Ottův slovník naučný/Adamec
| Ottův slovník naučný | ||
| Adam-džo-Tando | Adamec | Adámek |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Adamec |
| Autor: | Josef Hanuš |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 166–167. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
Adamec: 1) Karel, spisov. český, * 23. čna 1838 ve Lnářích u Blatné, stud. v Písku na reálce, pak na gymnasii a od r. 1860 na universitě pražské, připravuje se k professuře. V l. 1863–64 supploval češtinu na německé reálce v Lokti. Jsa horlivým Čechem necítil se spokojen v německé společnosti loketské, čímž jeho sanguinická povaha vždy trapněji roztrpčována, tím více, že ke všemu přidružil se nešťastný sňatek. Zemřel chrlením krve 19. dubna 1865 v Lokti. Práce jeho jsou věrným zrcadlem jeho vroucí, sanguinické, humoru plné povahy a snah nesoucích se nadšením pro svobodu a umění ku blahu vlasti; datují se již od r. 1860, kdy složil A. píseň pohřební, a vyznačují se hlubokým citem, poetickým vzletem, obratnou formou, vytříbeným jazykem a motivy původními, namnoze časovými a humoristickými, řídčeji jinými, na př. vzpomínkami na Havlíčka, Čelakovského, nár. písně a p. Toho druhu jsou cenné příspěvky A-ovy v »Besedníku« z r. 1861 a 1864, záležející v pěkných deklamacích žertovných i vážných, původních, napodobených i přeložených, dále v »Humor. Listech«, v »Lumíru« 1863 (Matce), v »Ladě« roč. II., v »Poutníku od Otavy« 1861–62 (pověst Mariánská kaple; povídka Srdce jí puklo), v »Otavanu« 1864, v »Jičínském Obzoru« 1861 (básn. pověst Jezara) a »Boleslavanu« 1861–63 (Písně vesnické; básn. pověst Popelec a Poklad; delší obrázek ze života Učitel z Tachova). Kromě toho zůstalo několik prací v pozůstalosti básníkově, posud neuveřejněných.
2) A. František, bratr před., * 14. ledna 1846 ve Lnářích u Blatné, studoval na reálce v Písku (1856–61); pak onemocněv srdeční vadou dokončil v Praze svá studia reální a vstoupil na polytechniku. Jsa povahy měkké, mocně byl dojat tehdejším životem českým, v Praze soustředěným, a chorobou nevyléčitelnou vyzrála záhy jeho mysl a zvážněla. Provázen truchlivou předtuchou blízké smrti, oddaloval se vždy víc od bezvýsledného studia technického a poddával se jediné vášni, literárnímu zaměstnání, s jehož hojnými plody – básněmi, povídkami, novellami i dramat. pokusem – potkáváme se v časopisech z l. 1862 až 1868, kdy A. zemřel 7. bř. v pražské nemocnici na souchotiny a sice v náručí své matky, jak přál si v jedné z mladších svých básní. Všecky práce A-ovy nesou na sobě ráz svého melancholického, nešťastného, vysoce nadaného tvůrce; vyznačují se psychologickou věrností, hloubkou citu a myšlének, lehkou tvorbou, uhlazenou formou i jazykem. Znalost cizích vzorů i domácích, zvl. ze školy romantické (Puškina, Máchy a j.) zřetelně prosvítá jimi ve formě i v motivech, vzatých nejvíce ze života maloměstského a venkovského, na kterýž patřil A. okem zkoumavým, bystrým, třeba že někdy smutným, a jejž dovedl dojemně líčiti s realistickou ideálností. Prací těch jest značný počet, avšak souborně posud nebyly vydány. Básně jeho nacházíme v »Lumíru« 1862, v »Květech« 1867 a 1868 (se zvl. pozoruhodným úryvkem z nedokončené veršované povídky Jan), v »Poutníku od Otavy« 1862, v »Libuši« 1864 (5 tklivých básní Matce). Kromě toho zachováno mnoho básní jednak erótických, jednak vážněji lyrických v pozůstalosti A-ově. Nejjasněji stkví se básnický talent A-ův ve veršované novelle jeho Dvojí láska (5 kapitol o 276 slokách), psané mezi r. 1866–68, avšak nedokončené, v níž s nevšední psychol. hloubkou a mistrností líčena různost lásky při povaze sanguinické a flegmatické. Z prací prosaických uveřejněny novelly Paní kupcová (v »Květech« 1865–66), Dvě babičky (v »Květech« 1867 a v Lauermannově »Knihovně pro čes. lid« 1882), Roztržený kabát (v »Květech« 1867), Kousek lidského života (v »Rodinné kronice« 1865); romány Cesty života a Velkoměstský román (v »Nár. Listech« 1868 po smrti A-ově). Veselohra jeho Vdovec, sepsaná krátce před smrtí básníkovou, měla býti uveřejněna ve Štolbově »Div. světě«, ale nevyšla. Viz Hálkovy nekrology v »Nár. List.« a »Květech« 1868; »České listy« 1887; B. Čermáka studii ve »Květech« 1888. Hš.