Ottův slovník naučný/Ab

Ottův slovník naučný
Áb (perština)	Ab	Aba

Údaje o textu
Titulek:	Ab
Autor:	Rudolf Dvořák
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha : J. Otto, 1888. S. 11-12. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Ab slovo semitské v různých jazycích semitských v různé podobě se vyskytující (hebr. áb, aram. abbá, arab. abú, s následujícím členem abu-l-) znamená otec s významy z pojmu otcovství vyplývajícími, jako tvůrce, původce, majetník a pán. Ve významu tom vyskytuje se zhusta v mužských vlastních jménech hebrejských a aramejských, jako prvá čásť složeniny, zvláště zhusta v arabštině, a sice: 1. před následujícím jménem vlastním bez členu neb se členem označuje osobu, jíž jméno příslušné náleží, jako otce syna prvorozeného (výjimečně dcery), od kteréž doby i původní jméno otcovo z pravidla zatlačuje. Tak na př.: Muhammed, když se mu narodil prvorozený syn Kásim, nazván abu-l-Kásim, t. j. otec Kásimuv. Jméno to zovou Arabové »kunja«; 2. s následujícím jménem druhovým (obyčejně se členem) vyznačuje osobu nějakou jako majetníka té neb oné věci nebo vlastnosti význačné, hezké neb nehezké, tvoříc tak jména čestná i přezdívky. Tak zove se slavný arabský básník jeden abu-l-Alá = otec výše = Vysoký; jméno zeměpisce abu-l-Fidá = otec výkupu = Obětavý; orientalistu evropského nazývali Egypťané pro jeho dlouhé vousy abu-z-Žakn = otec brady = Bradáč atd. Analogicky tvořena způsobem tím i jména jiná, na př. zvířat: abu-lhusni = otec krásy = páv, ano i jména místní: Abú-kír. Slova arabská takto tvořená hledej pod počátečným písmenem slova, které za abú, abul-následuje. Dk.