Ottův slovník naučný/Černovice
Ottův slovník naučný | ||
Černoves | Černovice | Černovický |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Černovice |
Autor: | František Řehoř, August Sedláček, neuveden |
Zdroj: | Ottův slovník naučný. Šestý díl. Praha : J. Otto, 1893. S. 632–633. Národní knihovna České republiky |
Licence: | PD old 70 PD anon 70 |
Heslo ve Wikipedii: Černovice | |
Související články ve Wikipedii: Černovice (Brno), Černovice (okres Blansko), Černovice (okres Chomutov), Černovice (okres Pelhřimov), Černovice (okres Plzeň-jih), Černovice (Ukrajina), Čerňovice |
Černovice: 1) Č. (něm. Tschernowitz), ves v Čechách, hejtm., okr. a fara Chomútov (3.5 km záp.), býv. pan. Ahníkov a Pruneřov; 68 d., 460 ob. n. (1890), 2tř. šk. a pošta. Na blízku kam. lomy a výroba mlýn. kamenů. — 2) Č., město a all. panství t. na soujmenném potoku, hejtm. Pelhřimov, okr. Kamenice n. L. (11 km sz.); 306 d., 2176 ob. č. (1890), děkanský kostel Pozdv. sv. Kříže (ze XIV. stol.), 6tř. obecná, 1tř. soukr. židov, šk., vychovatelna opuštěných a zanedbaných dívek, poštovní, telegrafní a četnická stanice, zámek s kaplí Naroz. P. Marie a pěkným parkem, panský pivovar a lihovar, škrobárna, pila a 5 mlýnů. Známé týd. a výr. trhy na hovězí a koňský dobytek. Zde se pěstuje mnoho řepkového semena, které široko daleko se rozváží, red. — Erb: štít modrý, na něm stříbrná hradba se stínkami, branou s hřebenem vytaženým, nad hradbou dvě věže, každá s velikým oknem, stínkami, červ. střechou a zlat. makovicemi. Mezi nimi nad branou štít rodu Rožmberského (růže červ. v stříb.) a výše zlatá růže (vyobr. č. 963.). Dějiny: Č., prvotně ves ve farnosti dobešovské, k níž kostel černovický ještě ve XIV. stol. patříval, vysazeny jako městečko skrze pány z Choustníka a dlouhou dobu byly příslušenstvím hradu Choustníka. farní, 3tř. šk., samota u Černov, Černínov. Roku 1531 zastaveny důchody Č-ic, Deštné a několik vesnic blízkých Anně Rožmberské z Hradce a vykoupeny teprve r. 1581 skrze Petra Voka z Rožmberka od Adama z Hradce, který je byl po Anně zdědil. Týž Petr Vok prodal pak Č. a čtyři vesnice (1597) Majdaléně Malovcové z Lisova, od kteréžto doby drženy k panství kamenickému. Když toto r. 1620 císařským vojskem mocně ujato, zastaveny Č. napřed Jáchymovi Španovskému z Lisova, ale vyplaceny od něho r. 1622 a prodány i s Kamenicí r. 1623 Jindřichovi Paradisovi z Eschaide. Po jeho smrti přišlo r. 1641 k rozdělení statku mezi dědice jeho, tak že Bartoloměj de Lasaga y Paradis ujal dvůr Vodnou a městečko Č. s mnohými vesnicemi. R. 1704 prodala Eleonora Renata, před tím Talmberková a již Voračická, roz. Paradísiova, Č. Kryštofovi Karlovi Voračickému z Paběnic, jehož syn Kryštof Norbert pustil je r. 1721 Frant. Karlovi hr. Vchynskému ze Vchynic. Později nalézalo se černovické panství v držení hrab. ze Šternberka, od r. 1803 Zessnerů ze Spitzenberka, od r. 1823 knížat ze Schönburka a za naší paměti také rodiny Veithův. Nyní je majitelkou Amalie hrab. z Reichenbachu-Lesonic. Sčk. — 3) Č. (něm. Scherlowitz) t., hejtm. Stříbro, okr. Touškov (11.5 km sz.), býv. pan. Krukanice, fara Pernarce, pošta Číhaná; 52 d., 307 ob. n. (1890), 1tř. šk., stanice buštěhr. dráhy, 3 mlýny, kamenné lomy (mlýn. kameny). — 4) Č., Čermněvice (něm. Čarlowitz), ves t., hejtm., okr. a pošta Týn Horšův (10 km sv.), fara Bukovec, pošta Staňkov; 21 d., 102 ob. n. (1890). V dolu »Charlottině« (60 m hl.) doluje se na olovo a čistec.
