Ottův slovník naučný/Čečenci

Ottův slovník naučný
Čečelovice	Čečenci	Čečetka

Údaje o textu
Titulek:	Čečenci
Autor:	Emanuel Fait
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Pátý díl. Praha : J. Otto, 1892. s. 887-888. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Čečenci

Čečenci, národ obývající na sev. svahu hlavního hřbetu kavkázského, téměř výhradně v nynější terské oblasti mimo nepatrný úlomek, který se usadil v okr. andijském v Dagestáně. Počet jejich páčí se na 143.000 duší. Sami nazývají se Nachče, Nachčuoj, což se odvozuje od čeč. slova nach (národ), Kabardinci je jmenují Mičigiš, horalé slují Ičkerijci. Ruský název vznikl od veliké vesnice Čečně na břehu Arguně, nyní jiz zaniklé. Národ dělí se na četné větve. R. 1840 připojili se Č. k Šamylovi a později se počali stěhovati s hor do nížin; nyní mezi nimi založeno mnoho ruských dědin. Vzrůst Č-ců jest pravidelný; mužští oblékají se do čekmeně (svrchní šat) ze žlutého nebo temného sukna domácího výrobku, bešmetu (polokaftanu) neb archaluku různých barev, soukených kalhot, a obouvají čiriky (střevíce bez podešvů). Sváteční oděv liší se zlatými a stříbrnými prýmky domácí práce od všedních; hlavní však ozdobou jsou jim zbraně. Ženy mají téměř stejný šat jako Tatarky; hlavy zavazují dlouhým bílým šátkem, ale závojů nenosí. V nížinách mají Č. domky čisté a pro hosty upraveny zvláštní světnice. Předním jejich zaměstnáním jest chov dobytka, dále včelařství a rolnictví. Ženy obstarávají celou domácnost, tkají sukna, koberce, houně, šijí šaty a obuv. Vytýká se Č-cům, že jsou divocí, loupeživí, nedůvěřiví, mstiví, náchylní k zahálce, za to chválí se jejich statečnost, obětavost a pohostinství. Jsou muhammedáni a to sunité, kteréžto víře získáni teprve počátkem XVIII. stol. Dosud zachovaly se památky křesťanské na hoře Mat-Chochu a blíže vesnice Chejri. Ft.