Ottův slovník naučný/Abbatucci

Ottův slovník naučný
Abbatis Villa	Abbatucci	Abbaye

Údaje o textu
Titulek:	Abbatucci
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 26–27. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70
Související články ve Wikipedii: 1) Jacques Pierre Abbatucci 2) Jean Charles Abbatucci (generál) 3) Jacques Pierre Charles Abbatucci 4) Jean Charles Abbatucci (politik) 6) Paul Séverin Abbatucci

Abbatucci [-ùči], jm. rodiny korsické, z níž pochodí několik generálů a politiků francouz.:

1) Giacomo Pietro A. (* 1726 – † 1812), vůdce Korsičanův a franc. generál, vynikl v bojích s republikou janovskou, která chtěla pokořiti povstalé ostrovany vedené Pascalem Paolim, s nímž A. s počátku soupeřil, avšak vida, že nesvornost škodila by povstání, podřídil se dobrovolně a spokojil se podnáčelnictvím. Franc. ministr vév. Choiseul obávaje se, že by Angličané, k nimž Korsičané o pomoc volali, Korsiku obsadili, dal si ji postoupiti r. 1768 od Janovanů a hraběti de Vaux dán rozkaz zmocniti se ostrova. Povstalci bránili se zmužile, ale podlehli. Paoli prchl do Anglie a A. poddal se králi franc., načež jmenován podplukovníkem. Brzy však byl od nástupce de Vauxova, hr. Marboefa, stíhán pro účasť v povstání a odsouzen k potupnému trestu, ale korsičtí stavové dosáhli toho, že kassační soud v Provenci rozsudek zrušil. A. byl úplně rehabilitován, jmenován brigádníkem a rytířem řádu sv. Ludvíka a r. 1793 určeno mu konventem hájiti Korsiky proti Paolimu a Angličanům. Nepořídiv ničeho, poněvadž krajané jeho drželi se Paoliho proti Francouzům, vrátil se do Francie a jmenován divisionářem v armádě ital. vedené Bonapartem, ale neosvědčil se nikterak. Když Angličané r. 1799 z Korsiky byli vypuzeni, vrátil se do vlasti a †v zátiší u vysokém věku, přeživ své 3 syny, kteří padli vesměs na bojišti. Z nich nejslavnějším byl

2) Charles A. (* 1771 – † 1796), franc. divisionář. V 16 létech vstoupil z dělostřelecké školy v Metách jako poručík do armády franc., účastnil se na zač. revoluce výpravy z r. 1792 jako kapitán a pak podplukovník v armádě rýnské a stal se r. 1794 pobočníkem gen. Pichegrua. Jeho odvážnost a bravoura vojenská byly obdivuhodny. Vyznamenav se při prvním přechodu Rýna stal se brigádníkem, při druhém přechodu Rýna (24. čna. 1796) vykonal přípravy svěřené mu od gen. Moreaua a přechod sám tak skvěle, že byl jmenován divisionářem; padl však již 2. pros. téhož r. v šarvátce u Blotzheimu v boji proti Rakušanům. Na místě, kde padl, postavil mu Moreau r. 1801 pomník, který byl při pochodu spojenců k Paříži zničen, ale po čcové revoluci národní sbírkou obnoven.

3) Jacques Pierre Charles A., franc. ministr spravedlnosti (* 1791 – † 1857), synovec před., nar. v Zicavu na Korsice, stud. v Pise od r. 1808 práva a stal se za restaurace r. 1816 prokurátorem a r. 1819 přísedícím soudního dvora v Bastii. Po červencové revoluci r. 1830 zvolen poslancem na Korsice a jmenován presidentem soud. dvora orléanského, od r. 1839 pak zastupoval Orléans v poslanecké sněmovně a byl nějaký čas i jejím předsedou, hláse se k opposici ministerstva Guizotova. Po revoluci únorové r. 1848 jmenován od provisoria radou kassač. soudu v Paříži a zvolen v depart. loireském do zákonodárného shromáždění, v němž náležel zprvu ke straně mírných republikánů, ale po zvolení Ludvíka Napoleona presidentem republiky stal se horlivým bonapartistou a byl z prvních, kdož projevili svůj souhlas s převratem prosincovým (1851). Napoleon III. jmenoval jej za to r. 1852 strážcem velké pečeti a ministrem spravedlnosti a v pros. t. r. senátorem a rytířem čestné legie. Zanechal 3 syny, z nichž nejstarší

4) Charles A. (* 1816 – † 1885) byl advokátem a od r. 1848 zást. gener. prokurátora republiky při appell. soudu pařížském. Za druhé republiky byl r. 1849 jedním z 5 poslanců korsických v zákonodár. shromáždění se smýšlením bonapartistickým a stal se r. 1857 přízní Napoleona III. státním radou. Po pádu císařství zasedal r. 1872–76 ve sněmovně poslanců, haje horlivě zájmy své strany; po rozpuštění sněmovny r. 1877 byl sice opět zvolen v Sartčně, ale při volbách 21. srp. 1881 podlehl kandidátu republikánskému Bartholimu. Druhý syn

5) Antoine Dominique A. (* 1818 – † 1878) vyznamenal se v krymské válce, v níž u Sevastopole byl dvakrát raněn, stal se r. 1856 podplukovníkem, r. 1859 po válce italské (vyniknuv zvl. u Solferina) plukovníkem a r. 1868 brigádníkem. Po válce něm.-franc. r. 1871 jmenován divisionářem a † v Nancy 25. ledna 1878. Nejmladší

6) Severin A. (* 28. června 1821) byl od r. 1852 po dvacet let poslancem korsickým ve franc. sněmovně, r. 1871 členem národního shromáždění. Vzdal se sice již v srpnu t. r. mandátu ve prospěch býv. ministra Rouhera, byl však zvolen v jiném okresu volebním; při nových volbách r. 1877 vzdal se kandidatury a žije od té doby v soukromí. – Syn jeho

7) Jacques A. (* 26. pros. 1857) kandidoval na Korsice při volbách 4. října 1885 a byl zvolen od bonapartistů 26.367 hlasy, avšak volby v tomto departementu nebyly sněmovnou schváleny a při nové volbě 14. ún. 1886 musil A. ustoupiti kandidátu republikánskému.