Čudové (z rus., původní význam cizinci): 1. V užším významu nazývají se tak Estonci, někdy i Voťáci, a též Vessové na jihu jezer Ladogy a Oněgy. 2. Užívá se však téhož názvu rovnomocně s něm. Finnen. Protože však i tohoto názvu dvojako se užívá, má Č. další dvojí význam: a) Značí západní větev národův uralo-altajských, k níž se počítají: Čuchonci, Estonci či vlastní Č., Livoni a Lopaři. b) Podruhé, v nejširším významu, značí Č. celý veliký kmen uralo-altajský, který Fr. Müller takto dělí: 1. větev čudská (Čuchonci, Estonci, Livoni,Lopaři), 2. větev ugrijská (Osťáci, Vogulové, Maďaři), 3. větev permská (Syrjäni a Voťáci), 4. větev volžská (Čeremisové a Mordvinové). Někteří počítají k čudské větvi též Čuvaše, k volžské též Meščerjaky a Těptěry. Donner opět větev čudskou, volžskou a permskou shrnuje v jedinou větší proti ugrijské. Historícké zprávy počínají o Čudech v IX. stol. Skandinavské sagy z té doby vypravují o Bjarmech a Kvänech a ruské kroniky o bojích Tavastů s Jämy, o bojích Rusů s těmito kmeny a p. Od XIII. stol. máme již nepřetržitě zprávy určité. Ještě v IX. stol., od kdy počínají historické zprávy. obývali Č. souvisle v severních končinách Evropy a sousedních krajích za Uralem v severní Asii. Od té doby však zmohl se živel ruský na jejich újmu a z mnoha kmenů zůstaly jen zbytky, které tvoří ostrovy v jazykové oblasti ruské. Zejména zanikli Merové a Muromové (severně od nynější Moskvy) zavoločtí Č. (při severní Dvině). Z jiných živoříjen zbytky (Permové, Voťáci, Mordvinové, Čeremisové). Ani Estonci a Vessové dlouho se neudrží. Chudobná příroda chrání ještě Syrjäny, Voguly a Ošťáky, ač i těmto stále půdy ubývá. Uzemí své zachovali jen Čuchonci, kteří získavše si i politické samostatnosti ve velkoknížectví Čuchonském, domáhají se místa mezi vzdělanými národy, zároveň pak chrání se strany jihovýchodní sousedy Lopary, kteří však zase utrpěli újmu na západě (ve Skandinavii) od Švédův a Norů. Ze všech národů čudských nejvíce vynikli Maďaři, kteří založili pevný stát na středním Dunaji a dostali se pak v obvod záp.-evropské kultury. Mimo ně vynikají ještě Bulhaři, kteří však změnivše svou národnost vystupují na jevišti dějin jako Slované. Ve vytčeném nejširším smyslu netvoří Č. společné skupiny anthropologické. O fysických vlastnostech sluší promluviti u každého kmene zvláště, neboť jednotliví kmenové ostře od sebe se liší; na př. Lopaři od Čuchonců. Tvoří tedy jen skupinu jazykovou a kulturní. Kulturní jednotnost není ku podivu, když uvážíme, že i kmenové polární, ač i fysicky i jazykem zcela se různí, kulturně ve zvycích, způsobech života i v názorech se shodují. Stejné okolnosti přírodní, nedostatečný styk s vyšší osvětou a starobylé vzájemné sousedství způsobují tuto shodu. Avšak jazyková jednota již pudí k badání. Nezdá se, že by bez bojův a odnárodnění jiných, nám ovšem nyní již neznámých kmenů, byl mohl se rozšířiti v základě týž jazyk po tak veliké prostoře. Praehistorická anthropologie pak jest silně nakloněna k domněnce, že právě Lopaři byli kdysi daleko na jih rozšířeni, vlastní Č. vytlačili je snad na krajní, nevábné území, v jazyce je dříve odnárodnivše. Ovšem domněnky (Quatrefages, Schaaffhausen a j.), jako by Lopaři byli kdysi obývali na většině sev.-vých. Evropy a sahali až do nynějšího Německa, pokládáme za upřílišněné. Že Č. sami na jih kdysi daleko sahali, je však jisto. Jazyk Čudů jest význačně agglutinující. Nejtypičtější ze všech je čuchonština, ale nezdá se, že by právě ona byla nejpůvodnější. V jejím množství tvarů je dojista valně novotvarů. Starobylejší fasi představují spíše jiná nářečí (na př. srv. duál v osť., vogul.). Některé zjevy, jako mordevská objektivní konjugace, ruší jazykovou jednotu. Avšak všecky jazyky čudské vyznačují se lahodnou výslovností, bohatstvím dvojhlásek, nelibostí ku hromadění souhlásek, rozeznáváním trojího druhu vokálův a na něm založenou vokálovou harmonií (samohláska přípony řídí se samohláskou kmene), bohatstvím pádův a slovesných způsobů. — Kulturní stupeň byl kdysi stejný u všech kmenů čudských. Avšak Čuchonci pokřestivše se a žijíce ve styku s kulturními národy, valně pokročili. Starší jejich vzdělanost zrcadlí se ve zpěvích Kalevaly, a obraz, který tyto zpěvy poskytují, shoduje se celkem s obrazem, jaký poskytují ostatní kmenové posud. Archaeologie dokazuje v krajích čudských dobu kamene. Výrobky svědčí, že v některých krajích již tenkráte bylo spojení se Skandinavií, v jiných zase se Slovany; jinde jsou výrobky zcela osobitého rázu. Ve starší době kovové převládá vliv skandinavský, v mladší vliv ruský, až teprve v době, jež schyluje se k počátkům historie, opět vliv skandinavský se objevuje. Č. původně byli lovci, a kmenové severní (polární) dosud jimi zůstali. Časem přešla jich většina k orbě, ovšem nedokonalé. Pěstovali hlavně žito, oves, ječmen a luštěniny. Obydlím byly boudy z kmenů potažených koží nebo jámy pokryté střechou. Nádobí a nářadí bylo ze dřeva a kůry Loďky jejich byly malé. Obchod dál se na výměnu. Ke spracování dřeva a kůry užívali jen nože. Domácím zvířetem od pradávna je pes; též skot a kůň ode dávna je znám. Později též brav a vepře si hlídali Rodinný a kmenový život dávno byl vypěstěn. Náboženství jejich je téhož rázu jako u kmenů sibiřských, totiž šamanismus, jehož stopy dosud nalézáme u kmenů pokřtěných, zvláště v léčení, ve zvycích svatebních a pohřebních a pod. Ve středověku měli Č. vesměs pověst čarodějníkův. — O probadání celého kmene čudského získali zásluh po stránce jazykové Sjögren, Castrén, Lönnrot, Kellgren, Ahlquist, Donner,Schiefner, Wiedemann, Gabelentz, Schott, Boller, Hunfalvy, Budenz; o anthropologické zkoumání Retzius (Finska kranier, 1878), Mantegazza, Ragozin, Stieda, o ethnografické mimo již jmenované též Srezněvskij, Čubinskij, Tokmakov, Buch, Petri,Jadrincev, Charazin, Rabot, Finsch, Hanvy, Kretschmann, Poljakov, Nordenskiöld, Middendorff (odpůrce Ujfalvyho) a j. Veliké dílo je C. E. Ujfalvyho Expédition scientifique fr. en Russie atd. (1878 a n.); mnoho je též v E. Reclusově Nouvelle géographie; materiál jednající o nich sebrán a vydán jest péčí Daškovského musea redakcí V. Th. Müllera. Kř.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Čudové