Ottův slovník naučný/Acerbi
| Ottův slovník naučný | ||
| Aceras | Acerbi | Acerbitas |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Acerbi |
| Autor: | neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 122. Dostupné online. |
| Licence: |  PD anon 70 |
Acerbi [ač-]: 1) Giuseppe (* 1773 – † 1846), ital. cestovatel. Stud. v Mantově, obíraje se přírod. vědami, načež 1798 podnikl cestu do Dánska, Skandinavie, Finska a Laponska. Byl první Vlach, jenž pronikl k Sev. mysu. Vraceje se pobyl nějakou dobu v Anglii a vydal popis cesty jazykem angl. Travels through Sweden Et (Lond. 1802, 2 sv.), odkudž přelož. do němčiny a do francouz. (s opravami spisovatelovými). Roku 1816 založil v Miláně sborník Biblioteca italiana, namířený proti zastaralým názorům Academie della Crusca. Stav se 1826 rakouským gener. konsulem v Egyptě, přispíval do tohoto sborníku články o Egyptě a pěknými přehledy literatury italské. Za 10letého pobytu v Egyptě poznal dolní a střední Egypt, cestoval do Fajúmu, na Rudé moře, i do Asie, odkudž sbírkami obohacoval musea v Miláně, Pavii, Padově, ve Vídni. Po svém návratě r. 1836 žil v Castell-Goflredu u Mantovy, kdež zemř. 25. srp. 1846.
2) Enrico A. (* 1785 – † 1827), znam. prof. kliniky v Miláně. Ukončiv studia lékařská vydal se na cesty, aby zdokonalil své vědomosti medicinsko-anatomické a klinické. Navrátiv se do vlasti stal se professorem. Trefný, výmluvný a vtipem kořeněný výklad jeho vábil davy posluchačů na jeho kliniku. Z děl jeho lékařských sluší vytknouti Dottrina teorico-pratica del morbo petecchiale e de' contagj in genere (Milán 1822). Jeho spis Annotazioni di medicina pratica dosud je v Italii u veliké vážnosti, zavdal však příčinu k učenému sporu A-ho s Locatellim.