Ottův slovník naučný/Ádón

Ottův slovník naučný
Adon	Ádón	Adonai

Údaje o textu
Titulek:	Ádón
Autor:	Rudolf Dvořák
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 225. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Ádón, předeufratské semitské slovo významu »pán« v nejširším slova smysle, jak i Hésychios foinického boha Adónida správně slovem δεσπότης překládá. O bozích užíváno ho původně jen jako epitheta, jak s tím i u jiných jmen bohů se setkáváme (srovn. na př. baal = původně pán, mélek [Moloch] = král, sédek = spravedlnost a p.), jež však během času místo božstva samého kladeno. Ve smysle tom setkáváme se se slovem tím hlavně ve formě plurálové suffixové adonái, vl. moji páni, moje panstvo, můj pane (v oslovení i vypravování, a sice vždy beze členu asi 134.), řídčeji bez suffixu adoním (člen připouštějící), zvl. oblíbeno adoné há-adoním, pán pánů, v bibli a vůbec u Hebreů (již čtou je z úcty všude i tam, kde v bibli Jehóvá se čte), u nichž i první částku složených jmen vlastních tvoří na př. Adonijjá, Adoníbézek, Adonísédek atd. I u starých Foiniků shledáváme se ve smysle tom s lokálním bohem zvaným Adoní (vl. můj pán) — z toho řecké Ἄδωνις — se středem kultu v Byble a na Kypru, kde ctěno pod jménem tím slunce, jehož paprsky zima (tento drsný kanec, jemuž dle báje foinické A. podléhá) seslabuje a ničí. Proto slavena slavnost A-ova v měsíci Temúzu (červnu) o letním slunostání, kdy slunce kraje severu opouštějíc k jihu se béře, při níž zavzníval i z bible (Jer. 22. 18) známý nářek nad symbolickou smrtí A-a »hói Adón ve hói hódó!« (»Žel Ádónu a žel jeho lesku!«). Jménem boha tohoto zvána i květina slunečnice, adáné, jež snad bohu tomuto byla zasvěcena, ježto »příchod a odchod boha«, totiž slunce, naznačuje (srv. i řecký název její: heliotropin). Viz Adónis. Dk.