Ottův slovník naučný/Acilius

Údaje o textu
Titulek: Acilius
Autor: neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 126. Dostupné online.
Licence: PD anon 70

Acilius, jméno rodu plebejského v Římě, obsahujícího rodiny Balbi, Glabriiones, Rufi, Severi. Někteří členové rodu toho vynikli v děj. římských; důležitější jsou: 1) M' A. Glabrio, r. 201 př. Kr. tribun lidu, r. 200 po Aureliu Cottovi decemvir sacrorum, 196 aedil, zvolen téhož roku za praetora, v kterežto hodnosti potlačil vzpouru otroků v Etrurii. R. 193 ucházel se o konsulát, ale dosáhl ho teprve r. 191 spolu s P. Corneliem Scipionem Nasikou a uloženo mu vésti válku s Antiochem III., králem syrským. Přepraviv se z jara do sev. Řecka a spojiv se tam s praetorem M. Baebiem a makedonským králem Filipem III., zmocnil se měst od Antiocha v Thessalii osazených a potřel vojska králova v soutěskách thermopylských. Aby pokořil i Aitóly, spojence Antiochovy, zmocnil se Hérakleie na Oitě, Lamie a Naupaktu, ale kladl jim, když za mír žádali, tak kruté podmínky, že teprve zakročením C. Flaminia uzavřeno příměří. Oblehnuv Amfissu odevzdal velitelství novému konsulovi L. Corneliu Scipionovi a odebral se do Říma, kdež za vítězství svá slavil r. 190 triumf nad Antiochem a Aitóly. – 1) M' A. Glabrio, tribun lidu r. 123 neb 122 př. Kr., provedl zákon proti vyděračství (Lex Acilia de repetundis). – 3) M' A. Glabrio, syn před. Nabyv v mládí pečlivého vzdělání stal se r. 70 př. Kr. praetorem a řídil vyšetřování o pověstném vyděračství Verrově. R. 67 jsa konsulem spolu s L. Calpurniem Pisonem, vydal z rozkazu senátu zákon proti nedovolenému ucházení se o úřady (lex Acilia Calpurnia de ambitu), kterým zavedl mnohem přísnější tresty proti těm, kteří podplácením hleděli úřadů dosíci neb jich dosáhli. Lidu však byl milejším ostřejší návrh zákona, podaný nedlouho před tím tribunem C. Corneliem, a proto nebylo provedení zákona A-iova bez obtíží. Ještě téhož roku obdržel k návrhu tribuna A. Gabinia ve správu Bythinii a Pontus, aby po Liciniu Lucullovi pokračoval ve válce s Mithridatem, králem pontským. A. pospíšil do Malé Asie, ale vida povážlivé postavení, v jakém se ocítil Lucullus po vítězstvích svých následkem rejdů démagogických v Římě, nejevil přes důtklivé prosby Lucullovy valné ochoty ujati se velení. Nedlouho na to však r. 66 svěřeno vedení války s Mithridatem Cn. Pompejovi. A. vrátil se do Říma a účastnil se tam jako horlivý stoupenec optimátův záležitostí politických. R. 57 připomíná se jako nejvyšší kněz.