Ottův slovník naučný/Abies

Ottův slovník naučný
Abida	Abies	Abietineae

Údaje o textu
Titulek:	Abies
Autor:	Josef Velenovský, František Sitenský
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 60–61. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Jedle

Abies Lk., jedle, stromovitý rod z čeledi jedlovitých (viz Abietineae), s přímým, vysokým kmenem a přeslenatě sestavenými větvemi. Větve vodorovně rozložené, listy hřebenitě dvouřadé, tuhé, ploché, čárkovité, krátce stopkaté, na líci leskle temně zelené, na rubu podél středního nervu bělavé (bělost tato pochází od četných vzduchem naplněných průduchů), přezimující. Po odpadnutí listu zůstává přiokrouhlá jizva na větévce, ale polštáře listové jsou méně nápadné. Šištice prašní jsou dosti malé, v úžlabí lonských listů na konci větévek nahloučené. Prašní pytlíčky pukají příčnou skulinou. Pylová zrnka jsou opatřena létacími postranními měchýřky. Pestíkové šištice jednotlivé, přímé. Plodné šišky jsou přímo na větvích postavené, více méně válcovité, ještě téhož roku uzrávající. Šupiny blanité jsou s plodnými šupinami nesrostlé, i v čas zralosti značně velké a často ze šišky vyčnívající. Plodní šupiny tuhé, dřevnaté, v předu zaokrouhlené, neztlustlé (bez štítku) a posléze od kolmého vřetena šišky jednotlivě upadající. Semena nesou velké. blanité. stálé křídlo. Rod tento čítá celkem 18 druhů, z nichž jediný roste také v Čechách (A. pectinata DC.). Rozšířeny jsou po celém severním mírném pásmu. Nejznámější druhy jsou:

A. pectinata DC. (Pinus picea L.. P. abies Duroi, Abies excelsa Lk., A. vulgaris Poir., A. taxifolia Dsf., A. alba Mill.), jedle obecná. Kmen štíhlý, až 65 m vysoký, nejprve hladký a olivově šedý, pak s korou bělošedou. Koruna pravidelně kuželovitá, v stáří skoro válcovitě prodloužená, s větvemi na kmeni přeslenitými, vodorovnými a v menší větévky vstříčně se rozdělujícími. Listy hřebenitě dvouřadé, na špičce mírně vykrojené, na líci leskle zelené, na rubu s dvěma bílými pruhy. Šištice prašní podlouhle válcovité, skoro kratší než podpůrný list. Šupinky prašní v krátkou. širokou a vykrojenou špičku vybíhající. Šištice pestíkové podlouhle válcovité, 4-6 cm dlouhé, šupiny blanité, skoro okrouhlé a náhle v dlouhou, tenkou špičku protažené, na okraji nestejně dřípatě zubaté. Šišky válcovité, 14 až 20 cm dlouhé, 4-5 cm tlusté, světle šedozelené. Špičky blanitých šupin ze šišky vyniklé a zpět ohrnuté. Plodní dřevnaté šupiny z klínovitého zpodu náhle široce a zaokrouhleně rozšířené. Semena trojhranná s velkým, blanitým, klínovitým křídlem. Na jihu kvete ku konci dubna, na severu od května až do polovice června. — Jedle rozšířena jest v hornatých polohách střední a jižní Evropy. Severní hranice její jde od úklonu Pyrenejí krajinami francouzskými v Auvergni. po Vogesách až k Luxemburgu, Treviru a Bonnu, dále Vestfálskem, Dolní Lužicí, Slezskem, Haličí, podlé Karpat až k Černému moři a zabíhá až na Kavkáz; dále na Východě (jmenovitě v Kavkáze) zastupuje ji velmi příbuzný druh A. Nordmanniana Spach. Na horách sicilských a v Pyrenejích vystupuje do výše 1950 m, ve Vogesách 1200 m, na Juře 1500 m, v severním Švýcarsku 1299 m, v Krkonoších 1230 m, v Durynském lese 812 m, v severních Karpatech 974 m a v Sedmihradech 1242 m. Do roviny zřídka sestupuje. — Jedle poskytuje průmyslu, obchodu a k jiným potřebám totéž jako borovice. Jakožto palivo vydává méně tepla než smrk, ale více než borovice. Dříví její hodí se k stavbám tak jako smrkové a má i před tímto tu přednost. že jest tužší, štípatelnějši a z jasnějšího a úhlednějšího pletiva složeno. Užívá se ho proto mnoho na drobné předměty, jako pouzdra, řešeta, skřínky, sirky, šindele atd-Nejslavnější pověsti nabylo. dřevo jedlové jako nenahraditelný výtečný materiál ke zhotovování resonančních hudebních nástrojů (houslí cremonských, bas a jiných smyčcových nástrojů). K účelu tomuto vybírají se zvláště kmeny zdravých a mladých jedlí. Dřevo toto má pletivo buněčné všude stejnoměrné a pevné, takže v půdě resonančního nástroje vlny zvuku pravidelně se vyvinují a v plné síle a lahodě s chvěním na strunách souhlasí. Alpy a Šumava česká zásobují celý svět nejlepším jedlovým dřevem na hudební nástroje.

