poslán do Evropy, aby přispěním Francie přiměl Anglii k míru. Pokus se nezdařil, při čemž A. poznal, jaké předsudky dosud panovaly při většině dvorův evropských proti revoluci americké. I uchopil se publicistického péra, aby veřejnosti evropské vysvětlil pravý stav věcí, oprávněnost a dosah velikého boje rodákův svých za vymanění z jařma anglického. R. 1782 učinil smlouvu allianční a obchodní mezi Amerikou a Hollandskem a koncem téhož roku (30. list.) dopřáno mu vzácného dostiučinění, že mohl podepsati spolu s Franklinem, Sayem a Lawrensem konečný mír, jímž poražená Anglie uznávala neodvislost Ameriky. Vrátiv se v osvobozenou vlasť pracoval nyní A. opět jako zákonodárce o základech spolkové ústavy Spoj. Obcí, jsa rozhodným federalistou podlé zásady: »Rovnováha v přírodě udržuje veškeru přírodu v míru.« Veškeré útoky strany demokratické, která jej tupila jako zrádce, neodvrátily ho od přesvědčení toho. Hájil svých názorů politických v hojných listech, kteréž vydal později s názvem: Obrana konstituce Spojených Obci Ameriky, čili nutnost rovnováhy moci veřejných za vlády svobodné. Dílo to stalo se programmem strany federalistické. Ještě dvakráte byl A. vyslán do Evropy a to r. 1783, aby uzavřel obchodní smlouvy mezi Amerikou a státy evropskými, pak r. 1785 jako první vyslanec Spojených Obcí při dvoře anglickém. Když pak Anglie zdráhala se uzavříti s třinácti neodvislými státy smlouvu obchodní, přičinil se A. o to, že spojenými silami Hollandska, Dánska, Ruska, Švédska, Francie a Pruska posavadní samopanství anglické na mořích zrušeno uskutečněním zásady o svobodě moří v právě mezinárodním. Výrazem snahy té byla pamětihodná obchodní smlouva Ameriky s Pruskem ze dne 10. září 1785. Vrátiv se po třech létech do vlasti, přivedl zde s Hamiltonem k místu spolkovou ústavu Spojených Obcí, načež zvolen Jiří Washington za presidenta, A. za místopresidenta republiky (4. září 1789). Nedlouho potom propukla veliká revoluce francouzská a s tou nekonečná řada obtíží pro vládu Sp. Obcí amerických. Neboť evropskou koalicí ohrožený národ francouzský žádal nyní za pomoc sesterské republiky za okeánem. Washington s A-em však, obávajíce se, aby jedva osvobozená vlasť podnikajíc novou válku nepropadla zmatkům zkázyplným, rozhodně prohlásili se pro neutralitu, nedbajíce toho, že tato politika jejich od Francouzův i hojných jejich přátel amerických bude zle odsuzována po stránce morální. Vskutku zdvihla se bouře, které toliko veliká popularita Washingtonova mohla odolati. R. 1793 byl znova Washington zvolen presidentem jednohlasně, proti »upjatému aristokratu« A-ovi však objevila se již veliká opposice. Na štěstí jeho osvědčila se však politika neutrality skvělým rozvojem amerického obchodu námořního, když pak direktoři francouzské republiky ve své zášti proti »nevděčnému A-ovi« zašli tak daleko, že až přímo vyhrožovali Americe, bude-li týž zvolen na stolec presidentský, uražená národní hrdost Američanův odpověděla tím, že zvolila A-e (1797) nástupcem Washingtonovým. Vzdor vzbudil vzdor a roku 1798 byla již válka mezi oběma republikami na propuknutí. Direktorium francouzské již zdráhalo se přijati vyslance amerického a dávalo lapati obchodní lodi Američanův. Ohromné jítření bojovné zavládlo po celé Americe; pád direktorů odvrátil nebezpečí a Bonaparte ochotně uzavřel s A-em r. 1800 smír přiznav Americe práva neutrálů. Ale ve zmatcích přestálých zatím krutě porouchala se jednota strany federalistické. Chladnost A-ova odpuzovala nejen státníky tak geniální, jako byl Hamilton, ale i vlastního syna jeho, kdežto lid byl rozhořčen chybami, jakou byl zbytečně přísný zákon proti cizincům a přistěhovalcům. Při volbě r. 1801 podlehla strana federalistův, a vůdce demokratův Jefferson zvolen presidentem. Přestálými protivenstvími, nejvíce však porážkou svých zásad schvácen, uchýlil se A. v soukromí tak zúplna, že se ani nevědělo po létech, zdali posud na živě. Zemřel r. 1826 v Quincy v památný den 4. čce, současně s Jeffersonem, právě 50 let po prohlášení neodvislosti. KT.
