Ottův slovník naučný/Švarc
| Ottův slovník naučný | ||
| Švantle | Švarc | Švarcava |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Švarc |
| Autor: | Karel Štěpánek, neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J. Otto, 1906. S. 854–855. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 PD anon 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Švarc |
|
Švarc: 1) Š. Michajil Pavlovič, válečník rus. (* 1826 — † 1896), vynikl při zničení turec. loďstva u Sinopu a při obraně Sevastopolu, kde 7. čna 1855 byl raněn do hlavy. Po válce byl velitelem různých lodí baltic. loďstva a konečně velitelem Kronštadtu.
2) Š. Vjačeslav Grigorjevič, malíř rus. (* 1838 v Kursku — † 1869 t.), jako syn generála projevil záhy náklonnost k věcem vojenským a r. 1853 byl dán do Aleksandrovského lycea v Petrohradě, které ukončil r. 1859 se skvělým úspěchem, načež přidělen byl kanceláři kavkázského a sibiřského komitétu. Při tom vzdělával se soukromě na universitě i na malíř. akademii, kde dosáhl několika vyznamenání, zejména za obraz Ivan Hrozný u těla zabitého jím syna. Se zvláštní zálibou pěstoval perokresbu. Později navštívil několikráte cizinu a pracoval hlavně v Paříži u Meissoniera. Z r. 1865 a z let pozdějších pocházejí jeho obrazy: Květná neděle v Moskvě za cara Alexeje Michajloviče; Holštýnští poslové v Moskvě, Ruský posel XVI. stol., Střelec XVI. stol., Patriarcha Nikon na procházce v Novém Jerusalemě, Jarní jijda carevny k bohoslužbě. Ještě většímu úspěchu těšily se jeho perokresby k „Písni o kupci Kalašnikovu“ Lermontova a ke „Knížeti Stříbrnému“ hr. A. Tolstého. Za jeho uměleckého vedení vypravena též tragédie hr. A. Tolstého „Smrť Ivana Hrozného“. Vedle toho pořídil illustrace k nádhernému vydání cestopisu Danijila Palomnika redakcí A. S. Norova. Š. náležel k pozoruhodným znalcům rus. starobylosti a jeho vlivem mnozí z pozdějších umělců věnovali se podrobnějšímu studiu rus. themat historických. Většina uvedených prací jeho nalézá se v Treťjakovské galerii v Moskvě. Šnk.
3) Š. Aleksandr Nikolajevič, filolog rus. (* 1848), přednášel nějakou dobu na moskev. universitě klass. jazyky a stal se pak gymnas. ředitelem. Z jeho prací uvádíme: O kompoziciji skuljpturnych ukrašenij Parthenona (1875); O někotorych grečeskich raspisnych vazach, prinadležaščich mosk. univ. minckabinětu (1890); O gosudarstvě Afinskom (1891, doktor. dissertace) a pod. R. 1900 byl zástupcem rus. školství na paříž. výstavě, načež stal se kurátorem varšav. učebného okruhu. Srv. „Filologičeskoje Obozrěnije“ (1900, sv. 19.).
4) Š. Václav, odborný spis. včelař. (* 1853 v Kolči u Slaného). Vedle školy obecné navštěvoval v l. 1873—74 průmyslovou školu v Praze, potom odešel na zkušenou do ciziny, navštívil zejména Drážďany, kde jako starosta „Čes. klubu“ vydával r. 1877 „Čes. listy zahraniční“. R. 1879 vrátil se do svého rodiště a přejal po rodičích živnost rolnickou a obchodní a později založil ještě obchod a živnost včelařskou, kterou posud v Kolči vede. R. 1882 založil s A. Kozákem „Včelařský spolek pro okres slánský“, r. 1891 stal se jednatelem „Zem. ústřed. spolku včelařského pro král. České“. Š. účastnil se několika výstav včelařských a o Národopisné výstavě českoslovanské vydání „Včelařského památníku“. Od r. 1894 vydává „Kapesní kalendář českoslovan. včelařů“, r. 1904 založil vlastni časop. „Praktický rádce včelařů“, jimž povzbuzena opětná činnost „Zem. ústř. spolku včelař. pro král. Čes.“. K poznáni nových směrů ve včelařství vydal o sobě: Pokrokové včelařství (v Kolči, 1905); Historický kalendář včelařský (Praha, 1896) a vedle toho: Kašpar Zd. hr. Kaplíř sv. pán Sulevic, obránce Vídně proti Turkům r. 1683 (t., 1892).