Ottův slovník naučný/Čechy/Zvířena
| Ottův slovník naučný/Čechy | ||
| Květena | Zvířena | Obyvatelstvo přítomné |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Čechy (Zvířena) |
| Autor: | František Vejdovský |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Šestý díl. Praha : J. Otto, 1893. S. 105–109. Dostupné online |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Fauna Česka |
|
Živočišstvo obývající ve vlasti naší jest částí fauny středoevropské, jež s ostatními provinciemi evropskými, africkými a asijskými náleží k ohromné oblasti palaearktické. Dnešní zvířena naše jest potomkem dávné předhistorické fauny, jejíž zbytky došly nás v naplavených hlinách diluviálných, hlavně však v proslavených nálezech sudslavických na Šumavě, jimiž vyniká předvěká tato zvířena nad ostatní objevy středoevropské. Nutno tedy pro seznání předků nynější fauny vyjíti od doby diluviální, jež se všeobecně také ledovou zove a již nověji Nehring označuje jménem »tundrové«. Za chladné této periody, kdy povrch střední Evropy měl ráz nynějších tunder sibiřských, sestoupila fauna arktická z krajin polárních, zaujala i tundry české a rozšířila se až i na ledovce alpské. Z nálezů sudslavických a jiných jest zjištěno, že v té době převládaly u nás druhy severní a alpské, jako: lumíci, hraboši sněžní a sibiřští, běláci, sobi a kozorožci, polární kurové (Lagopus albus a alpinus), jakož i sova sněžná. Po nastalém oteplení prchala fauna tato před změnou podnebí; čásť soustředila se opět na sever, čásť pak uchýlila se na hřbety alpské, pyrenejské atd., aby se zde jako »relicta« čili zbytky doby tundrové ve vysokých pásmech udržela. Na Krkonoších zachovalo se jen několik druhů předvěké té zvířeny, kdežto jiné přizpůsobily se nížinám, kde nastal vůbec život čilejší. Sem vrátila se z jihu fauna prvotní, autochtoní, již drsné podnebí doby tundrové vypudilo, a zároveň rozšířila se z dalekých stepí východoevropských fauna stepní, jež patrně převahy nabyla. Na rozsáhlých, diluviálními hlinami pokrytých planinách, dařilo se již vegetaci a tato travnatá step přivábila sem dotčené obyvatelstvo východní ve velkém množství. Frček (Alactaga jaculus), sysel orenburský (Spermophilus rufescens), svišť, bobák, křeček stepní a pištora (Lagomys pusillus), – vesměs to hlodavci v podzemních děrách dosud na stepích východoruských a asijských žijící, – byli význačnými obyvateli stepní doby v Čechách. Mimo to uvádí Woldřich ještě mnoho druhů doby stepní na mnoze u nás dosud žijících, a to 24 druhy ssavců, 19 ptáků, 2 hady, 4 obojživelníky, 3 ryby a 6 hlemýžďů.
Vlastní zvířena stepní neudržela se do dob pozdějších; nejen hory pohraničné a pahorky středozemní, nýbrž i valná čásť rovin, od hlodavců rozrytých, pokryla se lesy listnatými a jehličnatými a vypudila tak dosavadní faunu stepní, jež od těch dob obmezena na stepi východní, kdežto s přibýváním lesů ve vlasti naší množí se zástupcové nové fauny lesní. V pralesích obýval los, tur (zubr), rys, medvěd; v nižších světlých lesích pobíhali jeleni, srnci, vlci, lišky atd. Dle Woldřicha, jenž označuje faunu tuto jménem »pastvinné a lesní«, nalezeny v Sudslavicích zbytky 36 ssavců, z většiny již vyhynulých, 19 ptákův a 2 obojživelníci. V krajinách jezerních a močálovitých brodili se 2 druhy nosorožců (Atelodus antiquitatis a Merckii) zároveň s mamutem (Elephas primigenius). Medvěd jeskynní, předvěký kůň (Equus cabalus fossilis minor), pižmoň (Ovibos moschatus) a hyena jeskynní jsou další zástupcové této fauny lesní. Když však rozšíření lesů stalo se v Čechách všeobecným, vystěhovali se velicí ssavci (nosorožci a mamut) dále na východ, kam je fauna stepní předcházela.