2) A. John Quincy (* 1767 – † 1848), šestý president Spoj. Obcí severoamer., syn předešlého, nar. 11. čce v Braintree, studoval ve Francii, pak v Hollandsku, posléze v Anglii. Dosáhnuv na kolleji Harwardově hodnosti doktora práv, usadil se r. 1791 jako advokát v Bostoně, však již po třech létech oddal se činnosti veřejné a poslán za vyslance do Hollandska, později (1798) do Pruska. Všímal si bedlivě školství národního, pruského zřízení školního a hospodářských poměrů v nové zemi pruské, Slezsku, kdež vláda pruská tehdá všemožně zvelebovala německý průmysl. A. vylíčil tyto poměry k užitku lidu amerického v hojných dopisech, které pak sebrány byvše v celek vzbudily v Americe neobyčejnou pozornost. Tehdá ještě sdílel A. horlivě politické mínění svého otce a byl proto tehdejším místopředsedou republiky T. Jeffersonem roku 1801 z Berlína odvolán. Vrátiv se do vlasti, kdež zvolen do senátu massachusettského a r. 1803 do kongressu, znesnadnil se tu s vlastní stranou, dávaje ve vzniklém sporu o zadržování lodí anglických pravdu demokratům zasazujícím se o užití této repressalie. Aby nemusil bojovati proti vlastnímu otci, poodstoupil z arény politické, až jej r. 1809 Madison poslal opět jako vyslance do Petrohradu. Sjednav 24. pros. 1814 s Clayem a Gallatinem mír gentský, jmenován jest r. 1817 ministrem zahraničných záležitostí Spojených Obcí, kterýžto úřad zastával po 8 let s takovou platností, že byl stranou republikánskou r. 1825 kandidován proti Jacksonovi na stolec presidentský. Zvítězil po tuhém boji, napsav na prapor svůj politiku ochranných cel a obmezování otroctví ve státech jižních. Oběma těmito směry vyvolal proti sobě nepřátelství strany demokratické, jejímž jádrem byli tehdá držitelé otroků na plantážích jižních států. Veliká myšlénka jeho, docíliti kongressem panamským spolku veškerých republik amerických, nezdařila se; pro celní sazbu zavedenou r. 1828 na tovary anglické bylo by málem došlo k válce s Anglií. Mimo to vytýkali mu demokraté, že příliš dlouho žil v Evropě a pozbyl tam ducha amerického. Hlavně však šlo jim o otázku otrokářskou. Ohrožení otrokáři napjali o volbě r. 1829 veškeré síly a zvítězili nad republikány svým pověstným Jacksonem. Jsa opět prostým zástupcem státu massachusettského v kongressu, vynikal odtud A. mezi nejráznějšími bojovníky za zrušení otroctví vždy dále na sever postupujícího. Osvědčil ve vášnivém a dlouhém zápase tom obdivuhodnou chladnokrevnost a neohroženost, tak že »baroni Jihu« byli zhoštěni odpůrce nad jiné vážnějšího, když ve schůzi kongressové dne 23.února 1848 osmdesátiletého státníka zastihla náhlá smrť. Jediný jeho syn Charles Francis A. vynikl rovněž v řadě státníkův severoamerických a vydal sebrané dopisy a listiny otce i děda (Filad. 12 sv. 1874–77). KT.
