Ottův slovník naučný/Aédón

Ottův slovník naučný
Aedituus Valerius	Aédón	Aeduové

Údaje o textu
Titulek:	Aédón
Autor:	Albert Dohnal
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 252. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Související na Wikidatech: Aidón

Aédón (= slavík), v řec. mythu dcera Pandareova a choť thébského krále Zétha. Závidíc Niobě hojnost dítek jejích, chtěla usmrtiti nejstaršího syna jejího, omylem však zavraždila jediného syna svého Ityla, jenž s oním v témže lůžku odpočíval. I byla proměněna Zevem ve slavíka, jenž z jara v haluzích stromů zpěvem želí ztráty svého synáčka. Dle pozdější báje jest A. chotí umělce Polytechna v Kolofóně lydském, s nímž dlouho žila v lásce i svornosti. Když proto blažený poměr tento kladla nad samo manželství Zeva i Héry, Héra vyslala Eridu, aby mezi manžely roznítila svár. I jali se oba pracovati o závod, každý o svém díle umělém, a když A. v závodě tom zvítězila, tu Polytechnos ze msty sestru její Chelidonu (= vlaštovici) zneuctil a pod trestem smrti uloživ jí mlčení, choti své, jež nepoznala jí, za otrokyni ji dal. A., vyslechši náhodou lkání její a poznavši ji takto, ve hněvu usmrtila se sestrou synáčka svého Itya a předložila jej choti svému za pokrm. Když pak tento, vyhledávaje pomsty, ve sváru se ocitl s rodinou A-inou, tuť Zeus, ustrnuv se nad nešťastnou rodinou, proměnil Polytechna v datla, A-u ve slavíka, Chelidonu ve vlaštovici a jiné členy rodiny Pandareovy v různé jiné ptáky. Srv. též podobné báje o Filoméle, Prokně a Téreovi. Co se významu mythu o A-ě týká, tuť asi »krásné, však bolné pění slavičí, jež v obecné veselí vesny jako hluboký bol zavznívá«, v živé obraznosti lidu zplodilo domněnku o někdejší vině a napotomním žalu slavíka. Dnl.