Lesní zvířena udržela se dlouho do středověku, ba i z valné části až do XVIII. a XIX. století; zove se také faunou středověkou, na rozdíl od nynější, novověké. Valná totiž čásť zvířeny té vyhynula; pračlověk tuzemský, který dle nálezu sudslavického nepopíratelně v době diluviální žil, rozmnožil se po tisíciletích a vedl boj se zvěří lesní vytrvalý, hubě ji a zapuzuje čím dále tím hlouběji do pralesů pohraničných. Tak zanikli v pralesích nížinných předkové nynějšího zubra: Bos priscus, Bos primigenius a Bos taurus var. primigenius, aniž by zde zanechali jakéhos potomstva. Rovněž vymírali i současníci jejich, někteří však vyhubeni teprve v pozdních dobách minulého a tohoto století. Jsou to: 1. Rys (Felis lynx), jehož poslední kus v Čechách zastřelen r. 1835 v Táborsku. 2. Kočka divoká (Felis catus), vyhubena r. 1836 v Blanském lese. 3. Vlk (Canis lupus), poslední zastřelen dle Amerlinga r. 1850 u Litomyšle. 4. Medvěd hnědý (Ursus arctos), žil dlouho na Šumavě a poslední kus skolen zde r. 1856. V Krkonoších vyhuben již r. 1726. 5. Norek (Foetorius lutreola) zastřelen naposledy r. 1843 na panství hlubockém. 6. Bobr (Castor fiber chován v poslední době v umělých bobrovnách, v nichž poslední kus zašel r. 1882 na Třeboňsku. 7. Krysa (Mus rattus) vypuzena vlastně potkanem, který zaujal její místo. – Blízcí vyhynutí ve stavu volném jsou: jelen, srnec, tetřev, tetřívek, jeřábek, zorav, volavky, krkavec a datel černý. Daněk a kanec divoký zahnáni již jen do obor. Avšak i nižších zvířat ubývá, ač toho ani znamenati nelze. Následkem práce lidské, vysušováním rybníků, bažin a tůní mizejí četná zvířata zde žijící, zrovna tak jako živočichové odkázaní na život ve ztrouchnivělých stromech lesních. I přítomnost člověka stačí, že zvířata stávají se plachými a opouštějí krajiny, kde dříve v hojnosti žila. Regulace řek, zavádění železných drah, zakládání továren a hlučných závodů, vypouštění jedovatých výkalů do vod působí zhoubně na místní faunu, tak že druhy dříve v hojnosti žijící docela zde nyní scházejí. Neboť novým poměrům nepřizpůsobují se druhy dříve zde živší; ony buď sídla tato opouštějí, buď hynou, a opuštěná místa zaujímají obyvatelé noví, snáze se přizpůsobující jiným poměrům existenčním. Tak povstala fauna moderní či novověká, rozšiřujíc se všudy, kde příznivé poměry tomu dovolují. Dráhy, po kterých živočišstvo okres svého rozšíření zveličiti se snaží, jsou hlavně údolí, v nichž proudí řeky a potoky, dráhy to, po kterých se šířilo i lidstvo a na nichž zakládalo střediska své kultury.
Mnohým druhům zabráněno však v dalším stěhování se ku předu různými překážkami, jako vysokými horami nebo hlubokými vodami. Šumava zajisté zabraňuje četným druhům zvířecím, jež z jižní Evropy od západu do jižního Německa pronikly a zde zdomácněly, že se do Čech dosud nedostaly. U větší ještě míře jsou Krkonoše takovou přehradou, jež nedovoluje druhům východním, aby se až k nám rozšířily. Takové přirozené hráze vysvětlují tudíž, proč druhy v sousedním Slezsku hojně žijící u nás se neobjevují nebo jen jako řídké výjimky se vyskytují.
Zevrubnější studium ukáže také, že lokální zvířeny u nás mohou býti velmi rozličné; povaha půdy, jakost vod, poměry rostlinné a průměrná letní teplota nejsou vždy a všudy souhlasné a mají za následek různost zvířen malých okresů zoogeografických. Tak se vysvětluje na př., proč fauna měkkýšů v středním Polabí jest daleko bohatší nežli na horním a dolním toku Labe, tak osvětlen i ráz fauny měkkýšů v krajinách vápnem bohatých atd.
