Ottův slovník naučný/Ókeanos

Ottův slovník naučný
Okeanografie	Ókeanos	Ókeanovny

Údaje o textu
Titulek:	Ókeanos
Autor:	Vladislav Kalousek
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Osmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 694. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Ókeanos v řecké báji dle Homéra, jsa původem veškerého bytí i bohův, obtéká prý okruh zemský na nejzazším okraji sám v sebe se vraceje. Sám chovaje proudy vod sladkých, jest původem veškerých pramenů, potokův i řek, s nimiž podzemně souvisí a jež pak v moře se vlévají. U Hésioda jest Ó. synem Urana a Gaie, jedním z Titánův, a chotěm Téthye; devět dílů jeho vod valí se kol země, desátý jako Styx vchází pod zemi. Personifikován jako prastarý, mocný, přívětivý bůh, jenž se podvolil vládě Zevově a za boje Titanů Héru v ochranu přijal. Jest otcem přemnohých synův a dcer (po 3000), veskrze to vodních božstev pramenů, řek i moře. Dcery sluly Ókeanovny, jejichž jména (u Hésioda uvedeno 41) poukazují většinou na vlastnosti živlu vodního. Proudy jeho ubírá se každou noc Hélios v zlatém člunu od západu k východu. Od dob Hérodotových Ó. nabývá víc a více významu světového moře. Etymologie od ὠκύς a νάω jest pravdě podobna. V umění typus jeho vyznačen kolossálním poprsím vatikánským (Brunn, Griech. Götterideale, tab. 6.). klk.