Ottův slovník naučný/Želivo

Ottův slovník naučný
Želivec	Želivo	Želivsko

Údaje o textu
Titulek:	Želivo
Autor:	Alfons Jaromír Žák
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýsedmý díl. Praha : J. Otto, 1908. S. 795–796. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Želiv
Související články ve Wikipedii: Želivský klášter

Želivo, Želiv, kdysi Želevec, Tětelice, Tětice (lat. Siloë, něm. Selau, Seelau), far. ves v Čechách nad Želivkou, hejtm. Něm. Brod, okr. Humpolec; 109 d., 921 obyv. č. (1900), kostel, 4tř. šk., pš., telegraf, četn. stanice, popl. dvůr Temechov a myslivna Kolčavka. Panství (2770^·8 ha půdy) se dvorem, pivovarem, škrobárnou, cihelnou, mlýnem, šindelnou a pilou jest majetkem kláštera. — Klášter sám rozkládá se na dlouhém ostrohu přímo nade stokem říček Trnavky a Želivky v poloze velmi ladné a tvoří skupinu budov stavěných v rozličných dobách. Na horním nádvoří vypíná se památný opatský a poutní chrám Nar. P. Marie s 2 věžemi a konvent, na druhé straně jest praelatura, pak t. zv. Trčkův hrad, opatská. zahrada a za ní budovy domácího hospodářství. Po zhoubném požáru, jemuž dne 12. srp. 1907 padla veliká čásť kláštera v oběť, provedeny jsou veliké změny. Opatský chrám má gotické presbyterium s hlavním oltářem P. Marie a kůrem kanovnickým, v hlavní i obou postranních lodích nachází se veliký počet postranních oltářů, starodávná cínová křtitelnice gotická (1629), několik šlechtických hrobek (Vraždů z Kunvaldu, Věžníků, Leskovců) a j. v. Pro duchovní správu jest upraven nedaleko kláštera zvláštní kostelík farní sv. Petra a Pavla (z XV. stol.) se hřbitovem. V klášteře samém jsou obzvláště pozoruhodny knihovna (přes 10.000 sv.), mnohé malby a umělecké sbírky. Mimo faru Želivskou klášter spravuje též duchovní osady v Humpolci, Vojslavicích, Senožatech, Ml. Bříšti a Jiřicích, vesměs v diecési hradecké. — Klášter Ž. založen byl od vévody českého Soběslava I. a jeho choti Adléty r. 1139 pro benediktiny, kteří sem přišli ze Sázavy s prvým opatem svým Reinardem (Erben, Reg. 110, 111; Tomek, Kosmův let. 217). Působením pražského biskupa Daniela byli však za několik let benediktini ze Ž-va odstraněni a na jejich místo uvedeni řeholní kanovníci praemonstrátští z kláštera steinfeldského v Porýní, z téhož kláštera, jenž vyslal již r. 1142 první řeholníky na Strahov do Prahy. Prvním opatem v Ž-vě byl zbožný Gotšalk († 18. ún. 1184), otcovský přítel chovance svého slavného kronikáře Jarlocha, později opata milevského. První praemonstráti začali řeholní život v Ž-vě koncem ledna 1149 a nalezli v olomouckém biskupu Jindřichu Zdikovi, členu téhož řádu, obzvláštního dobrodince. Opat Gotšalk zařídil r. 1149 též panenský klášter v Louňovicích pod Blaníkem, pak kol r. 1153 v Dolních Rakousích praemonstrátské kláštery v Jeruši (Geras) pro řeholníky a v Perneku (Pernegg) pro řeholnice, a r. 1183 klášter praemonstrátek v Kounicích na Moravě; podnes opat v Ž-vě přikládá si titul »pater-abbas canoniae Gerusenae«. R. 1187 praemonstráti ze Ž-va uvedeni byli do nově založeného opatství milevského. Třetí opat želivský Haštal (Castulus) zemřel