Projednávajíce specielní zoografický rozbor fauny české, budeme přihlížeti ke druhům, jež jsou trvalými obyvateli českými, jež pravidelně neb ob čas k nám zavítají, anebo co řídké úkazy u nás se objevují.
Počet ssavců českých obnáší 49 druhův, i jeví se v poměru k středoevropské fauně následovně:
| Území | Netopýři | Hmyzo- žravci |
Dravci | Hlodavci | Přeží- vavci |
Mnoho- kopytníci |
Dohromady |
| Střed. Evropa | 17 | 7 | 11 | 21 | 5 | 1 | 62 |
| Čechy...... | 15 | 7 | 8 | 15 | 3 | 1 | 49 |
13 netopýrů jest rozšířeno po celých Čechách a pouze 2 na pohraničné hory obmezeni. Vesperugo Leisleri jest obyvatelem Šumavy, kdežto Vesperugo Nilssonii jedině v Krkonoších žije a jest patrně zbytkem fauny tundrové, neboť nynějším domovem jeho jest hlavně Skandinavie. Šest hmyzožravců žije v celých Čechách, ač o druzích rejsků málo máme zkušeností. Sorex alpinus jest obyvatelem Krkonošů. Z plchů jest nejobyčejnější Myoxus glis, vzácnější však plch zahradní (M. quercinus) a lískový (M. avellanarius). Myš malá (Mus minutus), druh to prvotně sibiřský, teprve nedávno u nás objevena.
Ptactvo české, čítající 301 druh, nutno rozděliti ve známé skupiny: 1. ptáků stálých, celoročních, 2. ptáků v létě u nás hnízdících, 3 ptáků v zimě nás navštěvujících, 4. ptáků, kteří jen za tahův u nás se zastavují, a 5. ptáků, kteří ob čas k nám buď ze severu. východu nebo jihu zalétají. 1. Stálých ptáků, po celý rok se v Čechách zdržujících a zde hnízdících, napočteno 72, z nichž pouze krkavec jest nejistý. – 2. Letní hosté jsou vlastní tažní ptáci, kteří pouze za léta u nás se hnízdí, v zimě nás však opouštějí. Skládají se ze dvou skupin, totiž a) z prvotních autochthoních druhů, jež dříve již před dobou tundrovou v střední Evropě byli usazeni, přizpůsobili se zde však tak, že se periodicky před zimou odtud vzdalovali. b) Druhá skupina těchto tažných ptáků, t. zv. pionéři, náležejí oněm čeleděm, jež původně střední Evropě nenáležely, které však snaží se od jihu na sever svůj obzor rozšíření zveličiti. Sem náleží kukačka, žluva, rorejs, dudek atd. Všech u nás za léta hnízdících ptáků jest 109. – 3. Zimní hosté nehnízdí se u nás, vracejí se však k nám na zimu ze severu a severovýchodu. »Počtu jejich přibývá postupně od jihozápadu k severovýchodu a závisí na stupni mrazů, jak dalece na jih a jihozápad proniknou.« Takových zimních hostů jest v české ornis 16 druhů. K těm přičísti nutno i dvě potáplice, totiž Colymbus arcticus L. a C. septentrionalis L., jež ze severu k nám přicházejí a zde často se hnízdí. – 4. Tažných ptáků, již přes Č. do jižních krajin táhnou, pozorovány u nás 23 druhy. – 5. Posléze k nám ob čas zavítají druhové: a) ze severu, a těch je 30; b) z východu, zvláště z Haliče a Uher, 37 druhů; c) z jihu, zvláště z Alp, 8 druhů. – Sova krahujní (Surnia ulula Bp.), sova sněžní (Nictea nivea Bp.), jen někdy k nám zalétající, jakož i sova bělavá (Syrnium uralense Gn.), hlavně na Šumavě žijící a hnízdící, považují se za zbytky