Černá smrť. Největší pandemie morová, pokud lidská paměť sahá, vnikla ve XIV. stol. z Asie do Evropy a zde, ač mírně-li odhadujeme, zhubila přes třetinu veškerého obyvatelstva. Líčení její zůstavili nám mnozí současníci, tak Gabr. de Mussis, jenž na Krimu ji pozoroval, Kantakuzenos a Nikeforos popsali epidemii cařihradskou, Boccaccio líčí v Decameronu mor florencký, Quido z Chauliacu, osob. lékař Urbana V., popsal č-nou s., jak mor ten nazýván, v Avignoně r. 1348 a 1360 zuřivší. Na základě studia pramenů popsal pandemii tu Hecker (Der schwarze Tod, Berlín, 1832) a Haeser (Gesch. der epidem. Krankheiten, Jena, 1882) vedlé zdařilého líčení uvádí i doklady z literatury s morem současné. Č. s. přišla z Asie, a to, jak většina autorů tvrdí, z Číny, kde ve čtyřicátých letech XIV. stol. vznikla. Příčinu její stanoviti jest nesnadno. Současníci kladli velkou váhu ve vlivy tellurické a v hromadné ničení lidských životů katastrofami živelními. Kolem roku 1333 panovala v Číně nejprve trvalá sucha, hladem provázená. Následkem nesmírných dešťů vznikla pak povodeň, jíž prý 400.000 lidí zhynulo. V létech následujících opakují se sucha, povodně a zemětřesení, jimiž lidé po millionech ničeni. Jiní spisovatelé domnívají se, že choroba v Himálaji vznikla, kdež mezi chudinou dosud hnízdí endemicky nemoc »pali«, která č-né s-ti poněkud se podobá. V Evropě před vypuknutím moru předcházela na mnohých místech neúroda, bída a hlad, a r. 1348 taktéž hrozné zemětřesení orkánem provázené zpustošilo celé kraje. Z Asie putovala č. s. do Evropy drahami tehdejší kommunikace: Černým mořem přes Cařihrad; Herátem, Armenií a Malou Asií; a přes Eufrát, Arabii do Egypta a sev. Afriky. R. 1346 stihla některé kraje východní a jižní Evropy, r. 1347 přikvapila do Cařihradu, na Cypr, do Řecka, na Maltu a Korsiku, v říjnu do Messiny, v listopadu do Marseille, r. 1348 do Španěl, Avignonu, Modeny, Florencie, Paříže, Říma, Londýna, roku 1349 stiženy Korutany, Polsko, Vídeň, Lubek, Gdánsko, Toruň, r. 1350 objevila se v Rusku. V Čechách vypukla č. s. teprve r. 1358, ačkoli již před tím několikráte ve skrovné síle se objevila, i trvala krutost její od února až do listopadu. Opět vznikl mor r. 1359 po povodni a byl tentokráte prudší než prve; kdežto minulého roku umírali lidé teprve třetího dne, hynuli nyní hned, jak se roznemohli. Mor trval tu několik let podporován jsa neúrodou, drahotou i hladem. Král Karel IV. i arcibiskup Arnošt všemožně hleděli bídě lidu uleviti, a »hladová zeď« na Petříně jest smutným pomníkem č-né s-ti v Praze. Ještě v l. 1369 a 1370 objevil se mor, ač nelze říci, byla-li příčinou jeho vždy choroba tatáž. Znamenánoť »morem« jen mnohotné umírání, nehledíc ku příčině jeho. Endemie č-né s-ti trvala v Evropě do let osmdesátých XIV. stol., a zajímavé jsou udaje Chalina de Vinario, jenž tvrdí, že postupem doby nejenom morbidita obecná, leč i úmrtnost lidí onemocnělých se mírnila. Celkem tehdáž v Evropě podlehlo moru nejméně 25 mill. obyvatel. Mnohá města byla hrozně stižena; Florencie ztratila 50.000 obyv., Janov 40.000, Neapol 60.000, Vídeň 40.000, Avignon 60.000 atd. — Příznaky choroby byly: blednutí, hořký zápach z úst, krvácení z plic a nosu, vznik dýměji, podkožních výlevů krve i hliz kožních. Smrť se dostavovala rychle, prvého neb i druhého dne, a zaznamenány i případy, kde lidé zdraví náhlou smrtí zmírali. Co bylo podstatou č-né s-ti, nesnadno říci, ač se zdá, že choroba ta blízce jest příbuzná s »morem dýmějovým«. Možná, že neblahé poměry přírodní i společenské umožnily a usnadnily rychlé postupování nemoci, zcela určitě sdělné, neboť stopovati lze téměř pravidelně vznik choroby teprve po povodních, neúrodě a podobných pohromách. Že pak choroba bez pochyby působena byla organickou hmotou, tedy mikroorganismy, podlé zkušeností novějších pravdě velmi se podobá.
Peč.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Černá smrt