Omladina a pokrokové hnutí/Pokroková strana

Omladina a pokrokové hnutí Antonín Pravoslav Veselý
Na cestě vývoje	Pokroková strana	První sjezd a první program pokrok. mládeže

Údaje o textu
Titulek:	Pokroková strana
Autor:	Antonín Pravoslav Veselý
Zdroj:	VESELÝ, A. Pravoslav. Omladina a pokrokové hnutí Online na Internet Archive
Vydáno:	Vlastním nákladem 1902. s. 50 – 54.
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Omladina

Při volbách do výboru »Slavie« v říjnu roku 1890 nazvala se již strana »Čas. čes. stud.« stranou pokrokovou. Byla proto svými nepřáteli prudce napadena. Podezírali ji ze sociálního demokratismu a z ohrožování »Slavie« svým radikálním programem. Avšak ani její přívrženci, ani její odpůrci nebyli si ještě jasni. V obou táborech zastoupeni mnozí, kteří brzy své názory změnili a dle toho také cele buď k tomuto nebo k onomu přistoupili (Kryf, Truhlář, Škába).

Prvá schůze nového výboru »Slavie«, v němž i strana pokroková měla své stoupence, konala se 13. listopadu 1890. Ještě před rozdílením funkcí prohlásil Ant. Hajn jménem V. J. Klofáče, MUC. Ot. Dufka a Ot. Velvarského, že pokroková menšina nebéře zodpovědnost za směr, jímž většina »Slavii« povede, a proto se vzdává jednatelství a pořadatelství. Žádá jen, aby dle zvyklostí bylo jí ponecháno místostarostenství. Žádosti této nevyhověno. Při rozdílení funkcí dány pokrokové menšině pouze funkce bezvýznamné, nad čímž se tato rozhorlila a vzdala se raději míst ve výboru vůbec. Po této demisi připojili se k ní dva vvboři většiny: Škába a Stiasny.

Přikvačivší volební boj mezi Staro- a Mladočechy strhl na se úplně zájem pokrokového studentstva. Děl se ve znamení punktací. Pokrokové studentstvo, jak se tehdy samo sebou rozumělo, kortešovalo Mladočechům. Svolalo také k Choděrovi schůzi, na které řečníci jeho vykládali, že si představují mladočeskou stranu zmodernisovanou, s pochopením pro dělnickou otázku, pro občanské svobody atd. Účast svoji činilo na volbách závislou od chování se mladočeské strany vůči všeobecnému, rovnému hlasovacímu právu. V případě odmítnutí tohoto požadavku vyhrožováno zabaleně poslancům, že se půjde proti nim. Dr. Kučera i dr. Engel, do schůze mladočechy vyslaní, slibovali, co mohli. Když prý odcházeli, zaslechl jeden student, že se některý z nich opovržlivě o nich vyjádřil, jako o »domýšlivých klucích«. Bylo z toho mnoho zlé krve.

Agitace pokrokového studentstva při těchto volbách konána s velikým zápalem. Redakce »Č. č. stud.« proměnila se takřka ve volební kancelář. Punktace rozhodly... Staročeši na celé čáře poraženi, ustoupili za nadšeného jásotu optimistů mladočechům. »Č. č. stud.« ihned za tepla vykládal, co od strany svobodomyslné očekává: upřímnou oposici ve Vídni, přivedení parlamentu ad absurdum pronášením českých řečí, úsilovnou činnost za státní právo, sblížení slovanských pokrových poslanců atd. Hlavně ponoukal, aby starala se o zavedení všeobecného, rovného hlasovacího práva, aby agitací, brožurami, schůzemi a obzvláště »Politickou knihovnou lidu« pečovala o rozšíření vědomostí v našem lidu v duchu pokrokovém, aby založila laciný svobodomyslný denník politický, aby měla na zřeteli požadavky dělnictva (zkrácení doby pracovní, upravení mzdy, zrušení školného a jiné); aby se s ním stýkala a hájila je před libovůlí úřadů; aby vystupovala slovem i skutkem proti vykořisťování dělnictva kapitalismem: aby podporovala snahy žen. studentstva atd.