fauny tundrové. Pro Krkonoše významné jsou: Sýc nejmenší (Glaucidium passerinum), linduška vodní (Anthus spinoletta Bp.), čečetka (Fringilla linaria), kos turecký (Turdus torquatus), v Krkonoších hnízdící, rovněž jako pěnice podhorní (Accentor alpinus Bahst.), dle Tschudiho v Sněžných březnech, a velmi památný kulík hnědý (Eudromias morinellus B.), který dle Tschudiho a Homayera jen na Bílé Louce u Brunnberga ve výši 4000–4800' se hnízdil. O některých druzích má se za to, že se přistěhovaly z východu a zdomácněly u nás, jako někteří skřivani, linduška rolní, lejsek malý, rákosník velký (Acrocephalus turdoides) a říční (Locustella fiuviatilis), slavík uherský (Luscinia vera), vrabec domácí, dlask, havran polní, křepelka a snad také koroptev, volavky, chřástal atd. Jiné druhy přistěhovaly se k nám z jihu a u nás se hnízdí, jako strnad Emberiza cia, o němž Palliardi tvrdí, že se hnízdí u nás, ač jsou dosud o tom pochybnosti. Jisto jest to však o mucholapce malé (Muscicapa parva), že v sev. Čechách se hnízdí. Též jiný jižní druh, drozd skalní (Petrocincla saxatilis), hnízdí se u nás na mnohých místech. Jsou také druhové, kteří nemajíce stálého sídla, stěhují se s místa na místo, právě jak je hojnější potrava vábí. a zde, bez ohledu na dobu roční, se hnízdí. Takovou je křivonoska a sova obecná (Syrnium aluco).
Plazů českých známe dnes 9 druhů, z nichž připadá na: ještěrovité 4 (Lacerta viridis, L. agilis, Zootoca vivipara, Anguis), hady 5 (Callopeltis Aesculapii, Trepidonotus tessellatus, Tr. natrix, Coronella austriaca, Pelias berus). Srovnání plazů středoevropských s českými dává následující výsledek:
| Území | Ještěrovití | Hadi | Želvy | Dohromady |
| Střední Evropa | 5 | 7 | 1 | 13 |
| Čechy....... | 4 | 5 | 9 |
Byla-li želva kdy obyvatelem domácím, těžko rozhodnouti. Ještěrka zelená obmezuje se na teplé, výslunné krajiny středočeské, hlavně okolo Prahy. Ještěrka živorodá jest obyvatelkou hor, zvláště Šumavy, českomoravské vysočiny a Středohoří. (Zootoca montana a Podarcis nigra jsou pouhé její odrůdy.) Z hadů zmínky zasluhuje Callopeltis Aesculapii, jenž nenáleží k původní fauně české; jest to druh jihoevropský, hlavně italský, pronikl však již až na Rýn, odtud pak táhne dále na východ do Durynska a na Harc, odkudž častěji dochází přes Smrčiny až do Čech (Karlovy Vary).
Ne o mnoho více jest známo obojživelníků českých; do nedávna uváděno jich 12, k čemuž Wolterstorff r. 1890 připojil ještě jeden druh. Poměr této fauny české u porovnání se středoevropskou vůbec jeví se následovně:
| Území | Čolkové | Mloci | Rosničky | Ropuchy | Kuňky | Žáby | Dohromady |
| Střed. Evropa | 4 | 2 | 1 | 3 | 3 | 5 | 18 |
| Čechy...... | 3 | 1 | 1 | 3 | 2 | 3 | 13 |
Triton alpestris zdá se býti obmezeným na kraje hornatější, Pelobates fuscus obývá hlubší vody stojaté. Jižní druh, žába dlouhonohá (Rana agilis), nedávno poznána v nejbližším okolí Prahy. Triturus vulgaris a Triton taeniatus jsou po celých Čechách rozšířeni.
