Ottův slovník naučný/Adamović
| Ottův slovník naučný | ||
| Adamovice | Adamović | Adamović (šlechtický rod) |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Adamović |
| Autor: | Josef Kouble |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 172–173. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
Adamović: 1) Julij, spis. chorv., nar. v Srěmských Karlovcích 8. čce 1857, kdež ukončil gymnasium, studoval filosofii v Záhřebě a ve Vídni, načež se stal professorem v Gospići, kdež působil až do r. 1887., odkudž přišel na gymn. do Záhřeba. V programmech gospićského gymnasia sepsal rozpravy: Kako je postalo ć i dj u hrvatskom jeziku, osobito u riečima »peći«, »moć« jevandjelje roku 1881 (srovn. Jagićův »Archiv für slav. Phil.« VI. 139.). – O značenju medija u grčkom jeziku r. 1882. – Platonova pedagoška načela po samijem vrelima prikazana r. 1883. – Nekrolog pokojnomu profesoru Nikoli Božaniću r. 1884. – Kromě menších příspěvků podal v »Hartmanově sbírce řeckých a římských klassiků« Uvod u Platonova diela 1. sv.: Obći uvod, i uvod u Apologiju i Kritona, 2. svaz.: Uvod u Protagoru. Obé v Záhřebě 1887. Kle.
2) A. Vicko, spisov. a paedagog chorvatský, nar. 1838 v Dubrovníku, studoval tamže a ve Vídni, načež se stal učitelem a r. 1869 ředitelem měšťanské školy v Dubrovníku, pak Zadru, později opět v Dubrovníku. Ježto projevil vynikající vlastnosti jako organisátor paedagogický, svěřeno mu bylo zařízení nautické školy, začež odměněn byl později zlatým křížem záslužným. R. 1875 jmenován byl okresním školním naddozorcem, v kterémž úřadě až do roku 1883 vytrval a horlivě působil. Chtěje se však úplně oddati výchově mládeže, složil úřad svůj a jest nyní opět ředitelem měšťanské a dívčí školy v Dubrovníku. Z liter. prací jeho vytknouti jest tyto rozpravy: monografii města Rovinja v Istrii v Pavišićově časopisu »Ricoglitore Triestino« r. 1864, monografii ostrova Lopudu v Maškově knize »Manuale della Dalmazia« (1874), kamž též napsal příspěvek Una gita da Ragusa vecchia a Ombla (r. 1876–77). Menší příspěvky paedagogické a kritické uveřejnil v zaderské »Zoře«, kamž psal články pro chystaný paedagogicko-didaktický slovník, v dubrovnickém »Slovinci«, kdež uveřejnil řadu biografií proslulých Dubrovničanů, v »Osservatore Triestino« atd. Samostatně vydal Della monetazione Ragusea (Dubrovník roku 1884); O trešnjama (zemětřeseních) grada Dubrovnika, a konečně cenný spis Gradja za istoriju dubrovačke pedagogije, jenž vyšel r. 1882 v »Slovinci«. pak o sobě jako čís. 15. biblioteky učitelské (»Knjižnjica za učitelje«), vydávané chorv. paedagogicko-literárním sborem v Záhřebě roku 1885 u Albrechta. Práce tato, opatřená devíti podobiznami vynikajících Dubrovničanů, podává jasný obraz kulturního stavu Dubrovníka až do konce XVIII. věku. Kle.