Ottův slovník naučný/Acosta
| Ottův slovník naučný | ||
| Acorus | Acosta | Acotyledones |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Acosta |
| Autor: | neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 135–136. Dostupné online. |
| Licence: |  PD anon 70 |
Acosta [ak-]: 1) José de (* 1539 – † 1600), špan. theol. spisovatel R. 1571 poslán byl do Peru za provinciála řádu jesuitského; po 17 létech vrátil se do vlasti, kdež se stal visitátorem v Aragonii a Andalusii a konečně rektorem university valladolidské. R. 1591 vydal v Seville své posud cenné dílo Historia natural y moral de las Indias, v němž vylíčil povšechné poměry jižní Ameriky své doby. Dílo toto, ve kterém pronesl mnohé myšlénky, které přijala pozdější věda, přeloženo bylo do několika jazykův evropských; čásť jeho vydal A. sám už dříve latině. Na základě zkušeností svých odporoval A. ve mnohém panující za doby oné fysikální theorii Aristotelově, zejména výroku, že pro přílišný pal sluneční nelze obývati země středního pásma zemského.
2) Uriel A., též Uriel Jurista zvaný (* ok. 1594 – † 1647), židovský myslitel proslulý svým tragickým osudem. Nar. v Oportě z portugalské šlechtické rodiny židovské. Otec jeho však stal se křesťanem velmi horlivým a vychovával i své děti křesťansky. A. jevil již záhy značné vlohy a povahu ušlechtilou a soucitnou. Ježto však hloubavý duch jeho nenalezl úkoje v učení křesťanském, vrhl se na studium Starého zákona, což mělo za následek, že s matkou i bratry, které získal pro své názory, opustil Portugaly a přeplavil se do Amsterodamu, kde podrobiv se obřízce a změniv jméno své Gabriel v Uriel přestoupil k židovství. Shledav však, že moderní židovství nikterak se nesrovnává se vzorem starozákonním, nepohodl se s představenými synagogy a byl od nich exkommunikován. Na ospravedlnění odhodlal se napsati dílo, ve kterém chtěl vyložiti neshody mezi rabbínskou theologií a učením Mojžíšovým, zároveň pak důvody rozumovými a na základě výroků Starého zákona vyvrátiti učení o životě posmrtním. Vydání díla toho židé zamezili, ano pobídli učeného lékaře, svého souvěrce Samuela de Silva, aby vydal spis o nesmrtelnosti duše (r. 1623), ve kterémž polemisuje proti A-tovi a nazývá jej kacířem, atheistou atd. Nicméně A. vydal pak dotčené dílo přece, a to s odpovědí Silvovi (Examen das tradiçoens phariseas conferidas con à ley escrita por Uriel Jurista hebreo, com reposta à hum Semuel de Silva, seu falso calumniador, Amster., 1624). V díle tom postavil se na stanovisko sadducejské, čehož použivše židé obžalovali jej u magistrátu amsterodamského jakožto podryvače židovství i křesťanství. A. uvržen byl do vězení a dílo zabaveno. Byl sice již za 8 dní propuštěn, ale odsouzen k pokutě 300 zl. Patnácte let snášel A. všeliká příkoří vyplývající z exkommunikace; konečně však se podrobil a byl přijat do obce. Než za několik dní udal jej jeho synovec, že prý nezachovává příkazů náboženských, a jelikož se též dokázalo, že dva křesťany z Londýna do Amsterodamu přišlé, aby přestoupili k židovství, od kroku toho zrazoval, stižen byl zostřenou klatbou. Opět sedm let žil A. vyloučen ze všeho obcování se svými souvěrci, snášeje všeliká příkoří; a jakkoli ve svém náboženském přesvědčení dospěl k důsledkům ještě krajnějším popíraje kanonický ráz spisů biblických a prohlašuje přirozené náboženství za jediné pravé, podrobil se přece konečně po 7 létech netušeně krutému a pokořujícímu trestu a přijat na to opět do obce. Úplně duševně jsa rozerván učinil několik dní potom nezdařený útok na život svého nejkrutějšího nepřítele, synovce, načež se v domě svém zastřelil. V pozůstalosti jeho nalezena autobiografie jeho Exemplar humanae vitae, kterouž vydal zároveň s refutací Limborch (Gouda r. 1687). Gutzkow spracoval látku tu dramaticky (v tragédii t. jm.) i novellisticky. – Autobiografie A-tova vydána byla znova latinsky a německy v Lipsku 1847. Srov. H. Jellinek, Acosta's Leben und Lehre (Zerbst 1847); J. da Costa, Israel en de volke (Haarburg, 1849, str. 397 sl.), Grätz, Gesch. der Juden (sv. X. kap. 5.).
3) Joaquin A., známý dějepisec a zeměpisec jihoamer., byl plukovníkem u zákopníků v republ. Columbii a † 1862. Nejlepší jeho dílo jest Compendio historico del descubrimento y colonizacion de la Nueva Granada (Pař. 1848). Společně s Laserrem vydal sborník vědecký, literární a průmyslový Seminario de la Nueva Granada (1849), jejž byl sepsal Fr. José de Caldas.