Ottův slovník naučný/Adal

Ottův slovník naučný
Adakce	Adal	Adalbert

Údaje o textu
Titulek:	Adal
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 157–158. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70

Adal (Adel), pobřežní krajina ve vých. Africe mezi Habešem, Šoou, zemí Harrárů a zálivem Adenským; sev. hranice nejsou vytčeny. Jest to země neúrodná a nevzdělaná, a kdežto pobřeží jest nízké a písčité, prostupují vnitřek příkré, vyprahlé, rozérvané čedičové a trachitové hory (Aiulo 1000 m) s množstvím vyhaslých sopek a strnulých proudů lávových, jež střídají se s pustými rovinami a jen nepatrným množstvím úrodných, travnatých údolí. Květena jest chuda, jen myrrha hojně tu bují, zvířena neliší se od habešské. Hlavní řekou krajiny jest mohutný Havaš vznikající na rovině mečské v Šoi a vlévající se od záp. do solnatého jezera Ausského. Nedaleko důležitého přístavního místa Tádžúry nalézá se jezero Asalské, 15 km dl. a 173 m pod hladinou mořskou ležící, z něhož se těží mnoho soli pro velmi čilý obchod s Habešem. Též Abhebádské jezero jest solnaté. Adalové čili Adajelové, větev Danákilů, zove se vlastně jen kmen obývající v okolí tádžúrském, jméno to však rozšířeno i na ostatní kmeny země; tito jsou lid loupeživý, fanatičtí muhammedáni, již vedou život kočovný ohrožujíce karavanní cesty do Habeše a šoe vedoucí. A. nemá jednoty politické a jednotliví kmenové žijí neodvisle. Za hlavní město pokládá se Ausa nad ústím Havaše, ale důležitější jest Tádžúra, východiště karavan habešských a sídlo neodvislého sultána. Severně odtud jest Obok, r. 1862 založený od Francouzů k dozoru nad protějším anglickým Adenem a nad úžinou Báb-el-Mandeb. Ještě dále na sever jest Azáb, stanice italská.