3) A. Thomas, puritánský kazatel a spis. XVII. stol. O životě jeho zachovalo se málo zpráv; víme, že byl kazatelem ve Willingtonu (Bedfordshire), kdež sepsal mnoho spisů, mezi nimiž vynikají: Heaven and Earth reconciled (Smír nebe a země) a The Devil's Banquet (Ďáblovy hody). Zemřel asi před r. 1660. Souborné, nové vydání spisů jeho pořídil J. Angus a Th. Smith 1862 ve 3 svazcích. Kázání jeho vyznamenávají se pěknou řečí i vtipem. Southey nazval jej »prosaickým Shakespearem puritánských theologův«. red.
4) A. Samuel, publicista a státník sev.-americký, jeden z proslulých »otcův republiky«, * 27. září 1722 v Bostoně z rodičův puritánských, nezámožných, ale vážených. Po celý život svůj zůstal horlivým vyznavačem víry otcův svých, jejíž zásady bezpečně přispěly k vypěstění opravdové, hluboce mravné a rázné povahy jeho. Poslán byv na vysoké učení hawardské, aby se tam věnoval bohosloví, jazykozpytu a přírodovědě, vynikal již tehdy hloubavým důvtipem, jako smělostí mluvy své. Ucházeje se r. 1740 o hodnost bakaláře, v hádání veřejném hájil věty, že vlasť, hrozí-li jí nebezpečí, dlužno spasiti i proti zákazu královu. Avšak poznav záhy, že není zrozen pro kazatelnu ani pro obchod, chopil se péra, aby hájil práva spoluobčanů svých proti přehmatům vlády anglické. Národohospodářské útisky Anglie, provázené urážlivým vystupováním důstojníků anglických i nešetřením svobod a práv osadníkům od předešlých králů přiznaných jítřily nespokojenost lidu a probouzely v mužích statečných cit povinnosti vlastenecké, aby zřizovali důrazný odpor třímillionového národa, než by se podařilo absolutistické snaze parlamentu i vlád londýnských 13 osad jednu po druhé udolati. Mezi prvními jejich agitátory vlasteneckými byl A. snad nejúčinnějším. Časopis jeho »Boston Press« dovozoval, že volnost sebeurčení a svézákonnosti náleží osadníkům i po právu přirozeném, jelikož lidem svobodným, 1 po právu daném, jelikož občanům říše anglické. Pro neohroženou obranu rodáků svých požíval při nich A. lásky a důvěry naprosté. Anglický guvernér státu massachussetského poznamenal A-a v úřední zprávě své ministerstvu londýnskému jako »jednoho z nejodvážnějších a nejchytřejších protivníkův, jenž má podivuhodnou dovednost v očerňování vlády a jejích úředníkův, ale sám při tom jest mužem nepřístupným, jenž nedá se ukonejšiti ani oblomiti snad nějakým výnosným místem nebo jinou odměnou«. – Zatím skončila se válka anglickofrancouzská o Kanadu rozhodným vítězstvím Anglie (1763), a vláda torův anglických rozhodla se užiti svého vítězství k ráznějšímu ještě vykořisťování Ameriky. Počátek učiněn uvalením daně kolkové na osadníky (1765). Všeliké listiny veřejné měly býti psány na kolkovaném papíře, jejž prodávali zvláštní zřízenci vládní. Tím zahájen desítiletý zápas ústavní, jenž skončil posléze úplným odtržením třinácti osad amerických od Anglie a založením nynějších Spoj. Obcí severoamerických. V zápase tom město Boston hrálo úlohu nejskvělejší, jsouc ostatním městům americkým příkladem chrabrosti vlastenecké. Duší Bostonu byl pak po celou dobu tu A. Kdežto ostatní národovci ještě lekali se myšlénky odboje a odtržení, on v duchu svém již předvídal válku s Anglií jako věc nezbytnou a chtěl k ní lid americký