Ottův slovník naučný/Actinidia

Ottův slovník naučný
Actinaea	Actinidia	Actinocarpus

Údaje o textu
Titulek:	Actinidia
Autor:	Josef Dědeček
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 146. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Actinidia [ak-] Lindley, rod rostlin cistokvětých z čel. Ternstroemiaceí DC. čili Camelliaceí Bartling. Jsou to levotočivé, vytrvalé rostliny indické, japonské neb amurské, kteréž svými lodyhami, v tlusté provazce se stáčejícími, křoviny a stromy, jež oplétají, i udusiti mohou. Květy jsou různopohlavní. Kalich a koruna mají po 5 plátcích v pupenu stočených. Tyčinky četné s prašníky zpodinou k nitkám přirostlými a pohyblivými. Semenník mnohopouzdrý se stejným počtem čnělek, skoro rovnovážně ven vyvrácených. Bobule s četnými, bílkem bohatými semeny. Největší obliby dochází A. polygama Sieb., v Japaně »Matatabi« zvaná. Roste pouze ve vlhkých, stinných polohách, ale nikoliv pod stromy, krníc na místě výslunném a suchém. Listy jsou podlouhle elliptičné, obak dlouze zakončité, hladké a ostře pilovité. Koruny má bílé a bobule visuté, světle zelené, na slunečné straně zahnědlé, zvící plodů rybízových. Množí se snadno řízky a hodí se výhodně k loubení besídek. Méně často pěstuje se bělokvětá A. kolomicta Maxim. (Prunus mandschurica Maxim.) z Amurska a sev. Japonska, s listy srdčitými nebo široce elliptičnými, dlouze zakončitými, trvalým, na plodu zpět ohnutým kalichem. Tento druh neotáčí se vždy, pak ale mívá v stáří bíle skvrnité a na podzim úplně červené lupeny. Dr. Regel z Petrohradu tvrdí, že ještě tam bez pohromy přes zimu vydrží. Děd.