Česká fauna čítá celkem 41 druhů ryb. Mimo marénu, uměle pěstovanou, a sivena, nedávno se zdarem do Černého jezera na Šumavě nasazeného, jež v počtu tomto zahrnuty nejsou, žijí ostatní ryby ve stavu volném a náležejí vesměs poříčí labskému; možno však, že některé ryby dunajské, pokud tomu dovoluje spojení Vltavy s poříčím Dunaje pomocí Stoky Švarcenberské, během doby i u nás se objeví. Jinak poskytuje ichthys česká mnohé zajímavosti zoogeografické. Předně jest nápadným nedostatek skoljušky (Gasterosteus aculeatus) v našich vodách, ač tato rybička v sousedních zemích, v Sasku a na Moravě, hojně žije. Za to jest památné, že východní druh ovesnička či slunka (Leucaspius delineatus) nedávno také u nás potvrzen, ač již bezpochyby Balbínovi znám byl; kterými cestami ovesnička až k nám pronikla, nesnadno rozhodnouti. Zajímavé jsou ryby tažné, ze severního moře Labem až do Čech se stěhující, aby zde potěr svůj kladly. Za určitých dob ročních přichází k nám jeseter (Accipenser sturio, z jara), losos, mihule mořská (Petromyzon marinus) a říční (P. fluviatilis), a konečně placka (Alosa vulgaris). Rovněž úhoř táhne do našich řek, ovšem ne, aby zde potěr svůj kladl. Jiné ryby severního moře, jako Salmo trutta, Osmerus eperlanus, Abramis bollerus, Platessa Flessus atd., pronikají Labem až do Saska, avšak dále do Čech netáhnou. Poměr ryb českých k středoevropským:
| Území | Kruho- ústé |
Skelno- šupinaté |
Měkko- ploutvé |
Hrdlo- ploutvé |
Tvrdo- ploutvé |
Dohromady |
| Střed. Evropa | 3 | 2 | 50 | 1 | 9 | 95 |
| Čechy...... | 3 | 1 | 31 | 1 | 5 | 41 |
Měkkýšů čítá fauna česká přes 170 druhů, z nichž připadají skoro ⅔ na měkkýše suchozemské a více než ⅓ na druhy vodní. Za zbytky doby tundrové považovati nutno druh Pupa arctica, v Malém Sněžném březně v Krkonoších a ve Skandinavii žijící; avšak také Pupa alpestris a substriata, Patula ruderata, Fruticicola unidentata, Valvata macrostoma atd. téhož asi jsou původu. Helix fruticum, H. lapicida, H. rotundata, H. strigella a holosericea jsou známy již z nálezu sudslavického; a jiná z téhož naleziště Hyalinia pseudo-hydatina obmezuje se dnes jen na jihozápadní Francii. V starším alluviu u Byšic, Lysé atd. žilo 28 druhů nynějších měkkýšů, z nichž dva, Vertigo Moulinsiana dnes jen na jižní Francii a Planorbis discus na Dalmácii jsou obmezeny. Rovněž perlorodka, v západních našich a rudohorských vodách žijící, ale jinak v subarktickém pásmu starého a nového světa rozšířená, má se za zbytek doby glaciální. Šumava a Rudohoří vykazují málo druhů, kdežto Jizerské pohoří a Krkonoše honosí se značným počtem měkkýšů. Fruticicola umbrosa, společná Šumavě a Jizerským horám, schází v Krkonoších, kdež nalezeno 65 druhův a z těchto jen 36 druhů na české straně. Některé druhy subalpinského pásma, jako Hyalinia fulva, Patula pygmea a Pupa edentula. jsou významné svými bílými odrůdami. Pro Středohoří zdá se býti význačnou Helix personata, v Českém Švýcarsku jest jedině Helix pulchella zastoupena, na silurských vápenných skalách středních Čech objevují se Clausilia vetusta a Pupa avenacea. Na vodní plže bohaté jest střední Polabí. Vzácnou jest u nás Fruticicola Clessini, jež bezpochyby z východu k nám se stěhuje a zde západní hranici svou nalézá.