5) Č., ves na Moravě, hejtm. a okr. Brno, býv. pan. Nová Ves, fara, šk. a pošta Komárov; 108 d., 597 ob. č. a n. (1880), kaple sv. Floriána, továrna na spodium a kostní moučku. — 6) Č. Nové, ves t., 10 d., 184 ob. č. a n. (1880), moravsko-slezský zemský blázinec. — 7) Č., farní ves t., hejtm. Boskovice, okr. a pošta Kunštát, býv. pan. Pernštejn; 100 d., 680 ob. č. (1890), kostel sv. Jana Křt., 2tř. šk., mlýn, tkalcovství.
8) Č., pol. Czerniowce, malorus Černivci, rumun. Černauz, něm. Czernoivitz, hl. město Bukoviny, rozloženo blíže hranic říšských na návrších po pr. bř. Prutu, na žel. trati lvovsko-sučavské. Bylo v době přivtělení země k mocnářství rak. skoro vesnicí; od okkupace stále se vzmáhá; tak r. 1816 bylo tu 5416 ob.; r. 1880 již 45.600 a r. 1890 má již s předměstími Horeczou, Kaliczankou, Klokuczou a Roší 5015 domů s 54.040 ob. národnosti maloruské (10.384), polské (7610), rumunské (7624), arménské, německé a židovské (17.359) bez vojen, posádky. Výstavno není, ulice jsou úzké a klikaté, z budov vyniká jedině krásný dóm církve východořecké, kostel arménsko-katol. ve slohu gotickém z r. 1875, residence řeckého arcibiskupa ve slohu byzantském od Čecha Jos. Hlávky vystavěná (1864—75), radnice, synagoga a nová trestnice. Na náměstí Austrii jest veliký pomník Austrie na památku stoletého přivtělení Bukoviny k Rakousku, na náměstí císaře Františka Josefa prostírají se pěkné sady. Č. jsou sídlem zemského praesidenta, zemských úřadů, sněmu, řeckého arcibiskupa, zemského soudu, finanč. ředitelství a prokuratury, hlavního berního a celního úřadu, pošt. a telegr. ředitelství, obchodní a průmyslové komory a brigád, velitelství; mají od r. 1875 něm. universitu Františka Josefa (bez fakulty med.) s knihovnou o 56.000 sv. (1888), botan. zahradou a chem. laboratoří, vyšší gymnasium a reálku, ústav ku vzdělání učitelův a učitelek, theol. ústav východořecké církve, státní průmyslovou, vyšší dívčí, zem. hospodářskou a obchodní školu, 12 škol obec., zem. museum, porodnický kurs, 2 nemocnice, divadlo a žel. most přes Prut 226 m dlouhý. Průmysl není dosud značný, jest tu továrna na stroje a bronzové zboží, olejna, parní pily a pivovar, za to jest obchod vývozný dosti čilý; vyváží se do Ruska a do Rumunska obilí, krmný dobytek, suroviny, kůže, vlna, dříví, líh a draslo. Č. staly se střediskem národního a politického ruchu bukovinské Rusi; jsou zde spolky: Ruska besída s účelem šířiti osvětu mezi lidem, politická Ruska rada, Ruskyj Dim Narodnyj pro zbudování domů divadlu, burse, pro chudé žáky a pro ostatní spolky rusínské, Dramaticko-literní tovarišstvo, Ruska škola, pracující ve prospěch rusín. školství v Bukovině, Vlasna pomič a akademický spolek Sojuz. Dne 5. října 1823 udála se tu památná schůze Františka I. s carem Alexandrem I. Na blízku jest vrch Cecina (575 m), na němž, jak četné nálezy dosvědčují, stávala tvrz: r. 1497 svedena tu byla bitva mezi Poláky a vojskem multanským. red. Řř.