Åbo [óbo], čudsky Turu či Turku (trh), rusky až do Petra Vel. Kaby, hlavní město ruské gubernie åbo-björnborské v Čuchonsku, nedaleko nad vtokem ř. Aurajoki do zálivu Botnického, kde nalézá se prostranný přístav ĺbský, sídlo gubernátora, lutheránského arcibiskupa, několika konsulů a dvorního soudu (hofrätt) s 25.181 ob. (1884) většinou národnosti švédské, lyceem, školami reálnými, obchodními a lodnickými, divadlem a památnou kathedrálou sv. Henrika z r. 1293, jež jest nej. starším chrámem Čuchonska. Město chráněno jest tvrzí Åbohusem, při ústí Aurajoki r. 1156 založenou od krále švédského Erika IX. (Sva tého) a železnicí spojeno s Petrohradem. Å. zkvétá živým obchodem námořním (s obilím, moukou, železem a dřívím), jejž podporuje několik bank, pak výrobou plátna, plachtoviny, zboží bavlněného, přípravou koží, tabáku, a má loděnice a strojírny. – Založením Åbohusu, z něhož Švédové učinili východiště dobytí a pokřesťanění vší země, počínají se dějiny města, které již do r. 1300 tak zmohnutnělo, že do něho přeneseno bylo arcibiskupství z Räntämäki. Å., jsouc ode dávna střediskem všeho duševního i politického ruchu čuchonského, zůstalo i po r. 1743, kdy připojeno jest k Rusku, hlavním městem země až do r. 1819. Byla zde též universita, již r. 1640 královna Kristina založila a jejíž bibliotéce mimo jiné darovala i čásť českých knih za války 30leté z Čech vyvezených, avšak po hrozném požáru r. 1827, jenž zničil větší čásť města i s universitou a knihovnou, přeneseno vysoké učení do Helsingforsu. – V Åbě uzavřen 7. kv. r. 1743 mír mezi Ruskem a Švédskem; jím končila se válka r. 1741 vypuklá. Zavřeny tu dvě smlouvy: prvá 28. čvna 1743 obsahovala: 1. zavírá se věčný mír a úplné přátelství; 2. Švédsko postupuje vév. čuchonské až k řece Kjumeni (provincie kjumeňgorská); 3. přijme za nástupce trůnu švédského Adolfa Bedřicha, prince holštýnsko-gottorpského, nejbližšího příbuzného velkoknížete ruského, čímž z nástupnictví vyloučen byl korunní princ dánský; 4. následník Petr Fedorovič vzdává se všech práv ke koruně švédské, a Rusko zavazuje se ku pomoci Švédům, kdyby některý stát nechtěl uznati Adolfa Bedřicha. – Druhá potvrzena od Švédska 27., od Ruska 31. srpna t. r. Touto smlouvou potvrzeny všecky výboje ruské z r. 1721 a připojeny k nim v poslední válce dobyté krajiny: kjumeňgorská provincie s Fridrichstadtem, Wilmanstrandem a pevnost Nejšlot v Savolakské provincii. (Weidemayer, Regierung Elisabeths Petrowna; Rambaud, Geschichte Russlands.) Dále uzavřen tu 30. srpna 1812 spolek mezi Švédskem a Ruskem. Ještě před vypuknutím veliké války franc.-ruské sblížil se car Alexander I. s princem švédským Karlem Janem (býv. Bernadotte), který roztrpčen byl proti Napoleonovi jednak »kontinentálním systémem«, jednak že mu bránil nabytí Norska, konečně pak že obsadil bez příčiny švédskou čásť Pomořan. Přátelství mezi Alexandrem a princem bylo čím dále upřímnějším, až konečně došlo k osobnímu sjezdu v Åbě po zavření předběžné smlouvy petrohradské (5. dubna) dne 27. srpna na pomoc Švédsku k nabytí Norska. Smlouva abská, podepsaná hr. Rjumjancovým a hr. Löwenhjelem obsahovala: 1. car pošle do Švéd pomocné vojsko 35.000 m. ku konci září a listopadu; 2. nepostoupí-li Dánsko Norska dobrovolně, vtrhne spojené vojsko na Själland, jenž po dobytí připojen bude ke Švédsku; 3. kdyby Rusko získalo po zavření míru území až po Vislu, uzná Švédsko to jako náhradu za škody této války; 5. car vyplatí Švédsku 2½ mill. rublů po ratifikaci této smlouvy. Bogdanovičovy Děj. vlasten. války r. 1812, hl. XVI. – Åbo-björnborská gubernie (mezi Botnickým a Čuchonským zálivem) má na 24.170 km2 se 364.234 ob. (1884) téměř veskrze lutheránů, půdu úrodnou, hojně zavlažovanou a pokrytou nesmírnými lesy, bohaté železné doly a vydatný obchod s kožešinami. red. Dšk.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Turku