Ottův slovník naučný/Švestka

Ottův slovník naučný
Švendov	Švestka	Švestka Josef

Údaje o textu
Titulek:	Švestka
Autor:	Martin Fulín
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J. Otto, 1906. S. 881. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Slivoň švestka

Švestka, Prunus domestica, v ohl. bot. viz Prunus.

Š. je pro Čechy a Moravu nejvýznamnějším druhem ovoce peckového. Jest to strom prostředně veliký, který dosahuje stáří kol 50 let a bývá vysazován nejen v zahradách, ale i do stromořadí kol cest. O původě není zhola nic známo, o stáři kultur však svědči množství místních odrůd, které však změnou místa záhy pozbývají i znakův. Obyčejný druh označuje se jako š. domácí, místní odrůdy nesou pak označení podle místa, tak dolanské, jičínské, nebo podle vypěstitele, na př. Valtrovy. Světového jména požívá š. bosenská (čerovača), která je rozšířena ve všech zemích jihoslovanských. Vedle těchto místních druhů je ještě několik odrůd, jež se liší dobou zrání, jako Anička, Anna ranná; odrůdy jinde, hlavně v Německu vypěstované, nejsou již ryzí typy, nýbrž míšenci Š-ky domácí s některou slívou, na př. š. bulerthalská. Š. po výtce libuje si ve vlhčích, případně i polostinných polohách v kypřejší půdě. Množení děje se kořenovými odnoži, šlechtěním na slivoň a někdy též ze semene. Ovoce je důležitým činitelem obchodním; vedle syrového hojně se upotřebuje k výrobě povidel, pálení slivovice a k sušení. Dřevo švestkové je dosti tvrdé, červené a hodí se soustružníkům. Pražená jádra hodí se k výrobě cikorky. Fln.