Ottův slovník naučný/Abactio

Ottův slovník naučný
Abacosa	Abactio	Abactio partus

Údaje o textu
Titulek:	Abactio
Autor:	Jaroslav Haasz
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha : J. Otto, 1888. S. 12–13. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Abactio [abakcio], lat. odehnání, sluje v uherském právu zajetí dobytka cizího na pozemku, jehož vlastnictví nebo hranice jsou sporny. Tento právní ústav souvisí dle všeho jako jiné druhy zajmu cizího dobytka (v. Impulsio) s právem polským, plativším na oné straně Karpat. Držitel pozemku sporného, který na něm postihne cizí dobytek, může jej zajmouti a po tři dni u sebe chovati, při čemž má ovšem dobytek živiti a ručí za každou škodu, kterou by dobytek ten jeho vinou utrpěl. Přihlásí-li se majetník dobytka do tří dnů, jest držitel pozemku (abactor) teprve tehdy povinen dobytek vydati, zaváže-li se majetník dobytka písemně, že pro případ sporu dobytek anebo cenu jeho k soudu dodá, že sám k soudu se dostaví a se ospravedlní, proč dal dobytek hnáti na sporný pozemek. Nevydá-li pak abactor dobytka, upadne v markální pokutu 3 hřiven stříbra (nyní 12 zl.), právě tak, jako neoznámí-li soudu zájem dobytka, když se majetník jeho do tří dnů nepřihlásil aneb s abactorem neshodl. I po vydáni dobytka může podati abactor proti majetníku dobytka návrh na violenční pokutu, dokáže-li, že držel pozemek po celý rok pokojně, veřejně, vlastním právem a bez společenství s majetníkem dobytka. Dokáže-li nad to, že žalovaného neb úředníka jeho dvakráte soudně upomínal, aby nepásl dobytek na pozemku takovém, přiřkne mu soud vlastnictví dobytka. Také majetník dobytka může vymoci proti abactoru violenční pokutu, prokáže-li pokojné a veřejné držení pozemku po dobu celého roku, protože abactor, i kdyby dokázal starší své právo věcné k pozemku, neměl práva toho se domáhati násilím (via facti), tudíž ani zajetím dobytka, nýbrž měl soudně žádati za vydání pozemku. viz Zájem dobytka. Hsz.