Srovnání měkkýšů středoevropských s českými:
| Území | Břichonožci | Mlži | Dohromady |
| Střední Evropa | 231 | 42 | 273 |
| Čechy....... | 144 | 27 | 171 |
Kmen měkkýšovitých (Molluscoidea) zastoupen v Čechách 7 druhy mechovek (Bryozoa), z nichž jest 6 krytoústých a 1 nahoústý. Dva druhy rodu Plumatella, dále Cristatella mucedo, Fredericella sultana jsou všeobecně rozšířenými. Plumatella fruticosa a emarginata mají sice také daleké rozšíření, jsou však jen na řídká naleziště vázány. Lophopus cristallinus dokázán dosud nebyl v našich vodách. Mechovky středoevropské s českými srovnány v následující tabulce:
| Území | Pluma- tella |
Frederi- cella |
Crista- tella |
Lopho- pus |
Palludi- cella |
Dohromady |
| Střed. Evropa | 5 | 1 | 1 | 1 | 1 | 9 |
| Čechy...... | 4 | 1 | 1 | — | 1 | 7 |
Nedokonalé spracování rozličných skupin členovců nedopouští podrobnější rozbor rozšíření jejich po Čechách. Zvláště neúplné jsou známosti naše o hmyzu českém. Brouků známe totiž jen asi 3000, kdežto ze sousedního Slezska uvádí se jich 4300 a v Rakousích přes 4000. Četné druhy jsou zbytky faun dřívějších, zvláště pak čím dále, tím vzácnější na Bezděze a Sněžníku u Děčína žijící Rosalia alpina. Rod Dorcadion (1 druh u nás, 3 na Moravě, 5 u Vídně) stěhuje se z východu, zrovna tak jako Clytus (u Vídně 16 druhů, na Moravě 15, ve Slezsku 14, v Čechách pouze 11). Severní hranici svého rozšíření nalézají v Čechách: Cymindis miliaris, Ocypus pedator, Capnodis tenebrionis, Opilus pallidus, Agapanthia asphodeli, Mycetoma saturalis. Severovýchodní hranici: Chemnium bituberculatum, Centrotoma lucifuga, Stenelmis consobrinus. Jihozápadní hranici: Diacanthus globicollis a Ditylus laevis. Z bohaté fauny krkonošské uvésti dlužno pamětihodné mandelinky Chrysomela islandica a Timarcha rufa, jež zde pod islandským lišejníkem žijí, dále nosatce Plinthus Tischeri a vzácnou Nebria Jockischii. Rovněž hledané druhy Ammoecius gibbus, Aphodius piceus, Homalota atramentaria a Cymindis vaporiorum možno v Krkonoších nalézti.
Ještě méně zpráv máme o blanokřídlém hmyzu českém. Jsou seznamy pouze o jihočeských druzích, o čmelácích a mravencích středočeských, vesměs to však ze starších dob. Celkem uvádí se asi 2000 druhů, kdežto v sousedním Německu pouze lumků přes 2000 druhů jest známo. Dle nových pozorování L. Dudy známo v Čechách 25 druhů čmeláků (rodu Bombus a Psithyrus), z nichž jest 10 všudy obecných, 6 místy po řídku se vyskytujících a 9 velmi vzácných. Horské druhy jsou Bombus mastrucatus, B. arenicola, B. Scrimshiranus, B. quadricolor a Ps. globosus, nalezené dosud pouze v Šumavě a Orlických horách. Vzácně zalétá k nám z Uher Bombus fragrans. Z jižních druhů zdomácněla u nás vosa Xylocopa violacea v jižních Čechách a na Šumavě.
Dle staršího seznamu Nickerlova zjištěno v Čechách 607 druhů motýlů denních, večerních, přástevníkův a mur, kdežto o píďalkách a drobných motýlech s dostatek poučeni nejsme. Ve střední Evropě známo všech motýlů na 3500 druhů. Z našich motýlů zbytkem doby tundrové jest krkonošská Argynnis Pales, která jinak jen ve Skandinavii a na Alpách poletuje. Z arktických cirkumpolárných druhů žijí v Čechách Doritis Apollo a Mnemosyne, jakož i Lycaena optilete, v předhoří i rovině, avšak na málo stanovištích. Nemophila plantaginis jde z jižn. Německa přes Čechy až do Švédska, a rovněž tak Lasiocampa Dumeti, Acronycta lapponica a Diphtherea ludifica. Ob čas zalétá až ku Praze Saturnia pyri z Dolních Rakous a rovněž tak severoafrická Deilephila Nerii, řídčeji D. cellerio a lineata. Uherská babočka Vanessa Valbum a V. xanthomelas, jakož i Neptis Lucilla rozšířily se až na hranici českomoravskou, zároveň se satyry Satyrus Proserpina a S. Hermione. Ze západu přicházejí k nám Polyommatus Helle a Lycaena fauna. Pro Krkonoše jsou charakteristickými Erebia Euryale, Torula Equestria, Psodos Horridaria, Agrotis hyperborea, Hadena gemmea, Dasypolia Templi a četné píďalky.
