Ottův slovník naučný/Šindel

Ottův slovník naučný
Šindálek	Šindel	Šindel Jan

Údaje o textu
Titulek:	Šindel
Autor:	Jindřich Fialka
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J. Otto, 1906. S. 623. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Šindel

Šindel jest prkénko as 8 až 13 cm široké, 60 cm dlouhé a na silnější straně as 1,5 cm tlusté, na této podélné straně drážkou opatřené a na druhé podélné straně zhoblované v ostří, jehož tvar jest závislý na uvedené drážce. Š. jest buď štípaný čili t. zv. ruční, nebo řezaný č. strojový; onen, pro svůj hladší povrch a proto, že póry dřeva nejsou přeřezány, jest lepší tohoto. Štípaný š. vytíná se směrem poloměrů ze suchých smrkových špalíků a pořízem zřízne se jeho plocha a vyhobluje drážka; řezaný š. dělá se ze smrkových, 1,5 cm tlustých prken, drážka i péro se vyhobluje.

Tak zvaný švédský š. neb šindálek jsou prkénka as 30 až 40 cm dlouhá (k obkládání stěn bývají jen 20 cm dl.), 10 až 12 cm široká, na zpodním konci as 10 mm, na vrchním 5 až 7 mm tlustá, buď tvaru obdélníkového neb na zpodním konci faconovitě sříznutá, obyčejně pořízem na ploše zhlazená neb ohoblovaná.

Š-e i šindálku používá se za krytinu (srv. Krytina, str. 305 a). Fka.