Ottův slovník naučný/Accius
| Ottův slovník naučný | ||
| Accipitrina | Accius | Accius Titus |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Accius |
| Autor: | František Ladislav Rieger, Vojtěch Jaromír Nováček |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 117–118. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Související na Wikidatech: Lucius Accius |
|
Accius [akc-], též Attius Lucius, slavný skladatel římských tragédií (* r. 170 – † 94 př. Kr.) z Pisaura v Umbrii. Jím dospěla římská tragédie za republiky dle soudu některých starověkých spisovatelů svého vrcholu. Známe 45 titulů jeho kusů, z nichž největší jméno měly: Philocteta, Medea, Atreus (odtud známé heslo císaře Caliguly: oderint, dum metuant), Epigoni, Telephus. Kromě dvou měly jeho tragédie řecké mythy za základ, i byly napodobením truchloher velikých tří tragiků řeckých, hlavně Euripida. Z římských dějin vážena látka v tragédiích Aeneovci (Aeneadae) či Decius (zasvěcení P. Decia Mura bohům podzemním v bitvě u Sentina r. 295) a Brutus (vypuzení Tarquinia Superba a zavedení konsulátu); jsou to tak zvané praetexty (fabulae praetextae). Z plodů těch zachovaly se toliko zlomky (srv. Ribbeck, Trag. rom. frag., 2. vyd. str. 136. nn. a str. 281. nn.); dle zpráv starověkých jevil se v dramatech těch nemalý důvtip, hloubka a mohutnost myšlének, vážnost, i udržely se na jevišti až do sklonku republiky. Sloh A-iův vyniká neobyčejnou plností a mohutností výrazu. – Mimo to byl A. i v literární historii a grammatice činným; psal po způsobu alexandrijském – rovněž řečí vázanou – spisy obsahu literárně historického a grammatického. Jsou to: Didascalica (9 knih; byl to jakýsi nástin řecké a římské poesie, hlavně dramatické), Pragmatica (psaná v trochejských tetrametrech a týkající se asi hlavně technické stránky poesie dramatické), Annales (nejméně o třech knihách v rozměru epickém), Praxidica (v iambických senárech, báseň didaktická jednající o rolnictví), konečně Parerga, jež snad zahrnovala v sobě všechny didaktické básně A-iovy. Více o něm podává Ribbeck, Röm. Trag. 340–602., Teuffel, Gesch. der röm. Lit. 4. vyd., str. 205. nn., O. Ribbeck, Gesch. der rom. Dichtung I. R. Nk.