připraviti. První podmínkou zdaru byla rychlá výměna myšlének a sjednocení sil rozptýlených po šírém, málo ještě zalidněném kontinentu. Avšak energii A-ově podařilo se zříditi spojení to jednak tajnými, korrespondujícími spolky vlastencův (corresponding societies) po všech státech, jednak sjezdy čili kongressy poslanců všech osadních sněmův. Ponoření do moře 340 beden anglického čaje, aby se zabránilo jeho zeclení, tento první revoluční Ameriky, jenž podráždil Anglii k sevření a obléhání Bostonu, ultimatum poslané po Benjaminu Franklinovi v květnu 1774 od sněmu massachusettského do Londýna, udeření vzbouřeného lidu na anglické vojsko u Lexingtonu (19. dubna 1775) a zvolení Jiřího Washingtona za náčelníka vzbouřeného národa: to vše bylo dílem neunavného a rázného A-a, jehož výmluvnost přemáhala všechnu nerozhodnost a mdlobu, až s Jeffersonem, Johnem Adamsem, Franklinem a Hancockem posléze vymohl na kongresse filadelfickém prohlášení neodvislosti Spojených Obcí amerických (4.čce 1776). Za války potom vzplanuvší A. neunavně opatřoval prostředky a soustřeďoval síly národa, aby je vrhl proti Angličanům; nesrovnával se s opatrnou, váhající taktikou Washingtonovou, nechtěje uznati, že Angličany jistěji lze potříti strastmi a únavou války partyzánské než odvážením se rozhodné bitvy. Horlivý demokrat toužil po všeobecném povstání lidu a oslyšán byv Washingtonem usiloval r. 1777 se stranou svou – na štěstí marně – aby vedlé Washingtona generál Gates zvolen byl za vrchního spoluvelitele. Když pak došlo ke zřizování ústavy spolkové, stál A. v čele strany demokratické, která nechtěla společné vládě a ústřednímu zastupitelstvu svěřiti valné moci, horlil pro největší svézákonnost a neodvislost jednotlivých státův. A. dovozoval na kongresse, že neutrpí tím pospolitost ani jednota celku. Když však přes odpor strany jeho přišla k místu spolková ústava, v níž nalezena šťastně pravá míra mezi zásadou federace a centralisace, tu A. podrobil se a na sněmě vlasti své massachusettské sám přimlouval se za přijetí ústavy té, čímž dal pokyn státům východním, jdoucím věrně s Bostonem. Zvolen byv r. 1789 za místoguvernéra rodného státu svého, dbal tu A. o zvelebení škol obecných a ústavů lidumilných, o rozkvět řemesel a živností občanských a o zachování přísných mravů puritánských; ve své nechuti proti všemu, čímkoliv by živiti se mohlo smýšlení aristokratické, vzpíral se i zakládání akademií a vyšších učilišť, pokud by obecným školstvím neproniklo vzdělání souměrně do všech vrstev národa. Kterak občanstvo s demokratickou správou jeho souhlasilo, jevilo trojí jeho opětné zvolení za guvernéra. Avšak blízek jsa již osmdesátému roku, vzdal se A. po padesátiletém veřejném působení svých hodností (r. 1797), aby ještě po šest let požíval odměny nejkrásnější, jaké se může dostati státníku vlasteneckému: pohledu na šťastnou osvobozenou, vzkvétající vlasť. Chud, jako žil, zemřel v Bostoně 2. října 1803. Obecný soud lidu pronesl o něm jeho jmenovec a častý odpůrce, John Adams, řka, že nebylo prý v Americe muže většího nezištností, neoblomností a občanskou ctností. Srv. G. Bancrofts, Dějiny americké revoluce, jakož i Wellsův: Life and public services of Samuel A. (v Bostoně 1865. KT.
