Otevřít hlavní menu

Ottův slovník naučný/Acervus

Údaje o textu
Titulek: Acervus
Autor: Josef Durdík
Zdroj: Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 123. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Acervus (hromada) jest latinské jméno závěru plynoucího z více než dvou (právě z hromady) návěstí, znamená tedy závěr hromadný, hromadník, sórités (σωρείτης), čili také závěr řetězový (Kettenschluss) podlé vzorce a patrné podoby s řetězem: A jest B — B jest C — C jest D — D jest E tedy A jest E

Ku příkladu: »V říši organismů jeví se tíha, rozmnožovati se nad prostředky životní; kde bytosti rozmnoží se nad prostředky životní, nastává nouze; kde nouze, tam boj; kde boj, tam vítězí a udržují se bytosti dokonalejší; kde vítězí a udržují se bytosti dokonalejší, tam dokonalost stoupá; kde dokonalost stoupá, tam vládne pokrok: tedy v říši organismů vládne pokrok.« Závěru tohoto užívá se zvláště, kde potřeba jest celé množství jednotlivých myšlének rychle přehlédnouti a jinou z nich vyvoditi, kde rozsáhlou a spletitou argumentaci už dříve provedenou ještě opakujeme v malém a její stanice v krátký shrnujeme výraz. Postup od jedné návěsti ke druhé, k třetí koná se rázem, děj duševní v rozvoji řady unáší soudící rozum a zrychleným krokem blíží se k výslednímu členu. Proto se hodí a. v řečnictví k dokladům a obratům, mimo to k rozmanitým záludným i rozmarným prostocvikům, hříčkám myšlénkovým a vtipům, kterýchžto ukázky nalézáme hojně i v živém vypravování lidu i v knihách. Mimo tento význam formový má a. ještě jiný co do látky, znamená totiž záludu, vyslovenou v otázce: Kolik zrn dělá hromadu? Jedno zajisté ne, dvě, tři zrna také ne, tedy nemůže hromada nikdy k místu přijíti, ani millionem zrn. Anebo přiznáme, že nastala hromada, a pak by ji bylo zjednalo poslední právě přiložené zrno. Záluda jest na jevě; klíč k rozřešení spočívá v tom poznání, že otázka sama určité číslo (odpověď na otázku kolik?) zaměňuje s pojmem neurčitého množství (hromady) a jest jen znázorněním neurčitosti čísla hromadou naznačeného. Jednou jí stačí číslo menší, podruhé větší, podlé okolností, tak že všechny podobné údaje jsou povahy vztažité. Původce záludy této jest prý Eubulidés Megarský. Nyní ustálil se zvyk, že a. znamená vytčenou záludu, kdežto pro závěr onen chová se řecké jméno sórités. Dd.