r. 1200 v pověsti světce. R. 1226 potvrdil papež Honorius III. v Lateráně klášter Ž. se vším zbožím a majetkem. Brzy potom vzrůstal blahobyt kláštera, jemuž svěřovány byly četné farnosti v Čechách i na Moravě, zejména v Jihlavě. Utrpěv požárem r. 1375, klášter byl znovu vystavěn, ale zakusil 6. kv. 1420 hrůzy bouře husitské, již horlivě rozněcoval řeholník ze samého kláštera želivského vystouplý a obyčejně Jan ze Ž-va nazývaný. V následujících letech klášter živořil v nedostatku hmotných prostředků, konvent byl roztroušen, a opat přebýval obyčejně v Jihlavě. Za Jiřího krále zastaven byl r. 1467 klášterní statek želivský Trčkovi z Lípy, hejtmanu kraje čáslavského, jehož rod vládl zde až do r. 1599. Úmrtím opata Martina II. r. 1567 v Jihlavě zanikl konvent želivský. O obnovu jeho ucházel se zprvu zábrdovský opat Schönauer († 1589), ale teprve Jan Lohel, opat strahovský, provedl ji se zdarem r. 1590. Statek Ž. přešel r. 1599 do rukou Prokopa Dvořeckého z Olbramovic, 1601 Jana Bedřicha Hofmana z Grünbühelu a Střechova, 1617 Karla Görgera z Toleta na Griesbachu, 1620 byl zkonfiskován a r. 1622 předán Marii Magdaléně Trčkové, roz. Lobkovicové, která jej prodala příštího roku klášteru strahovskému. Tak Kašpar z Questenberka, opat strahovský, stal se zároveň opatem želivským, dosadil sem administrátora a obnovil zpustlý chrám klášterní. R. 1643 klášter želivský prohlášen byl zase za samostatné opatství a dostal svého vlastního praeláta, jenž prodělal v l. 1645—46 mnoho útrap za vpádu švédského. Zase začal se rozvíjeti v Ž-vě nový život řeholní péčí vzorných opatů, kteří starali se dobře a svědomitě o blahobyt i zdárnou činnost bratří. R. 1712 shořel opětně klášter i s kostelem, ale v osmi letech byl již obnoven. Po mnoho let bylo v klášteře též soukromé gymnasium, ale r. 1807 klášter Ž. převzal správu gymnasia v Něm. Brodě po augustiniánech, kteří tam působili od r. 1733. R. 1851 gymnasium to sníženo bylo na čtyřtřídní, 1868 stalo se osmitřídním, r. 1872 reálným a vyšším gymnasiem a konečně r. 1885 předáno bylo od kláštera želivského docela ve správu státní. Do sboru professorského vyslal klášter celou řadu mužův o školství chvalně zasloužilých, z nichž vyšli i praefekti gymnasijní Sekoušek v Jindřichově Hradci, Sokol v Kr. Hradci, Sedláček v Písku a Špalek ve Znojmě. Z ostatních řeholních kanovníků želivských známi jsou hudebník H. A. Jelínek (Cervetti, † 1779), pak spisovatelé Jer. Solař, Vik. Bezděka, opat Ferd. Bursík, Eug. Kadeřávek, říš. poslanec Milo Záruba a j. v. Znakem klášterním jest štít čtyřdílný; v prvním a čtvrtém červeném poli jsou 2 stříbrné, dvojzubé vztyčené vidlice, ve druhém a třetím modrém poli 2 zlaté klíče, křížem přeložené, uprostřed štítu skví se malý štítek stříbrný s černým, jednohlavým orlem a initiálkami zakladatelů S. A. (t. j. Soběslav a Adléta). Srv. V. Petrů, Klášter Želiv (Praha, 1898); D. Čermák, Premonstráti v Čechách a na Moravě (Praha, 1877, str. 205—238); J. Solař v »Pam. arch.« II a III, S. Brunner, Ein Chorherrenbuch (Víd., 1883, str. 512 až 547). Slavnostní spis gymn. v Něm. Brodě 1884. AŽ.