Ottův slovník naučný/Abakus

Ottův slovník naučný
Abakumovič	Abakus	Abakus Lalanneův

Údaje o textu
Titulek:	Abakus
Autor:	Hynek Vysoký, redakce
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha : J. Otto, 1888. S. 15–16. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Abakus (stolek)
Související články ve Wikipedii: Abakus (architektura)

Č. 5. Abakus.

Abakus 1) původně tolik co naše abc čili abeceda. Vznikloť slovo to ze jmen prvních tří písmen a, ba, ga, obyčejných za nejstarších dob v Egyptě; též řecké názvy písmen α, β, γ, ukazují k témuž egyptskému původu. Z abaga utvořeno řecké αβαξ a zlatinisované a. Ježto však u Egypťanův a dle nich u mnohých východních národů jako u Řeků prvních 9 písmen znamenalo naše jednoduché číslice 1, 2, 3 atd., označována slovem a. původně ředa čísel, potom deska, na které čísla k účelům učebným v řady a sloupce seřaděná se znázorňovala, pak vůbec tabulka početní, zvláště tabulka, na níž obsažena soustavná násobenka čili a. Pythagoricus, nález to Pythagorův. Potom přenesen název a. na tabulky početní, na desky i na stolce. — Dle svědectví Martiana Capelly a Persia nazývali staří a. hladkou, jemným pískem nebo prachem pokrytou desku, na které se kreslily geometrické figury a prováděly různé výklady. Antický a. rozdělen byl u Řeků na deset svislých sloupců; známky (oblázky, kůstky, penízky) nebo číslice v prvním sloupci (od pravé ruky k levé) znamenaly jedničky, v sloupci druhém desítky, v třetím sta atd. Tak se vyznačilo např. číslo 1888: 1 známkou ve sloupci čtvrtém (tisíce), 8 známkami ve sloupci třetím (sta), 8 známkami ve sloupci druhém (desítky) a 8 známkami ve sloupci prvém (jednotky). Podobně zařízena byla počítací deska římská, jíž podobná zachovala se až po dnes v čínském suan-panu a v ruských sčetech. Podle ruského vzoru zavedl generál Poncelet, jenž sčety poznal jako zajatec ruský 1812, do franc. obec. škol počítací stroj, jehož se až podnes také u nás užívá ve známé formě několika rovnoběžných drátů, na nichž se pohybuje po 10 kuličkách. Počítání s tabulkami, ve sloupce římských jednotek, desítek, set atd. rozdělenými, udrželo se i po zavedení arabské soustavy číselné přes celý středověk až do XVI. století. Abacisty nebo algorithmisty nazýváni pak počtáři dle toho, užívali-li a-ků nebo čísel arabských. Velišský: Život Řekův a Římanův, str. 243. red. — 2) A. u Římanů ozdobný stolek, na který se stavělo drahocenné náčiní; též stolek, na kterém hrávali v kostky nebo kaménky. 3) A. (αβαξ), nadhlavnice, v architektuře čtyřhranná deska, která jsouc částí hlavice tvoří přechod od ní ku břevnoví. Na a-ku spočívá architrav. U sloupů dórských, staroiónských a toskánských jest a. čtyřhranný, se stranami rovnými, u sloupů římských, korinthských a novoiónských jest a. po stranách dovnitř vykrojen a bez rohů, ježto jsou rohy šikmo dolů sříznuty. Srovnej Bötticher, Tektonik der Hellenen, 1. vyd., 1. díl. 3. exkurs, str. 44 až 51, Saglio, Dictionnaire des antiq. grecques et romain., s. v. abacus. Na připojeném vyobr. č. 5. označen a. písemem a. Vý.