Ottův slovník naučný/Účinná lítost

Ottův slovník naučný
Účin	Účinná lítost	Účinnost

Údaje o textu
Titulek:	Účinná lítost
Autor:	neznámý
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýšestý díl. Praha : J. Otto, 1907. s. 7–8. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Účinná lítost

Účinná lítost (thätige Reue) jest podle rak. trest. zák. z r. 1852 při některých trestných činech zvláštním důvodem pominutí trestnosti (při zločinu velezrády – §. 62, při žhářství – § 168, při krádeži a zpronevěření a účastenství v krádeži a zpronevěření – § 187 a § 466, při souboji – § 165, kde se však ú. l. nazývá thätiger Eifer). Obsah této ú-né l-i není jednotný a všem jmenovaným činům trestným společný. Určujeť zákon při každém z nich podmínky, za nichž trestnost skutku pro ú-nou l. pomíjí. Tak stanoví se v § 62: »Kdo se pustí ve spojení nějaké, k velezrádě směřující, potom ale lituje toho, údy jeho, jejich pravidla, úmysly a předsevzetí vrchnosti v takový čas objeví, když ještě byly tajné a škoda se mohla překaziti, tomu se připovidá, že zůstane beze všeho trestu, a že se učiněné oznámení zachová v tajnosti«. Podle § 187 netresce se krádež a zpronevěření pro ú-nou l., »když pachatel z činné lítosti, ačkoli k doléhání škodujícího, sám, nikoliv ale jiný zaň, všechnu škodu ze skutku jeho pošlou napraví, prvé nežli soud neb jiná vrchnost o provinění jeho zví.«