Z dvoukřídlého hmyzu (Diptera) určeno u nás (z 5000 druhův evropských) pouze 801 much krátkorohých.
Polokřídlého hmyzu (Hemiptera) shledáno u nás: 510 druhů štěnic, 243 druhy křísův, asi 50 druhů Psyllid a asi 40 druhů červců, kdežto o počtu mšic vlastních nemáme nijakých zpráv; možno jich však nejméně 200 druhů předpokládati. Ze štěnic jediné v Čechách přicházejí Macrolophus glaucescens a Atractotomus femoralis. Pro jezera šumavská význačná jest Corisa flavifrons. Z jihu zalétá k nám alžírská Campylostira ciliata a jihoevropské: Schirus 6 maculatus, Carpocoris varius, Eurydema Fieberi a 20 jiných druhů. Severního původu jsou: Hebrus ruficeps, Myrmecoris gracilis, Teratocoris antennatus, Corisa dentipes, Notonecta lutea a 10 jiných druhů. Phylloxera dosud nenavštívila naše vinohrady. Francouzskými růžemi zavlečený k nám Diaspis rosae zdomácněl u nás a rozšířil se i na šípek.
Ze síťokřídlého hmyzu (Neuroptera) známe asi 160 druhů chrostíků (Trichoptera), z nichž 2 jediné v Čechách se objevují. (V celé Evropě známy 454 druhy, ve střední Evropě 245 druhů.) Stenophylax infumatus jest význačný pro jezera šumavská. Ve vodách rybničných prodělává přeměnu 29 druhů, v potocích nížin 24 druhy, kdežto v horních potocích shledány larvy 49 druhů. Z plochokřídlých (Planipennia) jest u nás asi 48 druhů, z nichž Ascalaphus macaronius, druh to jižní, poletuje v teplém středozemí (Praha). Ob čas zalétá k nám jižní Mantispa styriaca, severní druhy zastoupeny pak rody Rhaphidia, Sialis atd. V horských krajích žijí Osmylus chrysops a Conyopteryx.
Řasnokřídlí (Strepsiptera) zastoupeni u nás 2 druhy, Stylops melittae a Xenos vesparum, které v rozličných blanokřídlých cizopasí.
Z rovnokřídlých (Orthoptera) jest známo 37 druhů heteropter, důležitých pro rozšíření zeměpisné. Saranče stěhovavé (Pachytylus migratorius) zdomácnělo u nás jen jednotlivě. Jižního původu jsou dále: Oedipoda coerulescens, Oecanthus pellucens, Parapleurus typus, Stetheophyma grossum a v mraveništích žijící Myrmecophila acervorum. Ze západu (z Porýnska) přišly k nám tyto jižní druhy: rus (Phyllodromia germanica) a Coloptenus italicus. Ectobia lapponica jest zbytkem staré fauny tundrové, kdežto šváb (Periplaneta orientalis) teprve před 200 lety k nám přišel. V Krkonoších žije severní druh Locusta cantans. – Mřížokřídlých (Pseudoneuroptera) známe z Čech 57 druhů, o perlách a jepicích nemáme zpráv bližších. Pisivek (Psocidae) známo asi 30, šupinušek (Thysanura) pak 76 druhů; z těchto posledních 11 jen z Čech známo, kdežto 22 jsou druhy kosmopolitické. Arktické druhy Macrotoma minuta a Isotoma sensibilis (ze Sibiře a Nové Země) žijí v Krkonoších.
Stonožky české vykazují 51 druh, z nichž připadá na Chilopoda 25, Symphylia 3, Pauropoda 1 a Diplopoda 23. Z jihu rozšířily se až k nám: Lithobius agilis, L. aulacopus, Scolopendrella nivea, Schendyla nemorensis a Julus langabo, kdežto Julus scandinavius jest původu severního. Chordeuma silvestre a Scolioplanes acuminatus jsou významné pro nejvyšší hřbety krkonošské.
