Ottův slovník naučný/Abutilon

Ottův slovník naučný
Abú-Tíg	Abutilon	Abutto

Údaje o textu
Titulek:	Abutilon
Autor:	Josef Dědeček
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 106. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Č. 32. Abutilon.

Abutilon Gaertner (podslunečník presl), keřík nebo stromek z čeledi slézovitých, tribus Sideae, zejména v tropické Americe, ač tam někdy i na vyšších polohách domácní. Srovnává se s našimi druhy té čeledi jednobratrými četnými tyčinkami, jichž jednopouzdré prašníky v chumáči korunu přesahují. Mezi tyčinkami ukryto 5 i více čnělek s malými bliznami a u zpodiny tolikéž jednopouzdrých, spolu až po vrchol srostlých semenníků, ve 2chlopní tobolku dorůstajících. V každém jejím pouzdru jest po 1 nebo málu ledvinovitých semen. Koruny jsou jako u příbuzných úhledné, plátků opak vejčitých, většinou sevřených, žlutočervených neb purpurových a zřejmě žilnatých. Kalich jednoduchý, 5listý a vytrvalý. A. objevuje se obyčejně co štíhlý, útlokmenný stromek s lupeny dlanitožilnatými, někdy laločnanatými a nejvíce s úžlabními 1květými stopkami v našich sklennících, kde přes zimu 6–12° R. teploty vyžaduje. Nejlépe daří se mu ve výživné, vlhké prsti v hlubokých nádobách, byl-li zvláště na léto do výslunného, před nepohodou chráněného místa ven přesazen. Z více než 20 známých druhů vyniká A. insigne Planch., z vyšších hor Kolumbie, s velkými, srdčitými, často 3laločnými a hrubě zubatými listy a květy značnými, růžovými, tmavočerveně žilkovanými, plátků po kraji kadeřavých. Nálevkovitozvonkovitých květů bývá po 3–7 na úžlabních stopkách. (Viz vyobr. č. 32.) Děd.