Výsledek upřímných těchto přání byl náramně hubený. Proto se pokroková strana chápala sama práce tam, kde bylo jí nejnutněji potřeba. Ve volbě prostredků dala pak přednost nejrozhodnějším. Měla však již v řadách studentstva zavilé nenávistníky. Příčinu k sočení zavdal jim nejen program pokrokové strany, nybrž i stanovisko její ku krajinským spolkům. Tvrdila, že přílišné spolčování škodí, maří positivní práci která by mohla s větším zdarem býti konána, kdyby se studentstvo obmezilo na několik spolků a přebytečné rozpustilo. Leč lokální cit a touha po spolkaření zakořeněny v jisté části studentstva tak. že se tomu houževnatě bránilo. Spory vedeny s obou stran s neobvyklou vášnivostí. Na důvěrné schůzi delegátů některých krajinských spolků, svolané MUC. E. Bičíkem. přijata záštiplná resoluce proti Č. č. stud. a jeho stoupencům. Ruší prý národní organisaci svým formálně socialisticko-národním — re vera však jen socialistickým programme, uvádí samu idei národnostní v Čechách v době nejintensivnějších národnostních bojů... v nebezpečí oslabení, ba úplného zániku. Delegáti potestovali proti proudům vzhledem na nynější naše národní důležitosti podvratným, odepřeli »Č. č. st.« hmotnou podporu a zakázali mu mluviti jménem veškerého studentstva.

Co nutně přijíti musilo. bylo již zde. Studentstvo rozrazilo se na dva velké tábory: pokrokový a protipokrokový, t. j. ten, do jehož čet vtáhli všichni, s pokrokovou stranou nesouhlasící. »Čas. č. st.« v kritické této situaci odpověděl na hrnoucí se výtky poukazem na svůj program. na svoji činnost. na nedávno založenou Vzdělavací bibliotéku atd.

Oběma táborům naskytla se brzy vítaná příležitost. změřiti své síly. Ve »Slavii« resignoval celý výbor. Rozvinul se tedy zápas. Na dvou poradních schůzích utkali se nepřátelské strany velmi prudce. JUC. Ant. Čížek, J. V. Klofáč. K. Krýsl a Ant. Hajn vyvraceli útoky napadajících, dokazujíce mezi jiným, že idea národnostní nevylučuje ideu sociální. Po turnaji řečnickém hlasováno. Výsledek byl překvapující. Pokrokáři zvítězili ve »Slavii« poprvé na celé čáře! Do výboru zvolen 142—214 hlasy: K. Stan. Sokol (starosta). K. Holeček, I. Truhlář, Alb. Dutka (jednatel), Al. Hajn. Fr. Malý, Frant. Miláček. J. Brant, Fr. Mašek, Frant. Soukup, L. Bordovský, Ot. Duffek, H. Langer, G. Moudrý (nynější tajemník mladočeských poslanců) a M. Šandera. Náhradníky ustanoveni: J. Rozvoda, L. Krýsl, atd. Kandidáti strany druhé soustředili na sebe pouze 21— 67 hlasů!

Velkolepý tento úspěch přijat pokrokáři s radostným jásotem. Osvěženi chápali se další práce. V »Č. č. stud.« ve článku »Kdo jsme?« objasňovali dále své názory: poměr idee národnostní k sociální, nutnost hmotného zabezpečení dělníka, potřebu národohospodářského povznesení atd. S nelibostí pozorujíce chudou úroveň přemnohých venkovských listů, podávali jim informace z Prahy o všech důležitějších otázkách, získávajíce tím na ně duševního vlivu.

U mladočeských poslanců stěžovali si pokrokáři na terorism policejních orgánů v Praze na konfidenty a jiné nešvary. Žádali, aby se ujali dělnictva před jejich libovůlí. C. k. úřady nezůstaly odpověď dlužny: Ant. Hajn, který přejal po Al. P. Kryfovi redakci »č. č. stud.« a jeho bratr Al. Hajn vyslýcháni jako svědkové ve příčině dopisů, psaných v redakci a na redakčním papíře, v nichž studující středních škol byli vybízeni k volební agitaci. Na středních školách zavedeno dále vyšetřování, neodbírají-li studující »Čas. č. stud.« a J. V. Klofáč, K. St. Sokol, Ant. Hajn a J. Vlček voláni k c. k. soudu pro rozšiřování konfiskovaných volebních letáků s nadpisem: »Kolegové!« Schůze, na které chtělo studentstvo rokovati »O útocích, jež poslední dobou byly na studentstvo mravně i hmotně podnikány«, rektorem drem Tomsou nepovolena. Spolek »Krakonoš« pro slibování podpory sociálnímu programu dělnictva dne 5. dubna roku 1891 dokonce rozpuštěn.