Ottův slovník naučný/Achenbach
| Ottův slovník naučný | ||
| Achen Jan | Achenbach | Achenské jezero |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Achenbach |
| Autor: | Renata Tyršová, neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 503–504. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
Achenbach: 1). Andreas (* v Kasselu r. 1815), něm. malíř krajin. Strávil 1827–1835 na akademii düsseldorfské a první jeho krajinomalby náležejí motivem údolí Rýnu. V nich obráží se ještě cele onen romantismus škole düsseldorfské tenkráte vlastní, jehož A. ani později zplna se nezhostil. R. 1832 spatřil poprvé moře a tím rozšířen obor jeho studií směrem, v kterémž se dodělal později nejskvělejších úspěchů. Na jihu Německa a v tyrolských Alpách poznal přírodu horskou, ve Švédsku pak r. 1839 krajinu severní, kteráž obraznost jeho již dříve, než ji očitě shlédl, byla roznítila k několika obrazům majícím za motiv domněle švédské partie pobřežní. Příroda nordická a břehy moře Severního zůstaly pro A-a předmětem nejšťastnějšího líčení i pak, když poznal krajiny jižní. Výsledky umělcovy pouti italské (r. 1843) tvoří zřejmé intermezzo v bohatém obraze jeho tvorby. I tam bylo to zejména moře, pak bažiny Pontinské, jež mu poskytly vděčné podněty k celé řadě obrazů. V Důsseldorfě trvale se usadiv zajížděl si A. do Hollandska pro motivy pobřežní a tam studiu velkých mistrů krajinomalby v dobách mužné zralosti se věnoval. Všechny ty cesty a výlety tlumočí přebohatá a rozmanitá řada prací, z nichž se skládá životní dílo umělcovo. Německá krajinomalba čítá A-a ke svým nejpřednějším představitelům. Ve vlasti pokládají jej za jadrného realistu, který jednotlivosti zevního zjevu umí vystihnouti s plnou, úchvatnou pravdou, při obraze celkovém pak za úkol si obírá vylíčení charakteristického rázu krajiny. Kritika francouzská proti tomu nepokládajíc ho za věrného tlumočníka neoživené přírody spatřuje v obrazech jeho zjevné sledy romantismu. A. jest pozorovatel objektivní, který nevkládá své nálady v krajinu, ale také se nesnaží vystihnouti nálady v přírodě spočívající. K nejúčinnějším z jeho prací náležejí ty, kde příroda ve chvílích pohnutých s jadrnou svěžestí je zachycena. Svoje obrazy oživuje A. rád bohatou stafáží. V provedení povznesl se A. od pilné, detaillované manýry k provedení jistému a širokému. Lehkost způsobu práce a bystrost v postřehování jsou u něho základem činnosti ku podivu hojné a mnohostranné, jejíž ovoce rozptýleno jest po soukromých i veřejných sbírkách Německa, Anglie, Belgie, Hollandska i Ameriky. Tá.
2) A. Osvald, bratr předešl., nar. r. 1827 v Düsseldorfě. V l. 1839–41 byl žákem akademie düsseldorfské, pak žákem svého bratra. Záhy okázalo se, že schopnosti mladšího A-a tíhnou směrem poněkud rozdílným od nadání bratra a učitele jeho. Prošed Alpy bavorské obrátil se r. 1845 a r. 1850 do Italie, kdež nalezl zdroj motivů s jeho způsobem nazírání na krajinu nejlépe se srovnávajích. Italie, zejména nejjižnější kraje, zůstala pak výhradným téměř předmětem jeho líčení. Již v prvních italských obrazech jeho byl důraz položen na koloristické půvaby krajiny a na účinky světelné. V přehojné řadě prací předvádějících partie z římské Campagne, z okolí Neapole, z Abruzz a j. je zřejmo, že to nebyl typický ráz krajiny, ani lineární krásy jižní přírody, jež umělce upoutaly. Jeť on především nadán vnímavostí pro specificky malebný zjev, fenomény vzduchové; hra světel a stínů, různé tóny barevné a harmonický souzvuk jejich jsou pro něho hlavním půvabem obrazu krajinného. A. jest virtuosní pracovník, který se nerozpakuje jednotlivosti obětovati celkové náladě koloristické. V těch malbách, v kterých hledí zobraziti zvláštní a neobvyklé účinky, jako na př. dvojí osvětlení, musí často prostá pravda ustoupiti hledanému effektu. V jednoduchých, reflexí nevyvážených motivech bývá zvláště šťastným co do podání nálady vzduchové, vlastní jihu, jehož líčení se zálibou neochablou se věnuje. Ke zvýšení zevní účinnosti užívá umělec s úspěchem stafáže, kterou ovládá s nevšední zručností. Tá.
3) A. Heinrich, pruský státník (* r. 1829). Roku 1860 byl jmenován prof. něm. práva na univ. bonnské a vrchním horním radou, r. 1866 poslán jako tajný báňský a přednášející rada do ministerstva obchodu a zvolen za poslance sněmu říš., a r. 1871 povolán jako přednášející rada do říšského kancléřství. Jakožto delegát jeho hájil na sněmě říšské předlohy, začež jmenován r. 1872 státním podsekretářem v ministerstvě osvěty. Ve sněmovně obhajoval květnové zákony. R. 1873 jmenován státním ministrem pro obchod, průmysl a veřejné práce a chéfem pruské banky. Když Bismarck r. 1878 při návrhu jeho na zřízení zvl. ministerstva železnic zprávu jeho podrobil ostré kritice, podal A. žádost za propuštěnou, jež mu také povolena. Byl jmenován vrchním předsedou nově zřízené provincie Záp. Pruska a r. 1879 vrchním presidentem braniborským. Sps. Das franz. Bergrecht (1869); Das gemeine deutsche Bergrecht (1871) a j.