Dřevo jedlové neobsahuje v kanálcích dřevních pryskyřice jako borovice, ale za to shromažďuje se množství pěkné pryskyřice v dutinách korových, jež někdy splývají na kmeni a větvích v naduřelé boule, z nichž pryskyřice při naříznutí v hojnosti vytéká.

Jiné známější druhy jedlí jsou:

A. Apollinis Lk., jedle Apollinova. Roste v Řecku, jmenovitě v lesích peloponnésských. Vyznačuje se zvláště tím, že skoro jako vrby z uříznutého kmene vyrůstá z kořenů a větví vždy množství nových výhonků. Abies balsamea L., j. balsámová. podobá se mnoho jedli obecné, má však nezřetelně dvouřadé listy a vejčito-kuželovité šišky. Jest rozšířena v severní Americe a poskytuje mimo výborné dřevo kanadský balsám.

A. Nordmanniana Lk., j. Nordmannova. Roste na Kavkáze a podobá se dosti naší jedli obecné, ale jest ještě úhlednějšího vzrůstu. Proto vysazuje se nyní zhusta v lesích a sadech.

A. Pinsapo Bois. j. španělská. Roste v lesích španělských, zvláště v Granadě a také na Atlasu. Velice ozdobný strom, jenž se také v sadech s oblibou pěstuje. Jehlice jsou tuhé kolcovitě přioblé. Šišky vejčito-válcovité, hladké.

A. cephalonica Endl., j. kefalonská. V Řecku, zvláště na Peloponnésu a v Kefalonii domácí. Také často u nás v sadech pro ozdobu pěstovaný druh.

A. sibirica Trtsch., j. sibiřská. Od břehů Volhy až po Kamčatku v lesích rozšířená.

A. nobilis Lindl. a A. amabilis Dougl., u nás v sadech nezřídka pěstované, pocházejí z Kalifornie.

Fossilní zbytky jedlí jsou dosti řídké, což lze již vysvětliti tím, že se šišky v čas zralosti úplně rozpadají a určování pouhých jehlic jest dosti nespolehlivé. — Zabezpečené druhy známy jsou z doby třetihorní (miocenu a pliocenu), jež se nyní žijícím velmi podobají. Vsý

Jedle a smrk mnohými trpívají nemocemi. Ač oba druhy tyto mnohé mají parasity společné, přece někteří parasiti jsou buď jednomu anebo jen druhému vlastní. Z nemocí, jimž smrk nejvíce podléhá, nejrozšířenější v některých krajinách bývá červená hniloba (Rothfäule), k níž podnět dává houba Trametes radiciperda, dále podzemní rakovina (Erdkrebs) působená houbou václavkou (Agaricus melleus), dále rez jehličí (Chrysomyxa abietis). Z jevnosnubných soužívá jedli i smrk jmélí (Viscum album). Hmyzu pak řada druhů nekonečná od mládí ohrožuje oba stromy tyto. Zejména někteří nosatci a korovci, již z brouků stromy ty nejvíce kazí, z motýlů škodí nejvíce housenky Liparis Orgyia a pak drobní motýlové rodů Coccyx a Tortrix, z jiného pak hmyzu hlavně larvy pilatek a mšice vedlé bezčetných škůdců méně rozkřičených aneb méně rozšířených.

Jedle zase napadána bývá houbou Aecidium elatinum Alb., jež působí jí rakovinu na kmeni a na větvích kouzelná košťata; bělavou hnilobu dříví jejího působí jí Polyporus fulvus Scop., jehličí její navštěvuje Hysterium nervisequium Fr., Antennaria pinophilla Nees., vzácně i Aecidium collumnare Alb. Sit.