5) A. George, otec a syn, angl. mechanikové a svou dobou znam. optikové, slovutní také svými spisy, zvláště A. George syn (* 1750 – † 1795), který napsal: Essays on the microscope (1787), Essay on Vision (1789 v Lond.), Astronomical and geogr. Essays (t. 1789 a 1798), Essay on electricity with an essay on magnetism (t. 1784 a j.) a Lectures on nature and experimental philosophy (t. 1794, pak 1799). Byl tvůrcem nejlepších dalekohledů do konce XVIII. století.
6) A. Hannah (1755–1832), jedna z prvých amerických spisovatelek z Medfieldu u Bostonu, známá svými spisy View of religious Opinions (1784), History of New England (1799) a History of the Jews. Díla její byla oblíbena u obecenstva, avšak nepřinášela jí hmotné pomoci; za to získala si mnoho přátel, mezi nimi presidenta Spoj. Obcí Adamsa. Ku konci života žila z pense věnované jí od několika přátel bostonských a † r. 1832 v Brooklynu (Massach.).
7) A. Michajl Fedorovič, lékař a přírodozpytec, rodilý v Moskvě, byl od r. 1805 do 1809 adjunktem při petrohr. akademii nauk, od r. 1814 čestným členem jejím. Později stal se prof. botaniky na mosk. universitě. Na svých cestách po Sibiři a v Číně, kde byl členem vyslanectva, nalezl a popsal některé nové rostliny, o nichž vydal práce Descriptiones plantarum minus cognitarum Sibiriae praesertim orientalis etc. (»Mém. de la soc. des natural. de Moscou«, sv. 5. a 9.) a Descriptio novae speciei Azaleae (»Mém. de l'Acad. des sciences de Pétersb.« II. sv. 1807–1808.).
8) A. Robert, věhlasný chirurg anglický, * 1791 v Dublině. Vzdělav se na universitě dublinské stal se r. 1818 členem Irish College of Surgeons. S Carmichaelem a Mc. Dowellem založil proslulou školu v Richmond Hospitalu v Dublině, jež majíc jméno Carmichael School of Medecine and Surgery dosud kvete. Na škole té působil A. mnohá léta a sepsal řadu vynikajících pojednání o chorobách kloubů a nemocech srdce. Trvalou pověst sobě založil klassickým dílem o pakostnici, jež má název: Treatise on rheumatic gout or chronicr. eumatic arthritis of all joints (London 1857, 1873). R. 1861 jmenován byl regius professor stolice chirurgické na universitě v Dublině. Mx.
9) A. William (1807–1880), vynikající americký duchovní. R. 1873 stal se představeným spojeného theologického semináře, ve kterémž úřadě působil až do smrti. A. byl znamenitý kazatel a povaha velice šlechetná; o opětovné sjednocení presbyterské církve má zásluhy značné. Vydal řadu řečí a kázání, jakož i článků náboženských; ze spisů větších uvádíme The Three Gardens: Eden, Gethsemane and Paradise (1859), Conversations of Jesus Christ with Representative Men (1868), Thanksgiving, Memories of the Day and Helps to the Habit.
10) A. Charles Francis (* 1807 – † 1886), politik severoamerický. Nabyv pečlivého vychování v Petrohradě a Londýně, kdež otec jeho John Quincy byl vyslancem, stal se spolupracovníkem čas. »North American Review« a horlivě se účastnil snah a zápasův o emancipaci otroků. R. 1858 zvolen byl do kongressu, kdež přidružil se ke straně republikánské. Od r. 1861–1868 byl vyslancem v Londýně, kdež se jeho diplomatická obratnost obzvláště osvědčila; docílil toho, že anglická vláda přes mnohé kolísání a sympathie pro Jižní státy zachovala mír se Spojenými Obcemi. R. 1871–1872 byl A. zástupcem americkým u ženevského smírčího soudu v otázce alabamské, r. 1867 jmenován guvernérem massachusettským. Mimo četné články vydal spisy svého děda Johna A-a v 7 sv., z nichžto první obsahuje životopis Johnův, pak denník svého otce Johna Quincy ve 12 sv.
