Ottův slovník naučný/Abd-ul-medžíd

Ottův slovník naučný
Abd-ul-latíf	Abd-ul-medžíd	Abd-ul-melik

Údaje o textu
Titulek:	Abd-ul-medžíd
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 42–43. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70

Abd-ul-medžíd (* 1823 – † 1861), sultán turecký, syn Mahmúda II., nastoupil po svém otci 1839, když se chystal Ibráhím paša v čele vítězného svého vojska egyptského udeřiti na Cařihrad. Anglie a Rakousko zachránily tehdy říši tureckou, v níž pod mladým panovníkem hned po jeho nastoupení zahájena řada oprav ve všech oborech státního života. A. sám měl při opravách těch jen sprostředkující postavení, podléhaje vlivu moudré své matky a přenechávaje provedení jejích intencí ministrům, ale snažil se, aby vlídností a umírněností provedení oprav, proti nimž se staroturecká strana vždy vzpouzela, usnadnil. Vedlé toho však svým velikým nehospodářstvím (jež zavinilo také úpadek jeho soukromé pokladny), jakož i svou vrtkavostí způsobil říši citelné škody, jež se počaly objevovati teprve za jeho nástupce Ab-dul-Azíza. Za jeho panování sběhly se důležité události politické. Připomínáme záležitosti srbské od let 1842–58, vzpouru v Albanii 1845, boje s Černou Horou, v Bosně a Hercegovině, válku v Kurdistáně, povstání ve Valašsku a Multanech r. 1848–49, a konečně válku krymskou 1853–56, po které přijat sultán do evropského koncertu. Z úspěchů vlády A-a uvádíme návrat Tripolisu a Túnisu k poslušenství, podmanění Arabů od Alepa až po Bagdád a j. Než to přičísti dlužno na vrub tehdejší politiky evropské, kteráž nemohouc se dohodnouti o rozdělení rozpadávající se říše, chránila prozatím její samostatnost a existenci.