Pavouků objeveno v Čechách asi 300 dr. (ve Slezsku 356, v Uhrách 328). Atypus piceus, Eresus cinnabarinus a Thomisus diadema náležejí k řídkým zjevům. V Krkonoších žije 26 druhů, z nichž jen 10 přichází v nížinách. Na pokraji sněhu krkonošského žijící Erigone truncorum a E. adipata jsou druhy čistě alpské. Opilio alpinus, O. grossipes, Epeira alpica, Lycosa saltuaria, Coellotes atropos a Linyphia sudetica jsou vůbec pro Krkonoše význačné.
Štírky (Pseudoscorpiones) nutno zrevidovati, jakož i zjistiti, zda existuje jakés „Gibbocellum sudeticum“. Roztočův uvedeno u nás na 600 druhů.
Korýši jsou zastoupeni asi 185 druhy, z nichž připadá na desítinohé 1, stejnonohé 24, obojnohé 4, klanonohé asi 30, lasturnatky 27 a lupenonohé 103 druhy. Niphargus puteanus zdá se míti daleké rozšíření ve vodách studničných; Crangonyx subterraneus mimo Anglii znám ještě jen u nás z Radotína u Prahy. Bathynella natans ze studní pražských nemá určitého postavení v soustavě. Z korýšů klanonohých jest Heterocope saliens odkázána na jezera šumavská. Z lasturnatek jest Typhlocypris eremita obyvatelem pražských studní (dosud nalezena ještě jen v Záhřebě). Z 97 druhů perlooček byla jen jednou nalezena Limnetis brachyura, rovněž jako Scapholeberis aurita. Holopedium a Leptodora odkázány na vody pelagické jezer a rybníků. Chydorus sphaericus zvyknul si i na vody studničné.
Červů kroužkovitých (Annulata) známe u nás 65 druhů, z nichž 4 výhradně v temnu studní život tráví (Phreatothrix Pragensis, Aeolosoma tenebrarum, Claparedilla Lankesteri a Pachydrilus subterraneus). Malého zeměpisného rozšíření zdají se míti Bothrioneuron Vejdovskyanum a Spirosperma ferox. Nais Josinae jediné v Čertově Jezeře na Šumavě, Naidium luteum v rašelinných vodách u Marianských Lázní. Bohemilla a Slavina obecně rozšířené, ale ne četné. – Pijavek nachází se u nás 9 druhů, z nichž Clepsine tessellata jest vzácnou. V středních Čechách zjištěny pouze 2 druhy strunovců, z nichž Gordius tolosanus po vší Evropě rozšířený, kdežto G. Preslii jen ještě v Italii nalezen.
V bohatých vodách našich žije 50 druhů Turbellarií, totiž: 12 Dendrocoel a 38 Rhabdocoel. Planaria albissima a vruticiana mají malé rozšíření, Anocellis coeca jen v Ploučnici u Děčína, Polycellis viganensis jest druh šumavský, Planaria cavatica jen v podzemních vodách radotínských objevena. Na život v zemi odkázána Microplana humicola. Mesostoma Hallezianum žije ve vodách studničných, Rhynchoscolex Vejdovskyi a Derostoma typhlops mají úzký obzor svého rozšíření. – Vířníků (Rotatoria) volně žijících známe z českomoravské vysočiny 78 druhů, mimo to cizopasí Drilophaga na vodním červu Lumbriculus, a 2 dr. rodu Albertia v Naidkách. Floscularia diadema a Rattulus antilopaeus jsou jen z Čech známy. Z láčkovců 2 druhy nezmarů mají obecné rozšíření. – Hub sladkovodních známe 7 druhů, největší to počet z Evropy. Z těch jsou 4 druhy kosmopolitické, Carterius Stepanovii byl k nám z východu vodními ptáky zavlečen; Ephydatia bohemica jen jednou u nás nalezena. – Mikroskopický svět nálevníků možno páčit aspoň na 300 druhů, bičíkovců (Mastigophora) více než na 180 druhů, rozptýlených po různých vodách menších. Z kořenonožců (Rhizopoda) známe jen 6 druhů slunivek (Heliozoa), za to však 62 druhy amoebovitých, z nichž některé významné pro vody studničné. (Podrobný rozbor fauny české, jakož i odkazy na literaturu o zvířeně české viz v článku F. Vejdovského: »Dnešní stav zoografie české«. Živa, 1891.) V.