Omladina a pokrokové hnutí/Nezdařený pokus
| Omladina a pokrokové hnutí Antonín Pravoslav Veselý | ||
| Časopis pokrokového studentstva | Nezdařený pokus | Pokrokový výbor ve „Slavii“ odstupuje |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Nezdařený pokus |
| Autor: | Antonín Pravoslav Veselý |
| Zdroj: | VESELÝ, A. Pravoslav. Omladina a pokrokové hnutí Online na Internet Archive |
| Vydáno: | Vlastním nákladem 1902. s. 164 – 165. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Související články ve Wikipedii:Omladina |
|
Dělnická mládež pokroková, cítíc potřebu střediska, usnesla se na několika poradách založiti si vzdělavací spolek. Vyžádala si Ant. Hajna za řečníka a svolala dne 25, září l892 do hostince »U chmelového keře« ve Vodičkovi ulici schůzi. Na ní sešli se pokrokáři (Alb. Dutka, Fr. Soukup a Ant. Hajn) se sociálními demokraty (Dědicem a Kacovským). Debata vedena však tonem věcným a slušným. Sociální demokraté žádali, abychom vstoupili do jejich »Českoslovanské dělnické jednoty«, pokrokáři hájili návrh dr. Friče, aby založen byl spolek zcela nový, což konečně všemi hlasy proti třem i odhlasováno. Jako ukázku tehdejšího nazírání na pokrokářství uvedu výrok Ant. Hajna na této schůzi, že »chceme i český stát i sociálně-demokratický« (viz »Omladinu, č. 16. a 17.).
Odbytou schůzí, na které zvoleno 12členné komité ku zpracování stanov, dostalo založení spolku sice sankci mládeže, nikoli však cis. král. místodržitelství, jež J. Dutkou, J. Soukupem a mnou podané stanovy výnosem ze dne 14. prosince 1892 zamítlo. Podali jsme je sice znovu, opravené, byli jsme však opět s nimi odmrštěni, ačkoliv jsme je odkudsi opsali!. Naše namáhání, míti spolek zákonitě povolený, tříštilo se o neústupnost c. k. místodržitelství. Stihl nán i tu nezdar, který se při jiných příležitostech tak často opakoval.
Po zamítnutí stanov spolku »Omladiny« c. k. místodržitelstvím, umínili jsme si, že okupujeme nějaký stávající spolek. Za obětního beránka těchto zrádných snah vybrán spolek »Barák«. jehož stánek nalézal se vedle »Ungeltu«. S nevinnou tváří nalezli jsme do něho, jako Rusové do Mandžurska. Bylo nám sice těch lidí, kteří s hodným p. Šestákem spolek dosud patriarchálně spravovali, dosti líto, ale nenalézali jsme jiného východiska. Hleděli jsme proto docíliti v »Baráku« většiny. Nežli jsme toho docílili, přišla katastrofa a naše černé plány smělou rukou rozmetala.