Omladina a pokrokové hnutí/Akademický čtenářský spolek a „Slavia“

Omladina a pokrokové hnutí Antonín Pravoslav Veselý
První rána	Akademický čtenářský spolek a „Slavia“	Studentské nepokoje

Údaje o textu
Titulek:	Akademický čtenářský spolek a „Slavia“
Autor:	Antonín Pravoslav Veselý
Zdroj:	VESELÝ, A. Pravoslav. Omladina a pokrokové hnutí Online na Internet Archive
Vydáno:	Vlastním nákladem 1902. s. 39 – 40.
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Omladina

Nenalézajíc jiného východiska. vstoupilo studentstvo do staré »Slavie« a zvolilo si ji za ústřední spolek. Za starostu ustanoven po novém konstituování výboru opět JUDr. K. Uroš, bývalý starosta rozpuštěného »A. č. s.«. Mělo inu tím býti dáno skvělé zadostiučinění za pronásledování, které zkusil. Teprve když volbu odmítl, svěřena funkce tato MUC. J. Svobodovi; do výboru povoláni: V. Hrbek, H. Kosterka, F. Grégr, B. Dobiáš, J. Skorkovský, F. Malý, F. Novotný, J. Mašín a V. Bendl. »Slavia« za poměrně krátký čas zmohutněla netušenou měrou: čítala přes 1000 členů! Ponenáhln objevilo se v ní i čertovo kopýtko stran; nejistě, ale přece. Skrývaly se pod různými štítky: radikálů, oportunistů. staročechů nebo realistů.

Toto rozvrstvení neslo brzy své následky. Po prvé valné hromadě vystoupilo ze »Slavie« 28 staročeských studentů ze hněvu nad tím. že byli při zastoupení ve výboru, kde se jim nedostalo ani jediného místa, přehlasováni, Dissidenti pohrozili odvetou, prohlašujíce, že »spolek sám zřekl se úkolu, býti střediskem českého studentstva«. Spor tento byl signálem k boji mezi studentstvem. k jehož zostření přispěla i následující příčina: C. k. místodržitelství zamítlo stanovy nového »Akad. čten. spolku«, jelikož dle nich směli býti přijímáni za členy také absolvovaní studující. Téměř veškeré české studentstvo usneslo se. aby za jiných, nesprávných a potupných podmínek stanovy znovu zadávány nebyly. Městská rada pražská dožádána o předání jmění rozpuštěného »A. č. S.« novému středisku »Slavii«.

Staročeští studenti dopustili se však škaredého úskoku: vypustivše bod c. k. místodržitelství se nezamlouvající, zadali sami stanovy »A. č. s.« a docílili vlivem mocných příznivců jejich schválení.

Toto vpadnutí do zad uvítáno bylo ostatním studentstvem prudkými projevy nevole. Od té chvíle člen staročeského »A. č. s.« (čili jak se zkráceně říkalo »Ačesák«) byl nejopovrženějším tvorem ve studentstvu. Každý jeho krok byl sledován a potírán. Ani sednout si k němu nikdo nechtěl, jako k raněnému malomocenstvím. Kdo se účastnil plesu »Ačesáků« byl ze slušnějšího studentského spolku bez milosti vyloučen (ze »Slavie«, z »Řípu«, z »Moravské Besedy«, ze »Sázavana«, ze »Spolku českých mediků« atd.). Do četných studentských spolků nebyl »Ačesák« vůbec ani za člena přijímán. Vášnivý tento zápas trval v plné síle velmi dlouho. Ještě v roce 1894 vydána proti »Ačesákům« protestní brožura »Pravda o Akademickém čtenářském spolku«, podepsaná MUC. Alb. Dutkou, pozdějším starostou »Slavie«, H. Křížem, starostou »Všehrdu«. J. Urbánkem, starostou »Polabana«, J. Truhlářem za studující Poděbradska a starosty mnoha jiných studentských sdružení.

Nezůstalo však jen při konfliktech v Slavie« s »Ačesáky«. Městská rada pražská, z převážné většiny staročeská, postavila se rovněž proti »Slavii« nepřátelsky, nechtíc jí vydati knihovnu a jmění rozpuštěného Akademického čtenářského spolku. Docházelo proto mezi městskou radou pražskou a studentstvem k nekonečným. znovu a znovu rozjitřovaným sporům.