Ottův slovník naučný/Adagio
| Ottův slovník naučný | ||
| Adafudja | Adagio | Adagiologie |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Adagio |
| Autor: | Emanuel Chvála |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. První díl. Praha : J. Otto, 1888. S. 157. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Adagio |
|
Adagio [adadžo], ital., pohodlně, označuje v hudbě tempo pozvolné, rychlejší než largo a mírnější nežli andante. A. nazývá se též hud. skladba mírného a vážného pohybu, nálady nejvíce snivé, zádumčivé, neb bolného rozruchu, zejména pak volná věta (obyčejně druhá, někdy také třetí) symfonie, sonáty a komor. skladeb. Nejvíce rozšířil a takřka do nedozírné výše povznesl a. Beethoven; po něm klesá a. v produkci. — A. assai, a. di molto, adagissimo, velmi zdlouha; adagietto, dosti zvolna; substant. adagietto jest a. menších rozměrův. Chv.