11) A. J. E., dřevorytec v New-Yorku, byl prvním, který zhotovil galvan. odlitek s dřevorytu, jejž r. 1841 v jednom tamním časopise otisknul. O rozšíření galvanoplastiky v Americe má velké zásluhy a sestavil ve velkých rozměrech batterii dle Smee-ova systému, která se zove zlepšenou A-ovou batterií. Od r. 1846 učinil z galvanoplastiky pravidelné odvětví průmyslné. Šr.
12) A. Isac, stavitel knihtiskařských rychlostrojů v Bostoně (v Sever. Americe), sestrojil r. 1858 t. zv. »amerikánku« (rychlolis ke šlapání či »tyglovku«), již Bed and Platen Book printing press nazval a též na velké formáty zařídil. Stroj ten nazýván dle něho »Adamsovým rychlolisem«. Ještě téhož roku prodal svou továrnu 1 s nabytými výsadami na své stroje firmě R. Hoe & Co. v New-Yorku. Šr.
13) A. John Cough, * 1819 v Launcestonu (Cornwall), ředitel hvězdárny v Cambridgi. Z nepravidelností v pohybu Urana vypočetl elementy a místo neznámé oběžnice, vzdálenější Urana od slunce, jejíž vlivem poruchy v pohybu Urana se vysvětliti daly. Téměř současně podnikl touž práci v Paříži astronom Leverrier, jenž své výzkumy dříve uveřejnil. Neznámou dříve oběžnici (nyní Neptun) nalezl na udaném místě Galle v Berlíně (23. září 1846). Za své výzkumy byli vyznamenáni Leverrier a A. r. 1848 zlatou medaillí král. společnosti astron. Vedlé objevení Neptuna proslavil se A. hlavně výzkumy v theorii měsíce a v theorii listopadových meteorů, začež opět r. 1866 zlatou medaillí byl odměněn; dále psal o theorii pohybu vlasatice Biely; doplnil theorii pohybu Saturna, určil massu Uranovu a vytkl nové methody určovati dráhy hvězd dvojných. Reviduje výpočty Laplaceovy o sekulární změně v středním pohybu měsíce, seznal, že jen čásť pozorované změny dá se vysvětliti změnou výstřednosti zemské dráhy, že zbývá ještě druhou čásť poruchu v pohybu měsíce vysvětliti, což až posud přesně se nepodařilo. I v numerickém počítání proslul přesností a rychlostí; tak vypočetl sumy čísel reciprokých až do tisíce na mnoho decimálních míst; určil veliké množství čísel Bernoulli-ho. Gs.
14) A. William, americký spisovatel pro mládež, známý pseudonymem Oliver Optic, nar. 1822 v Medwayi, Massach., studoval a vyučoval po nějaký čas v Bostonu, načež se výhradně věnoval literatuře. Od roku 1867 vydává týdenník pro mládež s názvem Our Boys and Girls. Z děl jeho, která jsou velice rozšířena, zmínky zasluhují Voodville (6 sv.), Boatclub (6 sv.), pak životopis generála Granta (1868).
15) A. Charles Francis, amer. právník a technik. Nar. 1835 v Bostoně, stud. práva, účastnil se občanské války, byl 1869–79 státním kommissařem železničním, později rozsudím v rozepřích spojených severoamer. železničních společností. Napsal za spoluúčinkování svého bratra, prof. Henryho B. A-a, řadu vynikajících článkův a zpráv o amerických drahách. Články ty sebrány jsou v Chapters of Erie (1871) a Railroads, their Origin and Problems (1870).
16) A. Charles Kendall, severoamerický publicista a historik, * 1835 v Derby ve Vermontě, stud. v Michiganu, kdež je professorem dějepisu od r. 1867. Napsal Democracy and Monarchism in France (N. York 1874), dílo velmi důkladné, pak The Relations of Higher Education to National Prosperity (1877), Manual of Historical Literature (1882).